Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Soutěživost do školy nepatří, tu si žáci užijí při sportu, říká ředitel

  8:01aktualizováno  8:01
Jako dítě školu neměl rád, protože potkal málo dobrých učitelů. Teď je Pavel Škramlík už čtrnáct let ředitelem Sportovní soukromé základní školy v Litvínově, na kterou chodí převážně intenzivně sportující děti. „Dát u nás dohromady rozvrh není vůbec jednoduché,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Škramlík.

Ředitel Sportovní soukromé základní školy v Litvínově Pavel Škramlík. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Těšil jste se po prázdninách a dovolené zpátky do ředitelny?
Já se vždycky těším. Kdybych se netěšil, šel bych dělat něco jiného. Myslím, že měsíc a kousek dlouhé volno je akorát.

Jako dítě jste do školy chodil jen z donucení? 
Ano. Přišlo mi, že se tam nenaučím nic, co bych v danou chvíli potřeboval. Navíc myslím, že nás jako děti někteří učitelé ani neměli rádi. Měl jsem rád první stupeň. Tam byla opravdu skvělá paní učitelka, osvícená osoba, která tu práci dělala s láskou a snažila se nás podpořit. Ale na druhém stupni to bylo horší. Tam jsem v chození do školy v podstatě úplně přestal vidět smysl.

Nakonec jste se učitelem sám stal. Co o tom tedy rozhodlo?
Po základní škole jsem šel na strojní průmyslovku. Vůbec mě to ale neoslovilo. Udělal jsem maturitu, ale věděl jsem, že se tímhle oborem živit nechci. Bavila mě práce s dětmi, tak jsem šel ještě na pedagogickou střední školu. Potkal jsem tam skvělé pedagogy, kteří mě inspirovali. Vzdělávání dětí mě začalo extrémně zajímat a bavit. Proto jsem pak šel na vysokou a zvolil si jako specializaci první stupeň, který je podle mého nesmírně důležitý.

Když jste dostudoval a přešel do praxe, co jste dělal jinak, aby děti škola bavila a neměly k ní stejně negativní vztah jako vy?
Učil jsem netradičně. Naštěstí jsem měl tu možnost, protože jsem nastoupil na úžasnou pražskou školu, kde mi ředitel nechal dost volnosti. Zrušil jsem třeba tradiční hodiny a vyučoval v blocích. S dětmi jsem ráno začínal tak, že jsme si sedli do kruhu a já se jich ptal, co zažily. Hodnotil jsem slovně, slučoval předměty. Výuku jsem hodně individualizoval a diferencoval. Vezměte si, že máte pětadvacet prvňáků, z nichž někteří umí číst, jiní slabikovat a někteří vůbec nic. Když ty, kteří čtou, začnete znova učit slabikovat, zazdíte je a přestanou mít školu rádi. Snažil jsem se zkrátka ten zajetý systém rozbourat. Pak jsem přišel do Litvínova na jednu místní základní školu a dostal první třídu, což jsem moc chtěl. Přál jsem si začít s takzvaně nepopsanými listy. Možná jsem se svými metodami byl trochu za exota, ale viděl jsem výsledky. Bavilo to mě i děti.

Fotogalerie

Když jste se pak stal ředitelem na sportovce, kantoři tedy museli začít učit jinak?
Přál jsem si, aby začali jinak. Snažili jsme se společně hledat cesty, jak vyučovat smysluplně. Někdo chtěl, někdo ne a posléze odešel. Jsem tu přes deset let, během kterých se snažíme o partnerský přístup k dětem, o nastavení vzájemné důvěry. Snažíme se vyučování stavět na postojích a hodnotách a naopak brzdit zaměření na výkon. Soutěživost podle mého do školy nepatří. Tu si naše děti užijí při sportu. Postupně přecházíme na kriteriální hodnocení. Matematiku už sedm let učíme metodou profesora Hejného. Některé předměty jsme sloučili a děti při nich nemají klasické sešity, ale takzvaná portfolia. Zároveň zavádíme metodu FIE, která pomáhá rozvíjet myšlení a vyjadřování.

Stále více se o slovo hlásí alternativní vzdělávací směry. Například montessori či waldorfské školy. Co si o nich myslíte?
Je skvělé, že náš vzdělávací systém tohle umožňuje. Buďme rádi, že existují různé vzdělávací cesty a že si rodiče a děti mohou zvolit tu svou. Já osobně mám rád, když si ze všech systémů můžu vytáhnout, co je mi blízké. To je, myslím, fajn cesta. V našem vzdělávacím systému máme velkou autonomii, svobodu. Vzdělávací program na své škole si každý ředitel může hodně ovlivnit. To je skvělé a ve světě ne zcela běžné. Jestli naopak něčeho fanoušek nejsem, je to předčasná selekce žáků. U nás zásadně děti nijak netřídíme. Nemáme sportovně zaměřené třídy. Se sportovci do nich chodí i děti, které nesportují, protože i takové u nás máme. Nerozdělujeme děti na nadané, méně nadanější, sociálně slabé a silné. To je nezdravá cesta. A učitelé by měli být natolik vzdělaní, aby s tou pestrou skupinou dokázali pracovat.

Drtivá většina zdejších žáků provozuje nějaký sport. Nakolik je kvůli tomu u vás výuka specifická? Jak se dětem přizpůsobuje?
Musíme ji samozřejmě přizpůsobovat. Upravujeme ji zejména pro sportovce, kteří mají tréninky v době vyučování. Během výuky odchází a pak se zase vrací. To se týká především hokeje. Snažíme se tomu přizpůsobovat rozvrh, takže když hokejisté odejdou, ostatní mají třeba tělocvik. Některé děti musejí mít individuální plán, přičemž si čas, který chyběly, mohou nahradit třeba s jinou třídou.

U vás bych tedy nechtěla tvořit rozvrhy...
Běžte se zeptat do vedlejší kanceláře mého zástupce. Ten to dělal tři dny a tři noci. Opravdu se hodí, že je to matematik. 

Jak je to u vás s tělocvikem? Asi se vás netýká, že by děti nechtěly cvičit, že?
Netýká. Sport podle mého do školy jednoznačně patří. Rozvíjí nejen tělo, ale i ducha. Myslím, že dvě hodiny tělocviku týdně jsou pro dnešní děti málo. Proto u nás máme tři a v některých ročnících i čtyři hodiny týdně. Zároveň podporujeme všechny druhy sportů. V první třídě děti chodí na gymnastiku s gymnastickými trenéry. Kdybyste viděla ten rozdíl. Jak jsou ti prvňáčci na začátku nekoordinovaní a pak po těch několika lekcích, jak jsou obratnější. Máme u nás i bruslení, plavání, lyžování a turistické kurzy.

Před pár lety jsem se bavila s bývalým litvínovským hokejovým obráncem Radimem Skuhrovcem a ten mi vyprávěl, jak dětem, které v tu dobu trénoval, kontroluje známky a vtlouká jim do hlavy, že školu nemůžou zanedbávat. Je tohle běžný přístup? Spolupracujete s trenéry?Spolupracujeme s nimi hodně. Scházíme se a o dětech mluvíme. Trenéři a třídní učitelé spolu hodně komunikují. A netýká se to samozřejmě jen hokeje. Už když sem přicházejí rodiče s prvňákem, všem říkám, že bych jim přál, aby se jednou stali vynikajícími sportovci, ale že se to jen málokomu podaří. Většina rodičů už nás chápe a skutečně berou, že na prvním místě by mělo být vzdělání. Pokud se objeví třeba problémový žák, snažíme se s ním pracovat. Vzpomínám si třeba na jednoho, který měl samé průšvihy, ale zároveň to byl i fajn kluk. Sešli jsme se s rodiči, zjistili příčinu a podpořili ho. Dnes je na střední škole a hraje za Litvínov.

Učitelem jste už dvacet let. Jak se za tu dobu změnily děti, jejich přístup a přístup rodičů?
Pokud jde o děti, vypíchl bych jednu změnu – mají menší zodpovědnost. Až moc jim v některých věcech ulehčujeme. Hodně jim umetáme cestičku, vozíme z kroužku na kroužek. Nedáváme jim zodpovědnost, aby si občas obrazně natloukli a pomohlo jim to do života. U rodičů vidím občas jisté vytrácení základní slušnosti. Rodič by měl podporovat svého učitele, svoji školu. Měl by být fanouškem svého učitele. Já nepotřebuji, aby mi někdo říkal, jak máme co učit a jakou metodu používat. Jsem pedagog a je to zodpovědnost moje a mých kolegů. Někdy mi přijde, že každý kdo chodil do školy, je odborník na pedagogiku. Pokud se tomu rodiči nelíbí, jakou máme vizi a metody a formy práce u nás, může dítě dát na jinou školu, to je zase jeho odpovědnost.

Musí u vás děti při výuce odevzdávat mobily?
Ne. Žádáme je, aby, pokud učitel neřekne jinak, měly telefony v tichém režimu v aktovce. Ve výuce mobily běžně využíváme, například pro vyhledání nějaké informace na internetu. Pokud by někdo v mobilu neměl internet, což je dnes už opravdu velká výjimka, máme tablety k zapůjčení nebo děti usazujeme do skupin. Technika pomůže rychle se dostat k informacím. Problém je jiný: jak si tu informaci ověřím. My už dnes nemáme učit pouze znalosti, ale spíše jak kriticky myslet, přemýšlet v souvislostech, vést děti ke kompetencím. Podporovat celoživotní vzdělávání. Už to není o tom, naučit se spoustu věcí nazpaměť. Na co vám bude nadrtit se při dějepise hromadu letopočtů? Samozřejmě je něco jiného, pokud to žáka baví a vidí v tom svou budoucnost. Máme tu klučinu, co dějepisem žije. Dokáže fundovaně mluvit hodinu o druhé světové válce. Toho jsme třeba posílali na dějepis do vyšších ročníků. Pak jsou ale tací, kteří s tím předmětem nebudou mít nikdy nic společného. Ti by měli ve škole dostat jistý základ a mít příležitost přemýšlet o věcech v souvislostech. Aby měli představu o rocích 1938, 1948, 1968 či 1989. Aby věděli, jak se poučit ze středověké a novověké historie pro současnost a podobně. Na to seznam letopočtů nepotřebují.

Ve škole právě probíhá velká akce – rekonstrukce pavilonu dílen za více než dvacet milionů korun. Budou v něm vedle dílen například i učebny na výuku keramiky. Chcete žáky vést více k manuální činnosti?
Myslím, že by se děti měly potkávat s manuální činností. Ne proto, abychom měli více řemeslníků, ale aby se žáci na základní škole setkali i s manuálními činnostmi. Dřív měl skoro každý dědu s dílnou a mohl se učit od něj, dnes má většina dětí problém zacházet s pilkou. V pavilonu vznikne třeba i učebna pro technické kreslení. Bude to multifunkční pavilon nejen k výuce dílen.

Volby 2018

Volby do obecních zastupitelstev a do Senátu PČR se konají 5. a 6. října. V pátek se volí od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.

Komunální volby

Kompletní seznamy kandidátů do zastupitelstev jednotlivých obcí dle okresů pro Ústecký kraj:

Volby do senátu

Volby do Senátu 2018 proběhnou v Ústeckém kraji v obvodech 5 - Chomutov, 29 - Litoměřice a 32 - Teplice. Pokud žádný z kandidátů nezíská v daném obvodu nadpoloviční většinu, bude druhé kolo senátních voleb 12. a 13. října.



Nejčtenější

Chybu v odbavení v MHD může opravit jediný člověk, má dovolenou

Ústecká MHD (ilustrační snímek)

Odbavovací systém Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova se potýká se softwarovou chybou, kvůli které mohou...

Silnice je po výměně potrubí klikatá. Byla horší, brání se investor

Špatně provedená práce na jedné z komunikací ve Starých Skoroticích.

Pracovníci vodáren položili ve Starých Skoroticích na okraji Ústí nad Labem po výměně potrubí asfalt jen na část...



Rasisty počastovaní školáci z Teplic dostali jako útěchu notebooky

Obdarovaní žáci teplické školy.

Čtyřiadvacet nových notebooků v hodnotě téměř čtyři sta tisíc korun převzali žáci Základní školy Plynárenská v...

KVÍZ: Rozkrájím se pro váš hlas, voliči! Poznáte kandidáty podle hesla?

Ilustrační snímek

Přes dvě stě kandidátek a kandidátů chce obsadit pouhých 27 křesel v českém Senátu. Dalo by se očekávat, že při...

Italský majitel se nestará o zámky na Lounsku, soud mu je může zabavit

Zámek byl postaven roku 1611 na místě původní tvrze, vystavět ho nechal Štefan...

Případ chátrajících zámků v Postoloprtech a Cítolibech na Lounsku míří po několika měsících policejního vyšetřování k...

Další z rubriky

Našli jsme unikátní vůz z doby halštatské, pochvaluje si archeolog

Archeolog Marek Půlpán

Archeologové odkryli na okraji Lovosic bohatě vybavený hrob z doby halštatské. Vedle keramických nádob či misek se v...

Jde nám o to, aby v Ústí zůstali bydlet vysokoškoláci, říká lídr KSČM

Pavel Vodseďálek je jedničkou komunistické strany v Ústí nad Labem.

Udržet v Ústí nad Labem vysokoškoláky, zamezit příchodu nepřizpůsobivých i řešit neutěšenou situaci v sociálně...

Lunetic zahájil turné v Litvínově. Oslavil tak dvacáté „narozeniny“

Lunetici po dvaceti letech

Skupina Lunetic odstartovala turné. Uspořádala ho k výročí – od chvíle, kdy vtrhla na českou hudební scénu, totiž...

Najdete na iDNES.cz