Spolek Amare je skupina lidí, kteří usilují o zlepšení životní situace v Předlicích, kde většina z nich bydlí. Prohlašují, že nechtějí, aby Předlice byly považované za nejhorší čtvrť v Česku a měly nálepku ghetta. Amare ve čtvrti pořádá úklidy a plánuje tu i akce pro děti.
„Žádáme město, aby začalo hledat nové cesty a partnery k řešení zoufalé situace Předlic. Neučiní-li tak, je jen otázkou času, kdy se v Předlicích stane další katastrofa, která bude mít oběti na životech,“ upozorňuje Brož.
Vyzvali jste město, aby ukončilo spolupráci s pražskými neziskovými organizacemi. Co konkrétně podle vás dělají neziskovky špatně, že dochází k takovým událostem jako jsou požáry či zřícení domů?
Nejen v Předlicích se integrace Romů, tedy jejich začleňování do naší společnosti, nedaří. V posledních dekádách peníze určené na pomoc Romům směřovaly na financování takzvaných sociálních služeb. Ty jsou však ke vztahu k řešení situace v chudinských lokalitách nefunkční a nepřinášejí změnu. V Předlicích a jiných lokalitách se od té doby, co se tam poskytují sociální služby, situace nezlepšila. Naopak se zhoršila. Sociální služby bych přirovnal k paralenu, na chvíli uleví od horečky nebo bolesti, ale nemoc neléčí.
V České republice se věřilo, a mnoho lidí tomu ještě snad i věří, že problém romské chudoby vyřeší jakýsi kouzelný elixír. V tom koktejlu se spolu namixují sociální služby- sociální pracovník do každé romské rodiny, klub pro děti a teenagery, aby si hráli pod dozorem, nekvalifikovaná, pomocná práce pro rodiče, snad i nějaké doučování pro děti, a přidá se hodně represe - dohledová služba, asistenti prevence kriminality, kamerové systémy. Simsalabim a... nic. Koktejl nefunguje. Situace se stále zhoršuje.
Další věcí je, že tyto sociální služby v České republice poskytují v drtivé většině neziskové řetězce, tedy velké neziskové organizace se sídlem nejčastěji v Praze, které si otevírají pobočky v místech, kde žije hodně Romů. Třeba v Ústí nad Labem. Zkušenosti však ukazují, že daleko lepší výsledky dosahují místní, lokální, community based (tedy tvořené samotnými členy komunity) organizace, které mají vazby k místu, kde pracují a vztahy s místní komunitou, řádově lepší znalost a porozumění místní situace. Jejich práce však není nijak podporována.
Chcete, aby město začalo na řešení situace Předlic spolupracovat s místními obyvateli a organizacemi. Jak by podle vás měla taková spolupráce vypadat?
Amare se daří dobře spolupracovat s centrálním městským obvodem, na jehož území Předlice leží. Myslím, že obě strany, jak Předličtí, tak město hodnotí tuto spolupráci jako výhodnou. Společně jsme v Předlicích zorganizovali několik akcí, chtěl bych jmenovat především komunitní úklid, během kterého obyvatelé Předlic naplnili bezpočet kontejnerů a město se postaralo o jejich odvoz, nebo třeba několik besídek pro chudé děti. Politici centrálního městského obvodu chodí na schůze našeho spolku, kde se diskutuje řešení situace v Předlicích a vymýšlí nápady, co dělat.
Takovéto diskuze běží i na magistrátu a v různých skupinách, třeba v rámci takzvaného komunitního plánování. Tam ovšem žádní lidé z komunity nejsou, setkávají se tam lidé z neziskovek a agentur a vymýšlejí řešení a opatření od stolu, aniž by je diskutovali s lidmi, pro které je připravují. Připravují společně strategie, jejichž klíčovou částí je, že tam budou pracovat a budou dostávat granty. Žádné řešení a opatření plánované směrem k Předlicím nebude fungovat bez spolupráce s místní komunitou. Bez jejího zapojení do plánování.
