Co konkrétně studujete?
Institut ekonomických studií. Jestli ze mě bude bankéř? Spíš ředitel. Čehokoliv (smích).
Zatím ale střílíte góly za Roudnici. Jaké byly poslední dva Litvínovu?
Dlouhý míč za obranu, obránci s gólmanem zaváhali, já šel důsledně za míčem a na poslední chvíli to posunul před brankářem. Druhý po centru ze strany, byla to snad moje druhá vyhraná hlavička v životě.
Trefil jste se po třech týdnech. Je to úleva?
Neberu to tak. Po příchodu Venouška (Václava Laušmana) už nehraju úplně na hrotu, ale víc ze zálohy. Takže mám i dost obranných povinností. On zůstává nahoře, já o něco níž.
Co vám víc sedí?
Mně osobně tahle pozice v záloze, jsem víc ve hře. Když jsem byl vyloženě na hrotu a nedal gól, byl jsem na hřišti zbytečný. Takhle můžu i něco vymyslet.
Ovlivnil vaši střeleckou pohodu návrat kanonýra Laušmana?
To ne. S Vencou se známe hodně dlouho, beru ho jako kamaráda. Žádný problém nemáme.
Hecujete se, kdo dá víc gólů?
Soupeření vždy musí být, ale je jedno, komu to padne, hlavně že vyhrajeme.
Jste si s Laušmanem typově blízcí hráči, nebo každý úplně jiný?
Jsme dost rozdílní. Venca je klasický zabiják ve vápně, moc nemá rád bránění. Ale když dostane míč do šestnáctky, je hrozně nebezpečný. Já jsem víc hráč do pole, nemámstřelecký zabijácký schopnosti. Ani útočný vzor jsem nikdy moc neměl. Snad Raúla.
Když byl v úvodu sezony Laušman na Žižkově, střílelo vám to víc.
Víc mě hledali spoluhráči. Hrál jsem na hrotu sám, když šel balon nahoru, tak na mě. Ale popravdě, já vážně nikdy nebyl úplně klasicky gólový hráč.
Ale 11 gólů na záložníka v divizi je výborných.
Nikdy jsem úplně střelecký rekordy nelámal. Tohle je moje nejúspěšnější sezona. V krajském přeboru jsem měl snad tři góly, teď mám štěstí i víc šancí. A rozdíl mezi nejlepšími týmy v kraji a spodní polovinou divize zase tak velký není.
* Máte nějakou oblíbenou koncovku?
Řeším to na poslední chvíli, ale nejkrásnější jsou panenkovské dloubáčky. Když vidím, že ta možnost je, tak to zkouším. Letos jsem už možná takhle čtyři góly dal.
