ODS byla během letošního jara v Ústí dost v rozkladu. Rušily se organizace a zůstala jen jedna nejméně početná. Rušily se i již hotové kandidátky. Co se v ODS dělo? Šlo o boj o moc a návrat starých struktur, tzv. velrybářů, kteří si kupovali hlasy a pak díky nim prosazovali své kšefty?
Stalo se, že velrybáři skutečně začali vystrkovat růžky a stejně tak s nimi spojení lidé a stavební firmy. Viděli příležitost dostat se zase zpátky k moci a zase začít s tím, co začali dělat v roce 2004 a co nakonec ODS málem zlámalo vaz. Nejméně početné sdružení zůstalo proto, že v něm nikdy žádné velrybaření neprobíhalo, naopak se v něm drželi vždycky toho, že jsou tam jen lidi, kteří to brali srdcem.
Nakonec ODS v Ústí dal dohromady „mediátor“ Alexandr Vondra. Co se tu změnilo a v čem pomohl?
Alexandr Vondra tomu spíš zpovzdálí přihlížel, nebylo to tak, že bychom byli pod nějakou kuratelou Prahy. Museli jsme si to vyřídit tady sami. Jak regionální sdružení, tak i výkonná rada nám ovšem pomohly a jsem rád, že ODS po letech našla způsob, jak se takovým velrybářům ubránit.
Zhruba před deseti lety jste se stáhl z komunální politiky a politiky vůbec. Proč? Mělo to souvislost s vaším působením v církvi Nový život?To je hodně stará záležitost. Těsně po revoluci jsem s tou církví skutečně spolupracoval, na začátku byla úspěšná a otevřená široké spolupráci. Nicméně potom se její vedení začalo uzavírat jiným křesťanům, což se mi nelíbilo. Nakonec to vyústilo tak, že před více než deseti lety jsem spolupráci ukončil a nemám s ní už žádný kontakt. Ale neodešel jsem kvůli ní z politiky, tam byl jiný důvod. Tehdy v roce 2004 mi velrybáři, jak se říká, namydlili schody. Hledali různé záminky a má spolupráce s Novým životem byla jedna z nich.
Jste jedničkou kandidátky ústecké ODS. Rozhodoval jste se dlouho, zda tu pozici přijmete?
Bylo to pro mě nečekané, přišlo za mnou několik lidí, kterých si vážím, a požádali mě, jestli bych nechtěl kandidovat na předním místě. Pár dní jsem se musel rozhodovat, diskutoval jsem o tom i s rodinou, protože je to rozhodnutí, které může hodně ovlivnit náš budoucí život. Rozhodnutí to bylo uvážené a vždy, když do něčeho jdu, je to naplno.
Pavel Tošovský (*1962)
|
Můžete zkusit říci, co je podle vás největší současný problém Ústí a jaký máte na něj lék?
Chtěli bychom Ústí znovu nastartovat, máme připravenou řadu dobrých investičních akcí. U některých se dokonce shodneme s naší politickou konkurencí, například jsem si všiml, že více uskupení chce vybudovat akvapark. Chceme víc investovat do mateřských a základních škol, protože vzdělání dětí je důležitý základ. Chceme pomoci rodinám s dětmi, aby měly víc možností různých aktivit například v domě mládeže a v nových prostorách na Severní Terase. Zaměříme se i na zoologickou zahradu, která si zaslouží investice a rozšíření. Dalším naším bodem je revitalizace letního kina. Vadí mi i příjezdy do Ústí z okolních měst, které potřebují obnovit. Obnovení si zaslouží i oba břehy Labe, na střekovské straně plánujeme vytvoření pláže s příslušenstvím a zrevitalizovat bychom chtěli i prostory kolem Labe ve Vaňově. Problémem, možná největším, jsou ve městě nepřizpůsobiví. Rozhodně nechceme rozšiřovat ubytovny, naopak by se nám líbilo je vykoupit a přeměnit je na pečovatelské domy či byty pro mladé nebo seniory.
Pokud by vám dali voliči dostatek hlasů a vy jste se stal primátorem, co bude váš první politický krok?
Ještě než to celé nastane, budu se chtít podívat s členy koalice na priority, na kterých se shodneme. Nabídnu jistě spolupráci všem na tom, aby se v Ústí žilo lépe, i těm, kteří v koalici nebudou. Pokusíme se nastartovat věci, které máme v programu, a dokončovat již zahájené projekty. Nejsem totiž ten typ, co řekne, že všechno předešlé je špatné. Snažili bychom se také oslovit soukromé investory. Dovedu si přestavit, že by mohli pomoci zafinancovat stavbu akvaparku a pak tam například vybírali vstupné. Situace toto léto byla hrozná, jediné venkovní koupaliště byla Brná a nic jiného.
S kým byste byl ochoten jít do koalice a s kým ne?
Určitě ne s komunistickou stranou a panem Vandasem z Čistého Ústí, respektive z Dělnické strany. Jinak si dovedu představit koalici vlastně s kýmkoliv, ale s tím, že upřednostňuji spolupráci se stranami středopravicovými. Nebráním se a priori ani případné spolupráci se sociálními demokraty. Záleží samozřejmě na tom, jaké bude složení zastupitelstva po volbách, od toho se bude vyvíjet i situace.
Vývoj po minulých komunálních volbách byl v Ústí poznamenán pučem a rozpadem rady. Co si o něm myslíte vy?
Nechci říci, že všechno, co se udělalo v minulém období, bylo špatně, nicméně jsem to vnímal jako období nestability. Původně vítězné hnutí ANO se rozpadlo a i jiné subjekty se začaly rozkládat. Lidem, kteří nemají s komunální politikou zkušenost a najednou se rozhodnou působit za stranu, která má momentální úspěch, se toto může stát. Být voličem, tak bych sázel na lidi, kteří už zkušenosti s komunální politikou mají, protože to zaručuje větší stabilitu a konzistentnost. Bylo to období nestabilní, rada byla taková ad hoc a nemyslím si, že měla sílu vést město, aby došlo k pozitivnímu vývoji, který by byl vidět.
Podaří se vám voliče přesvědčit, že období velrybaření je pryč a mají dát své hlasy vám?
Věřím, že ano, protože lidé, kteří v minulých letech způsobili ODS tu ostudu, na kandidátce nejsou a já dávám záruku, že se jim už nepodaří vrátit se do původních pozic. Na to už si dáme pozor. Vím, že se důvěra lehce ztrácí a těžko získává zpátky, ale my pro to uděláme všechno a doufám, že náš volební výsledek bude rozhodně lepší než minule, kdy jsme získali okolo šesti procent.
Vaše strana v čele s Petrem Fialou nepodpořila vládu Andreje Babiše. Jak se na to díváte?
Ani já bych ji nepodpořil. Už jen to, že v čele stojí člověk, který byl spojen s StB a KSČ, ve mně nevzbuzuje důvěru. Je to člověk, který poprvé po revoluci vládne s podporou komunistů. Je to pro mě levicově-oligarchická vláda.
Jak vzpomínáte na kauzu Matiční ulice? Už je to 20 let...
Na celou kauzu vzpomínám se smíšenými pocity. Na jednu stranu mi to dalo možnost prezentovat své názory, způsoby řešení a mohl jsem se vyjadřovat i k celostátní problematice. Na druhou stranu mi to vzalo hrozně moc energie, protože jsem čelil neuvěřitelnému tlaku, otázkám novinářů, aktivistů i politiků. Musel jsem obhajovat své kroky v televizi, rozhlase, novinách i u soudu. Bylo období, kdy jsem téměř neměl čas na nic jiného než na Matiční. Ale jsem rád, že se v Neštěmicích i tak spousta věcí podařila, například opravit historickou radnici s obřadní síní, která dodnes lidem slouží. Je ale pravda, že Matiční byla středobodem, byla to neskutečná hysterie kvůli padesátimetrovému plotu. Někteří aktivisté si to prostě vzali jako cíl a vylíčili nás jako rasisty a xenofoby. Někdy mi ale připadá, že Matiční byla jenom taková rozcvička, protože problémy nezmizely a dál se rozšířily. A neúnavní aktivisté mají řadu dalších témat.
Co byste dnes udělal jinak než před 20 lety?
Neudělal bych jinak nic, protože si myslím, že tak, jak jsme to udělali, to přesně mělo být. Jsem rád, že vše dopadlo ve prospěch tří rodin, které bydlely v protějších domech. Vláda Miloše Zemana, která se chtěla celého problému zbavit, nakonec přistoupila na všechny naše podmínky, poslali nám deset milionů, které jsme do posledního haléře museli samozřejmě vyúčtovat, ale zhruba za polovinu jsme odkoupili od těch rodin domy a oni dostali šanci se přestěhovat. Dodnes jsou za to vděční. Říkal jsem si, že těm lidem prostě pomůžu, i kdyby stál celý svět proti mně, já jsem jim to slíbil a to pro mě bylo důležité. A je to důležité stále. I kdyby ti slušní měli být v menšině, vždycky jim budu pomáhat.
