V Praze byl vznik Československé republiky vyhlášen 28. října 1918. V pohraničí na severu a západě Čech se ale v tu dobu už pět dnů čeští Němci hlásí k nově založené provincii Deutschböhmen. Města, kde tvoří většinu, požadují její připojení k Německému Rakousku.
Nově vzniklá republika přitom ještě nemá zformovanou armádu, zato v Litoměřicích je vojenské velitelství rakousko-uherské armády, pod něž spadají tisíce vojáků. Naštěstí už všichni mají hladu a útrap války dost.
Jak se po 28. říjnu 1918 postavili čeští Němci v severních Čechách k vyhlášení Československa?
Ve chvíli, kdy byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika, ji čeští Němci nevnímali jako něco, co by se jich mělo týkat. Pět dnů před tím, 23. října 1918, bylo ve Vídni vyhlášeno Německé Rakousko a v návaznosti na to se k němu hlásí předem deklarovaná provincie Deutschböhmen. Na vyhlášení republiky v Praze tak čeští Němci nijak nereagují, protože ho vnímají jen jako něco, co se týká Prahy a nějakých českých oblastí.
Počítali tedy s tím, že zůstanou součástí Rakouska?
Cílem provincie bylo přiřadit se k Německému Rakousku. Byl to ale koncept, který neměl naději na přežití. Jednalo by se totiž o státní útvar, který by měl velmi prapodivný tvar. Představme si dnešní Rakousko, které by mělo nahoře rohlík kopírující české pohraničí a dva jazykové ostrovy Ostrava a Brno.
Provincie DeutschböhmenDeutschböhmen (Německé Čechy) byl region, který se rozkládal v severních a západních Čechách, v oblastech obývaných zejména Němci. Dne 21. října 1918 bylo ve Vídni ustaveno německo-rakouské národní shromáždění. Němečtí poslanci z pohraničí na základě Wilsonova práva národů na sebeurčení požádali o ustanovení provincie Deutschböhmen, vyhlášena byla 23. října 1918. Čsl. vláda regiony, kde byla vyhlášena, považovala za své území a v listopadu je začaly československé jednotky obsazovat. Obsazování skončilo 18. prosince 1918, byť ještě 28. prosince vydala zemská vláda Deutschböhmen poslední provolání z Vídně. Různé aspekty vzniku republiky na severu Čech, kde šly dějiny trochu jinak než v centru země, představuje do 15. ledna výstava v litoměřickém kulturním centru. |
Jak se k vyhlášení Deutschböhmen stavěli menšinoví Češi?
Těm se to samozřejmě nelíbilo, ale do doby, než bylo v Praze vyhlášeno Československo, se neměli ke komu připojit. Po vyhlášení ČSR ale mohly v obcích vznikat akční výbory, které často vytvořily alternativní strukturu státní správy. Na mnoha místech tak vznikají německé i české místní výbory, jež si oba nárokují, že smějí městu vládnout. V chaosu doby ale nic nemůže fungovat pořádně. Nejsou peníze, Deutschböhmen si je netiskne, Československo je ještě nemá. Pošta disponuje jen rakousko-uherskými razítky. A tak dále.
Jak reagovala Praha?
Praha po 28. říjnu pozorně sleduje spory, která místní skupina má větší právo na sebeurčení, zda čeští Němci v pohraničí, nebo vznikající Československo. Proto Masaryk, Beneš, Štefánik a další prosazují myšlenku čechoslovakismu, kde neexistují Češi a Slováci, ale jen Čechoslováci. A těch je v prostoru Československa drtivá většina, takže stát má být tvořen historickými hranicemi, do kterých zapadají i území obývaná Němci, Maďary atd. Praha však hlavně očekává, na kterou stranu se přikloní litoměřické vojenské velitelství.
U toho bychom se asi měli zastavit podrobněji...
I po 28. říjnu v Litoměřicích stále funguje vojenské velitelství devátého armádního sboru Rakouska-Uherska, které má pod sebou několik pluků. Velitelství stále deklaruje svou poslušnost Vídni, ale na druhou stranu je mu nadbíháno jak představiteli Deutschböhmen, tak vznikající Československou republikou. Situace se komplikuje, když velitelství dostává od rakouského ministerstva války rozkaz, aby připravilo jednotky na potlačení událostí v Praze. Pokud by do Prahy přitáhlo nějakých osm devět pluků z Litoměřic, mohla by situace pro právě vyhlášenou republiku skončit velmi špatně. Veškerá jednání ale nakonec probíhají v duchu „zabraňme krveprolití“ a jednotky z Litoměřic do Prahy netáhnou.
Filip Hrbek
|
Nová republika tak sice nepadla, ale rozpad rakouské státní správy vedl k anarchii. Proč?
První světovou válku si často nespojujeme s dramatickou situací v českých zemích. Avšak na konci války tu byl veliký hlad. Chyběla pracovní síla, protože muži byli na frontě, nebyla tažná zvířata a na frontu se dokonce odváděli i uzenářští psi. Veškeré hospodářství bylo směřováno na frontu a v zázemí docházelo k velikému strádání. Hlad byl takový, že lidé byli schopni jíst i veverky a cokoli se dalo. Navíc bylo třeba starat se o desítky tisíc válečných zajatců. A do toho přichází epidemie španělské chřipky, která sužuje celý kontinent. Tato zoufalá situace vede k rabování. Dokud formálně existuje rakouská státní správa a má situaci pod kontrolou, tak k drancování nedochází. Avšak ve chvíli, kdy je vyhlášeno Deutschböhmen, které si nárokuje prostor bývalého Rakouska, a do toho je vyhlášena československá republika, státní správa kolabuje a nastává chaos.
Rabovalo se i v Litoměřicích?
Tady funguje německý výbor a k tomu nově vzniknuvší český výbor. Oba si nárokují vedení města, ale dají se dohromady, aby společně vytvořily pořádkovou jednotku o síle 250 mužů. Díky tomu zde nedojde k žádnému vážnému incidentu, do nikoho se nestřílí. Situace v Litoměřicích byla předurčována i tím, že se zde na začátku století Češi a Němci vzájemně respektovali.
Situaci v Litoměřicích tak zvládli Češi a Němci společně, novému československému státu ale museli poté Němci ustoupit...
V oblastech, které se spontánně k nově vzniklé republice nepřipojily, muselo dojít k formálnímu obsazení armádou. V Litoměřicích jednotky s československými veliteli obsadily postupně od 9. do 12. prosince 1918 jednotlivé úřady a následně vyhlásily Československou republiku.
Jak probíhalo obsazování dalších měst v kraji?
Musíme si uvědomit, že v tu chvíli neexistovala žádná etablovaná československá armáda, všechny armádní sbory se teprve utvářely. V první vlně aktivně pomáhali sokolové a teprve postupně docházelo k vytvoření struktury klasické armády. Nejsou ani uniformy, příslušnost vyjadřují pouze trikolory. Obsazování probíhalo od listopadu až do konce prosince 1918.
A probíhalo jen domluvou, nebo se i střílelo a byli mrtví?
Marxistická historiografie později připomíná střílení do obyvatel severozápadních Čech, že četnictvo střílelo do dělníků. To ale byly události způsobené hladem a rabováním. Obsazování probíhalo relativně klidně a rozumně, protože lidé byli z války unavení. Stalo se jen několik málo větších incidentů, jako například v Kadani. Často to však bylo způsobenou nějakým nepochopením. V některých severočeských městech, která byla čistě německá, nicméně vedlo obsazování k tomu, že čeští Němci novou republiku nikdy nepřijali.
