"Hlavně ale teď žiju na horách, v Nových Hamrech na Karlovarsku, což mě dostalo do pohody. Chodím si dokonce i sám zaběhat, to jsem nedělal celý život," líčí 34letý Pilař, který v Blšanech působil ještě ve 2. lize. Teď musel vzít zavděk krajským přeborem.
Přitom ještě podzim strávil v druholigovém Sokolově. Pak kapitánovi ukončili smlouvu. "Naštvaný jsem ani moc nebyl. Přišel trenér Látal, já se zranil a body dělali i beze mě. Pak nastala úsporná opatření, já už bych toho moc nenahrál, sázel na jiné hráče," podotýká; fotbalem prý byl v té době unavený: "Měl jsem i moře zranění. Pořád mi někdo vyčítal zdravotní potíže a takové ptákoviny..."
I proto si usmyslel, že si odpočine. "Takhle jsem to řekl těm mančaftům, které se o mě zajímaly. Vážně jsem neměl moc chuť hrát. Spíš jsem chtěl skončit."
Všechno změnil až Sieglův telefonát už po startu jara. "A tenhle magůrek mě přesvědčil," spiklenecky mrknul na vedle stojícího bývalého spoluhráče z Mostu.
Ostatně do Mostu dojíždí Pilař stále, ovšem ne za fotbalem. Dokončuje inženýrské studium na zdejší vysoké škole. "Budu mít úřednické vzdělání," říká.
Na jaře nastřílel tři góly, pomohl ke 3. místu Blšan a administrativnímu postupu. A fotbal ho (snad) opět baví. "Možná začínám mít zase chuť. Ještě nějaký půlrok počkám a pak uvidím. Musím potrénovat," nakázal si. "Netroufám si tvrdit, jestli bych stačil na 1. ligu. Ale chci si ještě jednou zahrát v pořádné formě, být uvolněný. Ještě v ní nejsem, nějaký proces mě čeká."
