Říkala jsem si, že až se potkáme, musím se vám osobně omluvit, že jste kvůli mně musel přijít na soud i v den, kdy nesoudíte. Do telefonu jste nicméně zněl, že vám to vůbec nevadí.
Kdybych nechtěl, měla byste smůlu. (úsměv) Mně to ale absolutně nevadí. Rád sem přijedu i jen tak. Už jsem takový zdejší inventář. Když jsem začínal, netušil jsem, jak moc mě funkce přísedícího chytne, jak moc mě bude bavit. Dneska vím, že to chci dělat tak dlouho, jak to jen půjde, jak zdraví dovolí.
Vzpomenete si na svůj úplně první případ, u kterého jste se podílel na verdiktu?
Odstartoval jsem vraždou. Cizinci se vymstilo, že sem jezdil za milenkou. Její partner mu jednou vrazil nůž do zad tak, že byl na místě mrtvý. Myslím, že dostal 12,5 roku a následné vyhoštění.
A co nejvyšší trest?
Šlo o muže, jenž opravdu brutálním způsobem zavraždil svou partnerku. Vyloženě po ní dupal. Hrozil mu až výjimečný trest. Státní zástupce mu v závěrečné řeči navrhl 23 let. Tehdy jsme v senátu opravdu hodně a dlouho diskutovali. Nakonec dostal 23,5 roku. Jenže víte, co se pak stalo?
Povídejte. Dokázal jste se teď při té vzpomínce dost rozohnit.
U odvolacího soudu mu nakonec trest snížili na 19 let. Opakovaně trestanému muži, který spáchal opravdu mimořádně hrubý zločin. Mě to tehdy tak naštvalo, že jsem chtěl až skončit. Podle mého si za ten čin prostě jednoznačně zasloužil přísnější trest.
Jan Bučina
|
Hodně mě zajímají ty závěrečné porady senátu. Jak se při nich dohadujete…
Už patnáct let soudím v senátu doktora Bednáře, což je mimořádně schopný, empatický a osvícený člověk. S ním se nejprve řeší otázka viny, zda byla bez pochybností prokázána. Pečlivě to rozebereme. Pak se začínáme bavit o trestu. Bez delšího dohadování to někdy samozřejmě nejde. Můžeme se přít, ale vždycky se musíme nějak dohodnout. Nemůžu pochopitelně mluvit za jiné přísedící, ale pro mě žádný předseda senátu nebyl, není a nebude svatý. Můj hlas má stejnou váhu a přesně podle toho k rozhodování přistupuji.
Jakou nejdelší poradu senátu jste zatím zažil?
Asi tříhodinovou. Při poradách se hlasuje. Dějí se různé věci. Třeba to, že se dva přísedící domluví a přehlasují předsedu. To jsem ale já osobně nikdy nezažil. Někdy se ale stalo, že druhý přísedící byl proti vině, já s předsedou naopak pro vinu. Nikdy jsem nezažil, že by mi byl rozsudek vyloženě proti srsti. Ještě nikdy jsem o žádném rozsudku neměl pochybnost. A tak to má být. Víte, já chci být čistý před sebou samotným i před Bohem. Chci, abych se na sebe každé ráno mohl podívat do zrcadla a nemusel si nic vyčítat.
Co vám funkce přísedícího dala? Změnila třeba nějak váš pohled na lidi?
O lidech mě toho zase až tak moc nenaučila, protože jsem vyrůstal v nevalné čtvrti, mezi takzvanou spodinou. Nikdy jsem si tak o lidech nedělal iluze. Jinak mi přináší dobrý pocit, že můžu udělat něco pro spravedlnost. Nesedím tu za sebe, sedím tu za společnost. Jsem hlas lidu. Vím, že se čas od času objeví náznak debaty, zda soudci z lidu mají být, či nikoli. Podle mého má ten laický prvek význam. Akorát bych přísedící vhodným způsobem dovzdělával.
Jak to myslíte?
Podle mého názoru by soudci z lidu měli podstupovat alespoň dílčí zkoušky z trestního práva. Myslím, že by měli mít alespoň nějaké elementární znalosti. Já se třeba před těmi 25 lety vyznal v pracovním právu, soudy znal z pohledu znalce a chtěl si rozšířit obzory, proto jsem se stal soudcem z lidu. Hned jsem si pak sám od sebe koupil trestní předpisy, abych se pokusil proniknout do problematiky. Ale tomu by také samozřejmě měla alespoň trochu odpovídat odměna pro přísedící. Já mám peníze až na posledním místě, ale těch 150 korun na den, co přísedící dostávají, je, mírně řečeno, hodně neadekvátní odměna.
Přivítala bych i větší aktivitu přísedících. Soudních jednání jsem absolvovala už opravdu hodně a slyšet z jejich úst otázku je velká výjimka. Někteří působí, že je jednání moc nezajímá.
Myslím, že pokud jde o nepozornost soudců z lidu, situace se zlepšuje. Když jsem začínal, bylo to určitě horší. A pokud jde o pokládání otázek, jako první je pokládá předseda senátu, který často dává totožné dotazy, jaké já si před jednáním připravím. Na mě pak už zbude většinou tak jeden dva doplňující dotazy. Ale máte pravdu, že řada přísedících nemá zájem se ptát.
Jak se postupuje, když je senátu přidělený případ?
V každém senátu je řada přísedících a měli by se točit. Když padne volba přímo na vás konkrétně, zavolá vám zapisovatelka, co má senát za nový případ a zda ho můžete přijmout. Já si pak prostuduji obžalobu. Do spisu se podívám, pokud mi něco z ní není jasné, pokud si potřebuji něco doplnit.
Už jste někdy nějaký případ odmítl dělat, protože vás třeba nezaujal?
Nikdy. Beru i hospodařinu (hospodářskou kriminalitu – pozn. redakce).
Tu nemáte rád?
Vůbec. Samé faktury, daňová přiznání. To nemám rád ani v práci. Dodnes podnikám a všechno kolem účetnictví nesnáším. Zlatá násilná trestná činnost, tedy v uvozovkách zlatá. Myslím, že optimální by bylo, kdyby při hospodařině seděli v senátu vedle předsedy dva ekonomové, protože často jde o velmi složité případy.
Jak je to s přísedícími v Česku
|
