Orientalistovi Ostřanskému nemohou islamofobové přijít na jméno. Nazývají ho kolaborantem, který otevírá islámu dveře do Česka. Za knihu Atlas muslimských strašáků to však schytal i od některých muslimů.
„Evropě hrozí řada nebezpečí, to je nesporné. Jen je třeba zachovat chladnou hlavu,“ říká Ostřanský, který o víkendu přednášel o islámu v Teplicích v rámci muslimských dnů (o akci zde).
Na přednášku v jednu chvíli dorazila také skupinka radikálně vyhlížejících mladíků. Když ale zjistili, že jde o odborný výklad, tak zase šli. Dochází na vašich přednáškách i k názorovým střetům?
Na všech přednáškách počítám s tím, že dorazí i lidé, kteří mají vůči islámu výhrady. Vždy také doufám v diskuzi. Lidé mají třeba nastudované pasáže o násilí či zvrácenosti v Koránu a čekají, že jim je budu vyvracet. V Koránu ale skutečně najdete spoustu kontroverzních pasáží, to je fakt. Diskutující jsou pak překvapeni, že nejsem nekritický obhájce islámu. Úroveň diskuze v Teplicích mě ale mile překvapila, lidé mi pokládali velmi fundované otázky.
Bronislav OstřanskýVystudoval arabistiku a dějiny a kulturu islámských zemí na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Působí jako vědecký pracovník v Orientálním ústavu Akademie věd ČR. Jeho specializací je súfismus, středověké islámské myšlení a lidová religiozita, súfijské písemnictví a apokalyptika v islámu. Arabštinu studoval v syrském Damašku, několik let také studoval na stáži na Káhirské univerzitě v Egyptě, kde později vyučoval češtinu. Narodil se c roce 1972, je ženatý, má jedno dítě. |
Lidé v Teplicích mají jako jedni z mála v Česku téměř každodenní zkušenosti s Araby. Jak vnímáte zdejší situaci?
Jsem tu poprvé, takže jsem ji vnímal jen prostřednictvím médií. Soudím ale, že nejde o problém náboženský, ale spíš o problém kulturních tradic. Lidem vadí některé projevy arabské lázeňské klientely, které však mohou souviset spíše s národností než s islámem. V mnoha zemích byste například marně hledali na ulici odpadkový koš. Na záchodě v jedné teplické kavárně je zase upozornění v arabštině, aby hosté po použití toalety papír odhodili do mísy a nikoli do koše. To zase pramení z toho, že v některých arabských městech je stará a úzká kanalizace, kterou by papír ucpával. Proto ho vyhazují do koše.
Problémem na Teplicku je i skutečnost, že mnoho Arabů plánuje vystavět domy například v nedalekých Modlanech, kde Kuvajťané skoupili už nejméně 60 parcel. Co je sem přitahuje?
Pro člověka z bohatších kruhů ze Saúdské Arábie či Kuvajtu to není nějaká příležitost pro podnikání. Je to pro ně klidný kus světa, kde budou odpočívat, kde se budou léčit. Není to tu příliš drahé ve srovnání se západní Evropou, je to přitom skvěle položené u hlavních dopravních tahů.
Ovšem necelých 70 kilometrů od Teplic probíhají každé pondělí protesty protipřistěhovaleckého hnutí Pegida. Nemohou se události z Drážďan přenést i do Čech?
Bude důležité, jak dopadne páteční demonstrace na Hradčanském náměstí, kterou svolala komunita Islám v ČR nechceme. Podle odborníků na extremismus se sejde velmi málo lidí, já si to však nemyslím. Komunita má na Facebooku přes sto tisíc příznivců a většina z nich jsou úplně normální lidé, stejně jako je tomu v případě Pegidy. Je tam samozřejmě nějaké radikální jádro, ale i běžní lidé, kteří mají různé obavy z příchodu uprchlíků či z islámu jako takového.
Mnohé z obav jsou ale po teroristických útocích ve Francii pochopitelné.
To jistě ano. Lidé se ale nebojí někoho konkrétního. Dokážou si představit konkrétního Roma z Chanova, ale představa muslima je pro ně hodně zkreslená médii. Zatímco většina muslimů žije v monogamii, tak mediální muslim má mnohoženství. Většina muslimů se obléká jako my, mediální muslim vypadá jako bojovník z Tálibánu. Většina muslimů nemá plnovous, mediální ano. Podle mě akce Pegidy a podobných iniciativ povedou k diskuzím a nakonec pomohou vyčistit vzduch. Hovoří se o problému, o svobodě slova.
Nemůže se ale stát, že zatímco elity diskutují o svobodě slova, tak se nespokojené masy lidí chytne nějaký populista?
Všimněte si, kolik lidí se už pokoušelo lovit voliče ve facebookových davech. Často ale neúspěšně. Když například Tomio Okamura nedávno tvrdě zaútočil na islám, tak ho protiislámská komunita pochválila, ale zároveň vyjádřila jistou nedůvěru, zda to myslí upřímně. Populisté totiž mohou cítit, že romská problematika už je passé, a tak si hledají další témata.
Vraťme se ještě k obavám z islámu a jeho radikálních projevů. Je čeho se bát?
Ano, je. Evropě i Česku hrozí řada nebezpečí. Nemůžeme vyloučit radikalizaci členů muslimské komunity, přičemž nejzranitelnější jsou mladší muslimové. To, zda se v muslimské obci neradikalizuje skupina členů, není ale otázkou pro orientalistu, ale pro tajné služby. Další riziko vyplývá z boje o směřování a výklad islámu, který probíhá po celém světě. A salafisté, tedy stoupenci konzervativního výkladu islámu, slaví úspěchy. Také u nás jsou mladí horlivci, třeba někdejší internetová platforma Šaría pro Česko, nyní Cesta k víře pro Česko. Do jaké míry jsou to mladí horlivci s notnou dávkou pozérství a do jaké míry jsou nebezpeční, to nedokážu říct.
Jedna z teorií praví, že účelem teroristických útoků je vyvolat ve většinové společnosti nenávist k muslimům, která pak tyto mladé horlivce vžene do řad extremistických skupin. Sdílíte tento názor?
Ano, tento názor sdílím. Teroristé v Paříži chtěli vyvolat co nejsilnější reakci, proto útočili na novináře, na svobodu slova, nikoli třeba na někoho z islamofobních francouzských politiků či aktivistů, jichž je spousta. Myslím, že chtěli roztočit spirálu vzájemné nenávisti, která zasáhne všechny muslimy. Islamofobie roztáčí začarovaný kruh, který má, jak už léta ukazují odborníci, jen jedno řešení. Dobrým muslimům ukázat vstřícnou tvář, džihádisty zasáhnout tvrdou rukou.
