„Jedním z důvodů, proč lidé v Africe trpí hladem, je, že neumějí obdělávat půdu. Pozemek sice vlastní, ale nic na něm nedokážou vypěstovat,“ vysvětluje Renata Rokůsková.
„Dříve se živili rybolovem, později začali chovat dobytek, ale o rostlinné výrobě nic nevědí. Nemají totiž naši tradici, kdy všichni vědí, jak se seje mrkev nebo pěstují stromy,“ podotýká žena, kterou napadlo začít učit děti v afrických školách, jak si vypěstovat vlastní potraviny.
Rokůsková žije v malé vsi Michalovice u Litoměřic. Přestože nedisponuje velkými financemi, z malého domku na kopci už deset let řídí charitativní sdružení ShineBean, které s minimem prostředků koná velkou pomoc.
Na východním pobřeží Afriky se jí podařilo založit už dvě školní tréninkové farmy, kde se děti učí hospodařit. Nyní ve vesnici Sidindi v západní Keni připravuje na otevření třetí.
„Prvotním impulzem k pomoci pro mě byla jedna televizní reportáž ze Rwandy, která mě velice zasáhla. Jsem křesťan, a proto jsem se rozhodla, že nechci jen nečinně sedět, ale chci něco udělat. Od té doby jsem hledala, čím bych lidem v Africe mohla být prospěšná,“ vypráví Rokůsková.
S několika přáteli založila sdružení ShineBean, jež začalo pomáhat v Keni. „Hledali jsme zemi, kde se domluvíme anglicky, která nepatří mezi úplně nejchudší a kde není válka. Název ShineBean, který lze volně přeložit jako zářící fazole, jsme vymýšleli asi rok,“ líčí.
„Zrnko fazole pro nás představuje něco, co sice může začít jako velmi malé, ale může se rozmnožit a přinést velký prospěch pro mnoho hladových,“ poznamenává zakladatelka s tím, že peníze získávají od soukromých dárců, firem. Pravidelně také přispívá město Litoměřice.
V Keni se sdružení ShineBean nejprve soustředilo na pomoc drobným podnikatelům a adopci na dálku. Později se podařilo navázat i kontakt se školami.
„Vesnické školy často mívají velké pozemky, proto jsme se rozhodli, že toho využijeme a ve školách budeme děti učit, jak mohou farmařit. Jedna školní farma je už téměř soběstačná a druhá bude velmi rychle. Díky prodeji výpěstků si tak mohou koupit vlastní osiva a nářadí, zaplatit elektřinu, a dokonce zásobují školní kuchyni. Děti jsou nadšené a učení berou jako hru,“ přibližuje Rokůsková.
Pro výuku bylo nutné připravit jednoduchou a srozumitelnou učebnici. „S metodikou nám pomohli afričtí studenti. Museli jsme to ale velmi zjednodušit, protože pracujeme s dětmi a s lidmi, kteří často nemají ani základní vzdělání,“ dodává.
„Současné keňské školství se s tím naším vůbec nedá srovnávat. Vše se učí jen teoreticky a zcela zde chybí praktická výuka, nemají ji dokonce ani na odborných školách. Studenti si například povídají o tom, jak se opravuje traktor, ale nikdy ho naživo neviděli,“ upozorňuje Rokůsková, která sama vystudovala zemědělskou fakultu.
Výuka ShineBean je proto ryze praktická a odehrává se přímo na poli. Některé plodiny, které se děti v Africe učí pěstovat, jsou stejné jako u nás, například kukuřice, rajčata, zelí, mrkev nebo fazole.
„V Keni se dá ale pěstovat také papája, mango, avokádo, pomeranče, banány, buráky, batáty, čirok, sezam, aloe vera či lokální zelenina, jako je sukimawiki,“ vyjmenovává.
Na příští rok sdružení chystá založení komunitní farmy pro dospělé.
„Rádi bychom, aby se lidé uživili tam, kde žijí, a chceme jim ukázat, že to jde. Naším cílem je pomáhat těm, kteří chtějí pozitivní změnu a nečekají, že je někdo bude jen podporovat. Pracujeme s lidmi, kteří jsou připraveni se nastartovat a začít něco dělat sami,“ uzavírá Rokůsková.
