"Z pohledu stavařiny šlo o ohromný kus vykonané práce. Nyní můžeme zhodnotit umění tehdejších řemeslníků. Člověk si to neuvědomuje, ale postavit to musela být hrozná dřina," oceňuje důmyslnost provedení stavby spolumajitel.
A opravdu, poté, co se místo usazené ve strmém údolí Dolnožlebského potoka očistilo od náletových dřevin a odpadu, objekt "prokoukl".
Kouba se o budovu začal zajímat už před lety. "Přítelkyně má ve Žlebu chalupu, byli jsme se tam projít. Když jsem šel okolo, strčil jsem dovnitř hlavu a cítil jsem, že by se ta památka měla pro příští generace zachovat," vzpomíná muž.
Stavení s parcelou koupili loni v létě noví vlastníci od společnosti Lesy ČR jako takzvané zbořeniště za necelých 400 tisíc korun. Uvnitř i všude kolem rostly stromy, uprostřed domu se povalovaly tuny nepořádku.
Uvnitř ležela toxická skládka
Tento obrázek je však už minulostí, majitelům se stavbu podařilo téměř celou kompletně vyčistit.
"Vykáceli jsme stromy, odtěžili materiál. Uvnitř byla metr vysoká souvislá vrstva hlíny a nepořádku. Celkem jsme odtud odvezli na 120 tun odpadu. V pile ležela toxická skládka, kam vyhazovali nepotřebné věci lidé z širokého okolí a odpad kontaminoval vodu z potoka. Přitom to je v CHKO Labské pískovce a úřadům to nevadilo," podivuje se Kouba. A na fotografiích ukazuje, že takřka celý prostor, kde stálo vodní kolo, byl zaplněný odpadky.
Vodní pila je postavená z obřích pískovcových kvádrů a obsahovala i transmisi na mletí obilí. Zajímavostí je, že šachta s vodním náhonem je umístěná dovnitř stavby, což je u podobných objektů neobvyklé.
Úctyhodné dílo představuje i přes sto metrů dlouhá podzemní chodba, kudy teče voda z potoka a jež jeho tok usměrňuje. V ní je odbočka vedoucí k náhonu kola pily, proud vody v ní lze regulovat pro potřeby zařízení.
Existence první dolnožlebské pily a mlýna je doložena už k roku 1574. Historici nicméně zatím přesně netuší, zda se jedná o zmiňovaný dům. Vodních pil totiž v minulosti v obci stálo několik, přinášely německy mluvícímu obyvatelstvu užitek. "Dvě stě let fungovala pila a mlýn určitě, v lokalitě se těžilo i dřevo na výrobu lodních stěžňů," popisuje Kouba.
Zkáza pily přišla po válce
Zároveň dodává, že stavba sloužila svému účelu ještě po druhé světové válce. Její zkáza přišla až následně. "Po válce se o ni staral dosazený správce. Jenže ho odvolali a on poté pilu vyhodil do vzduchu. Jednu stěnu to povalilo, pila kompletně vyhořela, ale jinak zůstala zachovalá. Základy jsou stabilní, což nám potvrdil i statik," vypráví muž.
Majitelé chtějí letos dokončit očištění zdiva od nánosů, vchod zabezpečit a celý areál oplotit. Následně začnou shánět peníze na vlastní rekonstrukci. Chtějí je nalézt v dotačních titulech.
Obnovit hodlají nejprve čelní štít domu, který lidé částečně rozebrali na pískovec, a poté se zaměřit na vlastní příslušenství vodního zařízení. Pak by přišla na řadu podlaha, krovy a střecha. Celé vodní dílo čítalo i dvě nádrže, ty vlastníci rovněž plánují obnovit.
Kouba si přeje, aby stavba byla plně funkční jako před stovkami let. Sloužila by jako jakési muzeum a učebnicový příklad dovednosti tehdejších řemeslníků.
"Dole by byla transmise s kolem, nahoře malá restaurace s terasou. Stavba by byla určená turistům. Celý Žleb by se tím mohl zviditelnit," myslí si Kouba. Zbývá sehnat finance.
