Vést kroniku určuje městům a obcím zákon. Je v dnešní internetové době nutné mít kroniku?
Určitě. Vždyť to je vzkaz pro další generace. Do kroniky se zaznamenávají události, které se ve městě staly, co se opravilo, vybudovalo, návštěvy a osobnosti, které sem zavítaly, nebo i sportovní výsledky.
Jak dlouho jste děčínskou kronikářkou?
Od roku 1991, tedy už osmadvacet let. V Děčíně jsem se narodila a tohle město je moje srdcová záležitost. Celý život jsem si zapisovala události jenom tak pro sebe. A tenkrát vyšel v místních novinách inzerát, že hledají kronikáře. Tak jsem to zkusila.
To vás vzali jen tak, bez zkušeností?
Pamatuji se, že mi úřednice dala nějaký text o kostele a měla jsem o něm napsat. Ne na stroji, ale ručně. Moje písmo ji zaujalo a je zajímavé, že i po tolika letech se nezměnilo. A stala se ze mě kronikářka. Absolvovala jsem několik školení a seminářů, abych vůbec věděla, co a jak psát, co je důležité více či méně. Tehdejší vedení města nemělo představu, jak kroniku psát. Byly i takové nápady, že ji bude mít každá čtvrť, nebo bude rozdělena na pravý a levý břeh Labe. Nakonec padlo rozhodnutí, že bude jedna kronika a jeden kronikář.
Pokračovala jste v záznamech po svém předchůdci, nebo jste měla knihu novou?
Začínala jsem psát do nové kroniky, protože pán, který ji psal přede
mnou, skončil a téměř tři roky se tomu nikdo nevěnoval. Šla jsem do papírnictví, že si kroniku koupím. Měla jsem ale problém sehnat nějakou bez popisu, většinou to byla Pionýrská kronika, kronika Brigády socialistické práce, a sehnat nějakou, kde bude jenom nápis kronika, mi dalo dost práce.
Čím píšete?
Zásadně perem. To je jiné psaní než propiskou. A používám dokumentní inkoust, ten totiž časem černá, zatímco ten běžně používaný naopak bledne.
Jak vypadá děčínská kronika dnes?
Magistrát ji nechává vyrobit na zakázku. Je to krásná kniha vázaná v kůži se zlatým znakem města, uvnitř s listy z ručně vyráběného papíru z Velkých Losin. Vypadá krásně, ale na papír se nepíše úplně dobře. Je to jiné než na hladký, ale už jsem si zvykla.
Jak často do ní zapisujete?
Do kroniky se píše jednou za rok. Ale to je jenom psaní. Tomu předchází zajištění podkladů, abych mohla psát. Ty musím sehnat, zajistit, zařídit. Na tom pracuji celý rok. Když se například stavěl v Děčíně nový most, každý čtvrtrok jsem si zapsala, jak stavba pokračuje, a pak jsem do kroniky zaznamenala zkrácenou verzi za celý rok. Nebo Vilsnická spojka. Je to mravenčí práce a taky docela detektivka.
A co zaznamenáváte?
Snažím se zachytit úplně všechno. Někdy se to nepovede, protože je toho hodně. Píšu i o firmách, které vznikly po roce 1989, například o Armexu, který tenkrát byl malá firmička a dneska patří mezi velké firmy ve městě. Nebo jsem se zajímala o podniky, které tady byly a zanikly, jako například Diana nebo Desta. Když končila Diana, zjišťovala jsem si, kolika lidí se zavření podniku dotkne, jakou práci jim nabídli. Zajímá mě třeba i soukromník, který otevřel svoji provozovnu. Když ve vedlejší ulici otevřelo nové kadeřnictví, a to funguje dodnes, šla jsem se zeptat, kolik kadeřnic tam pracuje, jaký kapitál do podnikání vložili, kolik platí za pronájem a tak. Zaznamenávám i sportovní události, teď třeba úspěchy basketbalistů, hokejistů, judistů. Nebo třeba i jaká byla návštěvnost na zápasech.
Věnceslava Zimmermannová
|
Může se do zápisu promítnout i váš názor?
Neměl by a nepromítá. Ne vždy jsem souhlasila s tím, co se ve městě dělo a děje, ale můj názor není podstatný. Když nechci psát jenom stručná fakta, musím se pídit po dalších informacích a hlavně musí být ověřené. Nemůžu psát, co jedna paní povídala nebo co si já myslím. Já si v podstatě nemám myslet nic, já to mám jenom zaznamenat bez ohledu, jestli se mi to líbí, nebo ne. Musím být nestranná.
Na kolik stran se roční souhrn vejde?
Každý rok popíšu tak 36 až 37 listů. Na první pohled by někdo mohl namítnout, že to je málo, ale stránka je o rozměrech 40×30 cm hustě popsaného textu. V lednu seberu všechny podklady, výroční zprávy, zápisky z akcí, kterých jsem se osobně zúčastnila, poznatky a začínám psát. Ze zákona mám na to čas do konce dubna, ale většinou to stihnu i dříve. Rodina už ví, že tuto dobu se mnou není řeč.
Můžu nahlédnout do dřívějších kronik?
Samozřejmě. Tu aktuální kroniku mám u sebe. Na té se pracuje. Ty předešlé jsou v archivu na děčínském zámku, podívat se do ní může každý, kdo má zájem. V badatelně vyfasujete rukavice a můžete listovat, číst nebo si poznamenávat.
Listopadové události před třiceti lety v kronice zaznamenány nejsou. Budete se k nim vracet?
Listopadová revoluce mě jako kronikářku těsně minula, ale zachycenou ji mám. Děčín mě zajímá celá léta, takže jsem si zaznamenávala události ve městě, i když jsem kroniku nepsala. A tehdy jsem ani netušila, že by se mi to jednou mohlo hodit. Mám podklady a příští rok bych se tomu chtěla věnovat trochu víc a rok 1989 uceleně zpracovat.
Máte nějakého nástupce?
Sice mě ta práce pořád baví, ale jednou to bude muset někdo převzít. A kdo to bude, nevím. Do téhle práce se nikdo nehrne. Je to škoda. Ale zatím vše zvládám a myslím si, že poznám sama na sobě, kdy mám skončit, kdy už nebudu stíhat.
