"Dva týdny před tím, než přišla voda, jsme dokončili protipovodňová opatření. Především jsou v kanalizaci zpětné klapky, jež v roce 2002 chyběly, a právě kanály se dostala voda do města. Nejsem příznivcem stěn proti vodě, ale tohle opatření určitě má smysl," chválí ochranu za několik milionů starosta Štětí Tomáš Ryšánek.
O Štětí se tak v souvislosti s povodněmi téměř nemluví, protože škody ve městě nebyly velké. "Ještě nevíme, jaké přesně škody máme. Ale kdyby nebylo ochrany, určitě by byly třikrát větší. Vždyť ve městě jsme ji měli i v roce 2006, kdy bylo vody méně," zdůraznil Ryšánek.
Město před vodou vedle klapek v potrubí uchránila také mobilní hráz na silnici u řeky. Co prosáklo, to místní hasiči patnácti čerpadly pět dní přelévali zpět do řeky. Nakonec úspěšně.
"Hasiči tu udělali velký kus práce," ocenil činnost záchranářů Václav Veselý, který s manželkou bydlí v jednom z domů na nábřeží. Do jejich přízemí se voda přece jen dostala.
Aspoň jsme uklidili, říká vytopený
"Ucpávali jsme dveře, opevnili schody ze sklepa. O sedm centimetrů jsme neuspěli," vypráví Veselý.
Nábytek zachránili na podstavcích a kozách, plovoucí podlahu ale museli vyhodit. "Přijedou mi sem položit dlažbu," říká Veselý.
Přesto zůstává nad věcí. "Nebýt povodně, nikdy bychom se nedostali k tomu, abychom konečně udělali pořádek a vyházeli spoustu věcí," tvrdí.
Velká voda ve Štětí zaplavila i veslařský areál. Ten zato důkladně.
"Nejvíc utrpěl dům, kde mají zázemí veslaři. Jak moc je ale poškozený, zatím nevíme, dovnitř jsme se ještě nedostali," přibližuje Hana Nešlehová z veslařského klubu.
Rybář u řeky i po povodni zůstane
Podle prvních odhadů se zdá, že z domku zůstanou jen stěny a střecha. Například zateplené stropy se zřítily. Paradoxní je, že dům sloužil i jako zázemí pro Sluneční lázně, které v minulých dvou letech nahrazovaly chybějící městské koupaliště. A koupaliště po velké rekonstrukci otevírá v pátek.
Vedle nábřežní části Štětí postihla povodeň asi třicet domů v sousedních Počeplicích a patnáct domů na protější straně řeky v Hněvicích. V nich poprvé zažili velkou vodu manželé Kameničtí se dvěma dětmi. Zachránili oblečení, knihy či hračky z přízemí, nábytek jim ale voda zničila.
"V neděli jsme ještě byli v klidu. Pak ale začali být místní starousedlící nervózní, a jak voda stoupala, začali jsme také stěhovat věci co nejvýš. Pak jsme pro jistotu odjeli k příbuzným do Mělníka, ale už jsme se nevrátili, protože cesty byly pod vodou," vypráví Petra Kamenická.
Po domku u vody vždy toužil hlavně její muž, který jako rybář miluje pohled na řeku. Opustit se jej proto zatím nechystají.
