Mezi Malými a Velkými Žernoseky převáží už 9 let zkušený „labský vlk“ Libor Horák. „Jezdil jsem remorkérem, kapitánem jsem od roku 1983,“ usmívá se převozník, kterému se blíží důchod. Svou práci by nevyměnil ani zanic: „Mám rád lodě a baví mě, že jsem na vodě.“
Hovorný chlapík Vlastimil Walter převáží od roku 2005 mezi Lovosicemi a Píšťany. „Líbí se mi, že se mohu setkávat s mnoha různými lidmi. Převážel jsem Angličany, Španěly, nebo dokonce Australany,“ vypráví.
„Převoznictví vůbec není tak jednotvárné, jak by se někomu třeba mohlo zdát. Situace na vodě je každou chvíli jiná. Mění se počasí, průtok vody i vítr. Člověk se s tím musí naučit počítat a zvládat to,“ dodává.
Příhod zažil na rozdávání. „Člověk zažije všelicos. Tuhle v sobotu jsem na přední palubě vezl nevěstu, kterou unesli kamarádi s fotografem. Odjeli jsme kousek po proudu a tam udělali krásné fotky s pozadím Lovoše. Pak se toho svatebčani domákli a přijeli sem. Na molu stál ženich a to víte, že byl naměkko. Málem brečel.“
Z jiného úhlu se na život na vodě dívá Luboš Hříbal, který už tři roky příležitostně převáží mezi Nučničkami a Nučnicemi. „Nejvíc se mi líbí ten klid na vodě a s tím související pohoda, hlavně po ránu. Dělám to jako koníčka a baví mě to. Jsme celkem čtyři a střídáme se.“
Pohodu na vodě Luboši Hříbalovi zatím nic nezkazilo. „Kolegové ale zažili různá překvapení, třeba když okolo nich plula mrtvola.“
Boj s větrem
Nejvíce se převozníci potýkají s větrem. „Jezdíme ale za každého počasí, i v dešti. Nejhorší ale je, když fouká pořádný vítr a uprostřed řeky jsou půlmetrové vlny. To s lodí dokáže pořádně zamávat. Člověk se musí přizpůsobit a jet,“ říká Vlastimil Walter a poznamenává, že daleko větší vlny než u Lovosic jsou na široké rovině u Žernosek.
„Vlny tady bývají vysoké až tři čtvrtě metru,“ potvrzuje jeho slova Libor Horák. „Sleduji hlášení o větru, když je severozápadní vítr čtyři až osm nebo pět až devět metrů za vteřinu, tak vím, že se tady udělají hodně velké vlny. To se pak musí jezdit úplně jinak, musí se najíždět seshora. Převozník musí umět jezdit na proud nebo na vítr a to není vůbec jednoduché.“
Luboš Hříbal vysvětluje, že vlny mohou loď rozhoupat, protože nemá kýl. „Musí se jezdit proti vlnám a bokem, ne přímo. Když jsou za bouřky větší než půlmetrové vlny, končím, nedalo by se totiž přistát.“
Loď jako skládačka
Některé převoznické lodě slouží už po generace. Nejstarší jezdí mezi Žernoseky. „Je stará 86 let,“ ukazuje Horák. Přesto vypadá dobře. „V roce 2009 byla udělána ‚obšívka‘, celý spodek má podšitý novým plechem.“
Nejzajímavější historii má ale převoznická bárka u Lovosic. „Je to skládanka. Naftový motor pochází z ify, kterou vyráběli východní Němci. Je tu velký chladič, protože motor byl původně za kabinou zametacího vozu, kde poháněl košťata. Kardanová hřídel je z avie, protože dobře pasovala na délku, a rychlostní skříň z nakladače na kukuřici.“
Původní dokumentace lodě, která prý byla postavena v roce 1936, už neexistuje.
„Vím akorát, že v půli lodi původně byla kabina a naposledy loď sloužila jako plavidlo, které napomáhalo při přistávání lodí v přístavišti na Mělníku. Dole pod vodou je vrtule, kterou zatím nezastavila žádná voda,“ hrdě sděluje Vlastimil Walter.
„Mládětem“ je převoznická loď u Nučniček. „Je z roku 2010 a byla postavena přímo pro náš přívoz. Pojme 12 lidí a 10 kol,“ říká Hříbal.
Nejvíce lidí přívozy využívá o víkendech. „V sezoně převezu denně i 300 pasažérů. Hlavně vozím kolaře, kteří jedou od Litoměřic na Opárno,“ říká Libor Horák. „Zkoušeli jsme jezdit i v zimě, ale zájem mělo jen velmi málo lidí,“ dodává.
