Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jsme ještě v Německu? ptají se po útocích migrantů obyvatelé Chotěbuze

  18:25aktualizováno  18:25
Strach, vztek a beznaděj panuje po nedávných útocích mezi mladými Syřany a Němci ve stotisícové Chotěbuzi, druhém největším městě spolkové země Braniborsko. Jak napjatá je v Chotěbuzi atmosféra, zjišťovaly na místě zpravodajky MF DNES.

Situace se zhoršila na přelomu roku po sérii potyček a útoků mezi příchozími mladými Syřany a zdejšími teenagery.

Na konci roku v Chotěbuzi mladý Syřan zavraždil důchodkyni, v lednu tři nezletilí Syřané napadli starší manželský pár. Při vstupu do obchodu po ženě požadovali, aby jim projevila úctu a nechala je vejít jako první. Když ji manžel bránil, vytáhli na něj nůž.

Fotogalerie

Třiadvacátého ledna pak Syřané napadli před obchodním centrem Blechen-Carée mladého Němce a pořezali mu tvář. Týž den došlo k další bitce. 

O čtyři dny později osmnáctiletý Syřan napadl policisty zasahující na soukromé oslavě a o několik hodin později musela policie řešit konflikt, při kterém cizinci na Němce použili pepřový sprej a zmizeli.

To je výčet násilných činů z Chotěbuzi, jak je během ledna přinášela některá německá média.

„Já nemám strach, ale dokud migranti budou u sebe mít zbraně, nikdo s tím nic neudělá,“ rozhazuje rukama muž v montérkách, který stejně jako všichni ostatní oslovení nechtěl prozradit své jméno.

Útoky musí vyřešit soudy, prohlašuje starosta

„Přichází už jen ekonomičtí migranti, kteří chtějí peníze. Ti, kteří utíkali před válkou, přišli před pěti lety. Já dostanu po 38 let práce mrzký důchod, oni teď bez jakéhokoli přičinění všechno. A to vše dělá ten černý ďábel z CDU,“ přidal naštvaně další oslovený Němec na adresu kancléřky Merkelové.

Starosta Chotěbuzi Holger Klech útoky syrských uprchlíků na místní v půlce ledna ostře odsoudil, dál se však k věci vyjadřovat nechce. Nereagoval ani na žádosti MF DNES o rozhovor.

„Existují lidé, kteří se zjevně nemohou naučit náš řád, naše zákony, naše pravidla a hodnoty. To musí vyřešit soudy,“ konstatoval jen v textu vyvěšeném na webu města.

Nedá se říci, že by si německé soudy s migranty nevěděly rady, ale tresty padají až po delším čase. 

V pondělí byl podle rádia rbb24 odsouzen v Chotěbuzi na osm let čtyřicetiletý Syřan, který do Německa přišel v roce 2015 a krátce poté v chotěbuzském kadeřnickém salonu Herzberger napadl a pořezal majitelku, která mu nabídla práci. Loni v červnu byl odsouzen Čečenec k 13 letům vězení, protože podřízl krk své ženě.

Jsme neslučitelné kultury, říká mladík

„Jsme prostě dvě neslučitelné kultury a nikdo to nezmění. Když jim policie nože náhodou zabaví, oni si hned koupí nové. Jak se tomu lze bránit?“ ptá se rozzlobeně mladý muž u prodejny Netto na periferii města. 

Útoky se ale odehrávaly hlavně v historickém středu, kousek od zmíněného nákupního centra Blechen-Carée. Stačí se tady projít a cizince uvidíte všude. Podle oficiálních statistik jich v Chotěbuzi žije osm tisíc. Zhruba polovina jsou Syřané, kteří přišli v posledních třech letech. Podíl cizinců vzrostl za dva roky ze dvou procent na 8,5 procenta.

„Na naše město jich je už moc. Večer mám neskutečný strach jít domů z práce a když nemusím, raději nikam nechodím,“ řekla MF DNES mladá žena na náměstí. Právě šla do práce. 

„Paní Merkelová stále prohlašuje, že Německo to zvládne. Žije zde ale přes osm tisíc migrantů. To prostě nelze zvládnout. Ostatně myslím, že jich je víc. Přitom Chotěbuz nutně potřebuje peníze, je třeba spoustu věcí opravit. Vždyť se podívejte kolem sebe,“ přidala se její starší kolegyně. Podle braniborských médií je ostatně Chotěbuz zadlužena 240 miliony eur.

Na nebezpečí, které s sebou nese pokus o integraci cizinců, poukazuje i policie.

„Roste počet útoků, loupeží a vyhrožování. Od roku 2015 vzrostl počet těchto trestných činů zhruba desetkrát. Loni jsme závažných zločinů zaznamenali více než sto,“ uvedl policejní mluvčí Torsten Wend.

Situace nahrává neonacistům

To má ovšem i druhou stranu mince - sílí neonacisté. Na jejich demonstrace chodí čím dál víc nespokojených lidí. Poslední protestní akce se konala minulou neděli. Do centra Chotěbuzi dorazilo 1 500 naštvaných Němců. 

Došlo i na potyčky a napadení novináře. „Neonacisty nemám rád, ale posiluje je politika státu, která Němce přehlíží. Dnes tady mají roli druhořadých obyvatel,“ řekl MF DNES osmnáctiletý chotěbuzský student.

A tak kromě útoku migrantů musí policie řešit i jejich bezpečnost před německými extremisty. Například loni na jaře byl ve městě zabit student z Egypta, na Silvestra zbiti tři Afghánci.

Radnice loni požádala braniborskou vládu dvakrát o zastavení dovozu dalších migrantů do města. Regionální braniborská vláda žádost vyslyšela až po lednových násilnostech.

„Dočasně. Ale co bude dál? Vláda si neuvědomuje, co dělá. Musí být jasně nastavena pravidla pro přiznání azylu. Vláda ovšem jen ustupuje a porušuje naše zákony, když příchozím cizincům povoluje i bigamii. Jsme ještě v Německu?“ zlobil se mladý Chotěbuzan na pěší zóně. 

Podle jeho přítelkyně z Berlína je integrace jen chiméra. „Stačí se rozhlédnout. Migranti žijí pouze ve svých uzavřených komunitách, s Němci se nebaví. I jejich děti si na hřišti hrají jen spolu,“ argumentovala jeho přítelkyně.

Přijede mi rodina, potřebuji byt, požaduje Syřan

Na pěší zóně i u obchodního centra Blechen-Carée se spolu skutečně baví vždy jen skupinky Syřanů, o kousek dál tlačí kočárky ženy v šátcích, další s dětmi nakupují.

„Jsme tu spokojení, nemáme žádné problémy,“ uvedl oslovený Syřan hezkou němčinou.

Větu měl zřejmě naučenou, protože při další konverzaci už příliš nerozuměl. Stejně na tom byli jeho dva přátelé, s nimiž seděl na pěší zóně.

„O rvačkách cizinců a Němců vím od kamarádů. Není to dobré. Nejsme v Německu, abychom dělali problémy,“ uvedl Syřan. V Chotěbuzi zůstat nechce, moc se mu tu prý nelíbí.

Stejné to měl i další Syřan. Ten ale němčinou vládl solidně. „Jsme tady půl roku a až se dobře naučím jazyk, chci práci. Tady ve městě není. Mám tu manželku, která se doma stará o ročního syna,“ řekl muž.

„Já mám na vás otázku. Za měsíc přijede moje rodina, můžete mi sehnat byt?“ zeptal se nás jeho kamarád. Naléhat nepřestal ani po několikerém ujištění, že jsme z Čech. „Jak mi můžete pomoci? Já potřebuji bydlení pro svou rodinu,“ trval na svém.

Mezitím před obchodní centrum přijela tramvaj. V přední části bylo hodně Němců. Zadní nechávali prázdnou. Na sedačkách se rozvalovali dva snědí muži, kteří drželi jakési láhve a blokovali i uličku. Němci nastupovali a vystupovali jinými dveřmi.

Nikdo z nich tu nepracuje, stěžují si místní

Přestože po útoku z 23. ledna mělo do města přijít více státních policistů, během několika hodin redaktorky MF DNES v ulicích nepotkaly jediného. Jen strážníka, který na auto v centru dával za stěrač pokutu za překročení povolené hodiny parkování.

Nemá smysl vypisovat řadu dalších stesků místních, snad až na jeden: „Viděli jste, kolik cizinců - migrantů ve městě pracuje? Viděli jste nějakého?“ ptal se starší manželský pár. Neviděli. V obchodech, pekárnách ani v menších občerstveních nikdo takový nebyl. 

„Většinou neumí číst ani psát a jazyk se nenaučí ani za pět let. Bez toho neseženou práci a jejich manželky většinou ani nesmí ven. Celé rodiny žijí jen ze sociálních dávek. A Němci to mají platit? Navíc mají spoustu dětí a ještě se jim slučují rodiny. Jejich děti třeba dostávají od různých organizací kola a děti ze sociálně slabých německých rodin nic,“ postěžovala si důchodkyně.

Podle manželů Německo svoji promigrantskou politikou dělá velký krok vzad. „Když kdysi utíkali východní Němci, nebo i vy Češi, do Západního Berlína nebo do kapitalistického Německa, museli být ve sběrném táboře i dva roky, než se naučili řeč, než našli bydlení a práci,“ zavzpomínal starší pán.

„Tihle migranti nemusí nic. Stát by měl říci, kolik je v zemi volných pracovních míst a podle toho přijímat cizince, kterým jde opravdu o život. Pomáhat se musí, ale tohle už je moc,“ uzavřel senior.



Nejčtenější

V Českém Švýcarsku hořelo, správci parku našli ohniště a odhozené špekáčky

V Národním parku České Švýcarsko vypukl požár. Na místě zasahoval hasičský...

V oblasti Smrkového kopce nedaleko Pravčické brány v Českém Švýcarsku v úterý hořela lesní hrabanka. Zásah hasičů trval...

Po největší tuzemské havárii tramvaje ležel mezi mrtvými, otec ho vytáhl

Na fotce je z profilu pan Jindřich Mach, který jako pětiletý přežil tramvajové...

Minulý týden uplynulo 71 let od největšího tramvajového neštěstí v dějinách země. V Ústí zůstalo v roce 1947 po havárii...



Nechte dohořet i s nájemníky, reagují lidé na opakované požáry v paneláku

Hasiči museli už desetkrát vyjet k likvidaci požáru v domě v Třebušické ulici...

Už desetkrát museli hasiči v tomto měsíci likvidovat oheň v domě v Třebušické ulici na litvínovském sídlišti Janov, což...

Plány na rekreační ráje u Mostu a Ústí narazily na problém s pozemky

Současný pohled na Jezero Most a jeho okolí

Vize, kterak se okolí nových jezer Most a Milada v dohledné době promění v rekreační letoviska a dají silný impulz...

Německá zbrojovka otevřela kvůli armádnímu tendru pobočku na Ústecku

Německá zbrojovka chce v Česku vyrábět bojová vozidla

Jedna z největších světových zbrojovek Rheinmetall otevřela svou pobočku v České republice, konkrétně v Trmicích na...

Další z rubriky

V Ústeckém kraji hrozí, že za týden nevyjedou linkové autobusy BusLine

Jedním z vyřazených dopravců je i firma BusLine. (ilustrační snímek)

Řadě obyvatel Ústeckého kraje, kteří využívají k cestě do práce či k lékaři meziměstské autobusy, hrozí, že se příští...

Nevěřili mu, přesto včelař vyjel s nejdelší motorkou světa na vrchol Klíče

Husarský kousek Bruna Pfeifera vzbudil obrovskou senzaci, mimořádný obchodní...

Ani dnes by se leckterý dobrodruh za takovou jízdu nestyděl. Vyjet kopec, na nějž je i pěšky krkolomný výstup, na...

Po největší tuzemské havárii tramvaje ležel mezi mrtvými, otec ho vytáhl

Na fotce je z profilu pan Jindřich Mach, který jako pětiletý přežil tramvajové...

Minulý týden uplynulo 71 let od největšího tramvajového neštěstí v dějinách země. V Ústí zůstalo v roce 1947 po havárii...

Najdete na iDNES.cz