Rok trvaly přípravy a nastal dlouho očekávaný okamžik, kdy Puellae cantantes se sbormistrem Romanem Pallasem vyrazil na světovou olympiádu pěveckých sborů do JAR. Devětatřicetiletý litoměřický rodák sbor vede od roku 2012.
Přibližte čtenářům, jak vypadá olympiáda pěveckých sborů?
World Choir Games je velkolepá akce. Pořádá ji německá nadace Interkultur, začala s tím v roce 2000. Olympiáda se koná každé dva roky, takže letošní je jubilejní desátá. Pokaždé se pořádá na jiném kontinentě, nyní vyšla řada na Jihoafrickou republiku, koná se tam do 14. července. Za necelých dvacet let si tato akce získala obrovské renomé a pravidelně se jí zúčastňují sbory ze zhruba devadesáti zemí světa. Je to bez nadsázky naprosto největší setkání pěveckých sborů na světě.
Váš sbor se účastnil už několika předchozích ročníků, že?
Poprvé jsme na olympiádě pěveckých sborů byli v roce 2012 v Cincinnati ve Spojených státech amerických, o dva roky později jsme se pak účastnili i v Rize v Lotyšsku.
Puellae cantantes
|
Jak jste uspěli?
Vždy soutěžíme ve více kategoriích. Ty jsou určeny podle typu sboru, podle žánru a podobně. Ve Spojených státech amerických jsme ve dvou kategoriích typu Open získali jeden zlatý a jeden stříbrný diplom a ve vyšší kategorii Champions jsme dostali stříbrnou medaili. V Rize už jsme se zúčastnili dvou kategorií Champions, kde jsme získali dvě stříbrné medaile.
Jak se na olympiádu připravujete?
Velmi intenzivně! Repertoár, který budeme na soutěži zpívat, musíme připravovat více než rok dopředu. Pracujeme na tom už od loňského letního soustředění. Vedle toho samozřejmě nacvičujeme také další koncertní repertoár pro běžná vystoupení. Kromě zkoušek se celý rok snažíme se soutěžními skladbami i hodně koncertovat, abychom s nimi měli co nejvíce pódiových zkušeností.
S jakými skladbami budete soutěžit?
Přihlásili jsme se do tří kategorií. V kategorii pro mládežnické sbory do 21 let máme kombinovaný program, ve kterém zazpíváme skladbu Řecký slovník od Petra Ebena, zajímavé skladby finských autorů a jednu grafickou partituru od současného kanadského skladatele. To je velice zajímavá věc, protože toto hudební dílo vůbec není zapsáno v notách. Podmínkou soutěže totiž je, že se musí zpívat alespoň jedna skladba žijícího autora, a vítá se soudobá a progresivní hudba. V kategorii duchovní hudby zazpíváme liturgické skladby od renesance po současnost a v kategorii folklor představíme české a slovenské lidové písně a skladby českých skladatelů, které jsou folklorem inspirované.
Budou Česko reprezentovat ještě nějaké jiné sbory od nás?
Celkem do Jižní Afriky vyrazí soutěžit tři pěvecké sbory z Česka. Vedle nás ještě chlapecký sbor Páni kluci, který působí na stejné základní škole v Litoměřicích jako my, a také sbor Juventus, gaude! ze základní umělecké školy v Jablonci nad Nisou.
Představte trochu svůj sbor a jeho práci...
Sbor vznikl v roce 1970, ovšem v úplně jiném formátu, než jak ho známe dnes. Až do roku 1989 to byl pionýrský pěvecký kroužek. Vedla ho moje maminka, která ho pak v devadesátých letech za obrovského úsilí přetvořila v umělecké těleso. Kontinuita byla zachována, ale styl práce a repertoár se naprosto od základů musely změnit. Za dva roky bychom měli oslavit padesát let. V roce 1997 jsem s maminkou začal spolupracovat jako druhý sbormistr a v roce 2012 jsem po ní vedení pěveckého sboru převzal úplně.
Na práci se sborem se podílíte i se svou manželkou. Jak tato dělba vypadá?
Moje žena se stará o hlasovou výchovu koncertního sboru a doprovází na klavír či varhany. Organizační věci řešíme společně, protože to v jednom člověku nejde zvládnout.
Na konzervatoři v Teplicích vyučujete skladbu. Zpívá sbor i vaše vlastní díla?
Zpívá (úsměv) Převážně se jedná o úpravy lidových písní. Na letošní pěveckou olympiádu ale vezeme i jednu moji autorskou skladbu, je to žalm číslo 102 Domine exaudi orationem meam.
Co vám v práci se sborem dělá největší radost?
Kdybych to měl zjednodušit, tak všechno! Je to práce, která člověka pohltí úplně a kompletně. A tím, že to je koníček a není to pro mě zdroj obživy, je to zdroj radosti. Je úžasné pracovat s mladými lidmi, ukazovat jim nové obzory a nabízet jim, co jim žádná škola nedá. Samozřejmě to není jenom o zpívání, které je samo o sobě úžasné, ale také o tom, že spolu trávíme čas, že vyjedeme do světa, kde potkáváme zajímavé lidi, navštěvujme zajímavá místa a díky tomu sboru mohou děti zažít to, co by jinak nezažily. Třeba setkání na olympiádě. A když se zaplní hokejová aréna patnácti tisíci lidmi, kteří společně zpívají, je to tak silný zážitek, že to snad nikde jinde nezažijí. Práce s mladými lidmi je úžasná a nabíjející!
