Podnikatel Ivo Kučera ve svém mlýně.

Podnikatel Ivo Kučera ve svém mlýně. | foto: Michal Dvořák, 5plus2.cz

Samotný obchod s obilím podnikatele neuspokojil, tak ho začal i mlít

  • 0
Ivo Kučera provozuje v Křemýži u Teplic vlastní mlýn. Jeho mouku využívají pekárny v okolí a cení si jí i nadšenci, kteří si dělají vlastní kváskový chléb. Podnikatel původně přeprodával obilí. MF DNES zajímalo, proč se pustil i do mletí obilí a co to obnáší.

Jeho mouka je vyhlášená. V pětikilových pytlích si ji odvážejí milovníci kváskových chlebů, bez mouky z křemýžského mlýna se však neobejde ani řada pekáren v širokém okolí. Přesto mlýn jede jen na pětinu své kapacity.

Mlýn v Křemýži u Teplic.

„Je to nejistá branže. Zvlášť nyní, když krachuje jedna pekárna za druhou,“ říká Ivo Kučera, jednatel společnosti IK Trade, která mlýn v Křemýži provozuje.

Živí vás obchodování s obilím. Proč jste se pustil i do jeho mletí?
Jsem obchodníkem už 20 let. Prodávám obilí od českých zemědělců do zahraničí. Před deseti lety jsem ale došel k závěru, že obchod jako takový nic nevytváří. Když už obchodujeme s obilím, tak ho umíme i zpracovat. A teď už mlýn držím i kvůli lidem, které jsem tu před deseti lety zaměstnal.

Jak se mlýnu daří?
Řeknu to natvrdo – mlýn v Křemýži je jako černá díra. Vím o třech majitelích, kteří tu přede mnou zkrachovali. Jedním z důvodů je i to, že tahle branže je v Čechách kapacitně předimenzovaná, mlýnů je moc. Kdybych měl žít z toho, že tu budu provozovat mlýn, tak je lepší chodit do práce.

Takže jste ve ztrátě?
Zatím ne. Mlýn je mírně ziskový, ale problém je v tom, že krachují pekárny. Naposledy se položila pekárna v Dubí, která nám dluží 600 tisíc korun. Každý rok zhasne nějaká firma, ve které máme peníze. Kupní síla tady na severu je nízká, pekaři své zboží prodávají do supermarketů asi příliš levně a po čase to neustojí.

Panovala stejná situace i v roce 2006, kdy jste v Křemýži začínali?
Tehdy jel mlýn naplno. Pracovalo tu 12 lidí a zásobovali jsme moukou nejen okolí, ale i část Středočeského kraje, Liberecko a Karlovarsko. Získal jsem dokonce šestimilionovou dotaci na rozvoj mlýna. Když mi ale došlo, jak tahle branže vypadá, tak jsem dotaci odmítl ještě dříve, než jsem ji začal čerpat. Zavázal bych se k udržení výroby mouky v takovém objemu, který bych nebyl schopen prodat tak, abych za ni dostal včas zaplaceno.

Proto jste omezili výrobu?
Ano. Jsem ekonom a spočítal jsem si, jaké jsou možnosti mlýna. Ukázalo se, že musím odstřihnout ty, kteří neplatili, a propustit většinu lidí. Všichni dostali pět platů. Teď mlýn jede na pětinu kapacity, což nás nenutí vyrábět mouku pro toho, kdo neplatí.

Zároveň vás to ale asi nenutí hledat pro mouku nový odbyt. Nebo ano?
Nehledáme odbyt do velkokapacitních výroben pečiva. Ale o zákazníky, kteří ocení naší mouku a sami produkují kvalitní pekárenské výrobky, máme samozřejmě zájem. Vyrábíme málo, ale jde o mouku, která podle nás stojí za to. Tím, že naše firma zároveň obchoduje s pšenicí, můžeme pro naše mletí vybírat obilí, o kterém víme, kde vyrostlo a jak bylo uskladněné, jestli nebylo plynované nebo jinak chemicky ošetřené. Vyhýbáme se tomu, abychom do konzumní mouky přidávali i mouku krmnou a tu dál chemicky upravovali, jak se to občas dělá.

Lze vůbec obstát v konkurenci superlevné mouky z marketů?
Dokud budou lidé upřednostňovat cenu před kvalitou, tak to půjde těžko. Lidé by měli pochopit, že kvalitní mouka nemůže stát osm korun, když se kilo pšenice prodává za čtyři. Výtěžnost mouky z kila pšenice je 60 až 70 procent, něco stojí balení, energie a hlavně distribuce. Cílíme proto směrem na Prahu, kde jsou lidé ochotni za kvalitu připlatit. Zajímavě se jeví také špaldová mouka, kterou jsme začali vyrábět. Spotřeba špaldy je zatím malá, ale doufáme, že poptávka po ní poroste.

Kromě pekáren si vaší mouky cení i maloodběratelé, kteří si doma chtějí upéct vlastní kváskový chléb. Kolik produkce míří za nimi?
Za rok vyrobíme 1 500 tun mouky, gastro a maloodběratelům jde asi 10 procent. Zájem přichází z různých míst Česka. Zvažovali jsme proto e-shop, kde ale narážíme na to, že doprava cenu mouky zdvojnásobí. Takže přemýšlíme o distribučních místech. Udělat poctivý výrobek totiž nestačí. Musíte ho umět i prodat. Ale lidé, kteří umí prodávat, si nakonec stejně vydělají víc na prodeji méně poctivých výrobků, protože většina spotřebitelů jde pořád za nízkou cenou.

Jak vidíte budoucnost křemýžského mlýna?
Budoucnost je vždy nejistá, ale jsem optimista. Když se lidé budou zajímat o to, co jedí, tak nebudeme mít s odbytem problém. Musíme držet palce pekárnám, aby nekončily krachem a dalšími neuhrazenými pohledávkami. Dokud nebude mlýn ztrátový, budu spokojený.