Václav Kylíšek | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

Neslyšící si udělal řidičák na kamion. Mátly mě jen slovní testy, říká

  • 59
Václav Kylíšek z Ústí nad Labem si udělal řidičský průkaz skupiny C a může řídit kamion. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebyl neslyšící. Pouze odezírá ze rtů a nějaké zvuky k němu dolehnou díky dvěma sluchadlům.

„Věděl jsem, že to zvládnu, strach jsem neměl. Až v den zkoušky, zato ohromný,“ líčí Kylíšek.

Neslyšících, kteří mají řidičák na kamion, je v Česku jen několik. Kylíšek je mezi nimi paradoxně kvůli tomu, že loni přišel o práci ve stavební firmě, kde poslední roky seděl za pákami malého bagru i nakladače. S žádostí o pomoc při hledání zaměstnání se obrátil na ústeckou pobočku Tichého světa, který pomáhá neslyšícím s poradenstvím, vzděláváním nebo tlumočením.

„My jsme mu pomohli obvolávat zaměstnavatele. Říkám, že se narodil s volantem v ruce, jen mu sudičky do uší zapomněly zapnout zvuk,“ říká manažerka ústecké pobočky Tichého světa Karin Vaňková.

Za několik týdnů se jim společně podařilo najít práci v pražské firmě zabývající se recyklací odpadů. Kylíšek hned dostal brigádu a slíbenou smlouvu nastálo s podmínkou, že si udělá strojní zkoušky a řidičský průkaz skupiny C, aby mohl jezdit s velkým bagrem a nakladačem.

Po nekonečném vyřizování papírů a posudků od lékaře pak Kylíšek nastoupil do autoškoly. Přestože auto řídí od 18 let, šel do ní poprvé v životě. Za socialismu do autoškoly totiž nemusel. Stačilo, když se naučil řídit pod dohledem otce, pak koupili kolek a přihlásil se k oficiálním testům a zkoušce s komisařem.

Museli jsme zastavit, abychom se domluvili, říká učitel

„V autoškole to bylo fajn, jen instruktor si posteskl, že si se mnou nepokecá. Kvůli postižení mám lepší periferní vidění, větší přehled, víc situaci kolem vozu sleduji,“ říká Kylíšek.

Pro autoškolu bylo rozhodující, že měl posudek o zdravotní způsobilosti k řízení. Pak už byla výuka jen o trpělivosti.

„Musel jsem mu víc vysvětlovat, což během jízdy nešlo, protože odezírá ze rtů. To jsme pak museli zastavit a vše si říci. A leckdy jsem si také musel za volant sednout a několikrát mu ukázat, jak bych si to představoval, jak by měl jezdit vzhledem k bezpečnosti silničního provozu. Nakonec ho u zkoušky chválil i komisař,“ přiblížil učitel ústecké autoškoly Michal Pavelka, který už naučil řídit třeba i žáka bez ruky.

Zatímco jízdy dopadly na jedničku, kamenem úrazu se staly testy, které Kylíšek udělal až na třetí pokus. Čeština je totiž pro neslyšící, kteří se dorozumívají pro ně rodným znakovým jazykem, zcela cizí řeč.

„Všechny otázky, kde byly obrázky nebo značky, jsem měl vždy dobře. Mátly mě ty slovní. Odpovědi si byly strašně podobné,“ vysvětluje Kylíšek.

Po prvních zkouškách přišel i o řidičák na osobní auto

Navíc, jakmile neuspěl při prvních testech, hned přišel i o řidičák B na osobní auto. „Vůbec jsem s tím nepočítal, ten týden jsem málem umřel,“ líčí Kylíšek.

Nejprve tak musel udělat řidičák skupiny B a až pak mohl být připuštěn ke zkouškám na kamion.

Závěrečné zkoušky Kylíšek složil před několika dny a už spřádá další plány. Chtěl by z bagru přesedlat na kamion, udělat si ještě řidičák E na přívěs a jezdit s nákladem po celém Česku. Tento sen ovšem jeho učitel autoškoly už tak optimisticky nevidí.

„Céčko si dělal kvůli práci na bagru, s tím souhlasím. Kdyby měl jezdit s kamionem, byl bych proti. Nedovedu si představit, jak by fungovalo třeba řešení dopravní nehody, přivolání policie,“ poznamenal Pavelka.

Ředitelka Tichého světa Marie Horáková však věří, že to není nemožné. „Zkušenost ze zahraničí je jiná, neslyšící tam jako profesionální řidiči pracují,“ uvádí Horáková.