Zejména pro nejmenší obce na severu Čech, kde je takových ústavů řada, je to ale velká zátěž a nastavení systému tvrdě kritizují.
„Jak mohou starostové bez patřičného vzdělání rozhodovat o operacích nebo o tom, zda je někdo schopen snést narkózu třeba u zubaře, protože je schopen ho pokousat? Vyžadujeme proto od lékařů souhlas k operacím, což se zase často nelíbí jim,“ řekl František Moravec, starosta Starých Křečan na Šluknovsku.
Radnice ve Starých Křečanech se stará o 31 lidí žijících v sociálním ústavu. Většinou jsou mentálně postižení a žádnou rodinu už nemají nebo se jich příbuzní zřekli.
Zátěží je složité zajištění souhlasu k operaci či narkóze i pro nemocnice. „Staniční sestry z oddělení kontaktují sociální sestry, ty volají starostům a ti poté navštíví příslušné oddělení v nemocnici a dávají souhlas s ošetřením nebo s operací,“ přiblížil praxi Ivo Chrástecký, mluvčí Krajské zdravotní, která v regionu spravuje pět největších nemocnic.
Systém postavený na hlavu, říkají starostové
Ve Vilémově nedaleko Křečan, kde je na úřadě vedle starosty ekonomka a paní na podatelně, se starají o pět opatrovanců. „To ještě zvládáme. Ale celý systém je postavený na hlavu,“ podotkl starosta Hynek Raichart.
Starostové nechápou, proč občanský zákoník přenesl veřejné opatrovnictví na obce ze sociálních ústavů, kde se přitom počet zaměstnanců nezměnil a jsou navíc s klienty každý den.
„Je to hloupé rozhodnutí od stolu v Praze, které nemá s realitou nic společného,“ uvedla i starostka Vejprt na Chomutovsku Jitka Gavdunová.
Situace se zlepšila aspoň v tom, že stát obcím na každého opatrovance posílá měsíčně 29 tisíc korun.
Jednou z možností princip dobrovolnosti
„Plníme v přenesené působnosti úkol státu a ten nám poslední rok a půl už posílá 1,2 milionu korun, které nemusíme platit ze svého rozpočtu. V malých obcích ale stále hodně věcí zůstává na bedrech starostů. A ústavů je v pohraničí hodně, protože za komunismu se postižení lidé posílali na periferie, kde nebyli příliš vidět,“ poukázal Jan Kolář, starosta Krásné Lípy na Děčínsku, která se stará o 53 mentálně postižených lidí.
„Stíháme to na hranici svých sil a za cenu, že už se stejně tak nemůžeme věnovat třeba důchodcům. Občanský zákoník přitom ani neřeší, co vše má veřejný opatrovník vykonávat, a ministerstva si nás přehazují jako horký brambor,“ popsal Moravec ze Starých Křečan.
MF DNES to zakusila také. Metodický pokyn pro města a obce vydává ministerstvo vnitra. To ale redakci s dotazy odkázalo na ministerstvo práce a sociálních věcí a to zase na resort spravedlnosti.
„Ministerstvo spravedlnosti se chystá vládě předložit návrh na řešení situací, kdy obec není schopna funkci opatrovníka vykonávat. Jednou z možností je princip dobrovolnosti. Návrh počítá i s možností zásahu soudu v případech, kdy obec svou funkci nezvládá. Cílem by mělo být přenesení opatrovnictví na obec, která funkci již bez potíží splnit zvládne,“ sdělila nakonec mluvčí resortu Lucie Machálková, že stát si je těžkostí vědom a připravuje opatření, jak systém upravit k lepšímu.
