„Letos poprvé hrajeme v divadelním autobuse. Je to pro nás nové, ale věřím, že návštěvníkům poskytneme nevšední zážitek než při běžné divadelní produkci,“ říká Jan Kvasnička, ředitel spolku Kult, který za projektem stojí.
V minulých letech jste s divadelním vlakem Kredenc jezdili po Švestkové dráze, letos jste vlak vyměnili za divadelní autobus. Pojedete jako kdysi Zeman se Zemákem po malých obcích?
To určitě ne. Koncept divadla jedoucího v dopravním prostředku jsme si vyzkoušeli v předchozích letech a mělo to velký úspěch. Protože se na Švestkovou dráhu letos vrátila doprava, do grafikonu jsme se už nevešli. Vymýšleli jsme, jak na projekt navázat. Věděli jsme, že chceme zůstat v Českém středohoří, je to pro nás srdcová záležitost. A autobus byla dobrá alternativa.
S tím Zemákem to byla legrace, ale co jste si tedy pro autobusové putování připravili?
Premiéru netradičního divadelního projektu Bermudský trojúhelník, který se odehrává nejen uvnitř autobusu, ale i mimo něj. Začínáme 3. července a dalších deset dní budeme vyjíždět ve 20 hodin z autobusového nádraží v Litoměřicích a po zhruba dva a půl hodinách se sem zase vrátíme. Představení čerpá z temné historie Sudet a jak je u nás zvykem, bude to mix činohry, pohybového herectví, nového cirkusu i loutek, a to vše namíchané jako horor.
Na jaká místa se diváci během představení podívají?
To je překvapení. Jenom prozradím, že herci rozvíjí nějaký příběh uvnitř autobusu, někde autobus zastaví, na třech místech diváci vystoupí a scénu zažijí na vlastní kůži, někde zůstanou v autobusu a scéna se jim odehraje pod okny. Vybírali jsme takové zastávky, které nám přišly atraktivní pro přirozené divadelní scény. Během představení najedeme zhruba 60 kilometrů, ale věříme, že využití genia loci atmosféry Českého středohoří za to stojí.
Kromě divadelního autobusu organizujete také divadelní festival Kult. Jak náročné je to v době po koronaviru?
Musím říct, že je to docela peklo. Jako největší problém vidím nepředvídatelnost vládních kroků v souvislosti s koronavirem, kdy se pravidla mění v podstatě ze dne na den a nikdo neví, co bude za týden, natož za měsíc. My jsme ještě před měsícem žili v tom, že podmínka dvoumetrového odstupu herců od diváků bude platit určitě celý červenec a možná ještě v srpnu. Z toho vyplynulo, že nejreálnější termín divadelního autobusu je srpen. Najednou se všechno změnilo a divadla v celé republice, která byla zavřená, začala plánovat. Rozjely se akce na všech frontách a tím pádem se herci stali strašně špatně dostupní. Začala jednání a bylo jasné, že Bermudský trojúhelník musíme udělat v červenci, jinak bychom už nebyli schopní dát termíny dohromady.
Museli jste herce přesvědčovat, nebo byli rádi, že se zase začíná hrát?
Herci chtěli a chtějí hrát. Ale mají své mateřské scény, někteří točí seriály... Doladit termíny se všemi je komplikované.
Bermudský trojúhelník
|
Jak dlouho divadelní festival připravujete?
Zhruba rok. Jak festival, tak i inscenace Bermudský trojúhelník je podpořena ministerstvem kultury. Granty se uzavírají už na konci září, náměty, koncept ale i rozpočet musíme mít připravený na konci srpna. A pak čekáme, jestli grant získáme. Mezitím se už na představení začíná pracovat. Letos jsme získali grant v únoru, naplno se rozjela příprava a v březnu přišel koronavirus. Letos je to složité.
Bez sponzorů se asi neobejdete. Daří se vám je sehnat?
Sponzorování je další stinná stránka této doby. Koronavirem byla postižená celá ekonomika, firmy se potýkají s ekonomickými problémy. Naštěstí náš generální sponzor projekty podpořil v rozsahu, v jakém jsme to plánovali už loni. Co se týká ostatních sponzorů, dopady ještě nevíme. Oslovili jsme je, reakce přicházejí a myslím si, že k poklesu dojde. Doufám, že jenom k drobnému. Jako větší problém v tuto chvíli vidím to, že ty zmatečné kroky vlády vyvolaly v celé společnosti velkou míru nejistoty. Lidi jsou pořád vystrašení, to s sebou nese i mizernou návštěvnost kulturních akcí obecně. A ještě větší obavy mám z příštího roku. Až se spočítá díra v rozpočtu, všichni, kdo dělají kulturu, včetně nás, můžeme přijít o granty a podporu státu. Pro mnohé to může být likvidační.
Divadelní festival Kult se v říjnu bude konat už po třiadvacáté. Vybíráte představení pro, dá se říci, specifického severočeského diváka?
Jasně, složení obyvatel je celkem zásadní při výběru představení. Troufám si říci, že po těch letech už dokážu odhadnout, jestli ta daná inscenace bude rezonovat mezi našimi diváky. Jestli o ní bude zájem. Představení vybíráme společně s kolegyní a dramaturgem. Ten sleduje celorepublikovou divadelní scénu a dává tipy. Snažíme se i celou dramaturgii festivalu udělat tak, aby byla žánrově pestrá a oslovovala různorodé cílové skupiny. Většinu představení chceme vidět předem, ale letos jsme viděli pouze čtyři představení, pak přišel koronavirus.
Kolik diváků musí přijít, abyste si řekli, jsme spokojeni, povedlo se?
Bermudský trojúhelník má omezenou kapacitu, do autobusu se vejde maximálně 40 lidí. Byli bychom samozřejmě velmi rádi, kdy bylo vyprodáno jako v předchozích letech u Kredence. Co se týká festivalu, každoročně přijde přes čtyři tisíce návštěvníků. Letos jsme vzali v potaz jednu věc. Myslíme si, že koronavirovou krizí byla více postižena nezávislá scéna. Během dramaturgie jsme pro letošní rok vzali ohled i na ně a rozhodli jsme se, že v letošním programu bude nezávislá scéna více zastoupena. Myslím, že program bude atraktivnější.
