Klára Šmicová vyučuje němčinu na teplické základní škole v ulici Na Stínadlech.

Klára Šmicová vyučuje němčinu na teplické základní škole v ulici Na Stínadlech. | foto: Michal Dvořák, 5plus2.cz

Hranice je blízko, vysvětluje žákům výhody „šprechtění“ němčinářka roku

  • 5
Titul pro nejlepšího učitele němčiny v Česku zamířil už podruhé za sebou na sever Čech. Loni se nejlepší němčinářkou stala Lucie Čechová z Litoměřic, letos Goethe Institut v projektu Šprechtíme ocenil z desítek přihlášených kantorů dvaatřicetiletou Kláru Šmicovou z teplické ZŠ Na Stínadlech.

Teplická kantorka se soutěže zúčastnila už v jejím prvním ročníku v roce 2013, tehdy skončila druhá. „Jsem ráda, že letos jsem poskočila ještě výše. Vnímám to jako ohodnocení mé práce, protože příprava projektu nebyla jednoduchá. Vidím, že to baví děti, ale těší mě i to, že si někdo mimo školu všiml, jak zajímavě lze zpestřit výuku německého jazyka,“ říká mladá učitelka.

Šprechtíme

Kampaň Šprechtíme si klade za cíl zvýšit zájem žáků o němčinu a zkvalitnit její výuku. Připravily ji ambasády Německa a Rakouska, Goethe Institut, Centrála pro německé školství v zahraničí, Rakouské kulturní fórum v Praze, Česko-německá obchodní a průmyslová komora a další instituce.

Kampaň motivuje studenty k výuce němčiny například tím, že upozorňuje na 700 stipendií na školách v německy hovořících zemích, na tisíce pracovních míst i vyšší plat v německých firmách.

V rámci projektu vznikla i cena pro nejlepšího učitele němčiny, která vyzdvihuje kreativní a inspirativní výuku německého jazyka. První místo je dotováno 20 tisíci korunami.

V soutěži, jejímiž partnery jsou například velvyslanectví Německa a Rakouska, uspěla s projektem Gesundes Leben ohne Grenzen, tedy Zdravý život bez hranic. Žáci z Teplic a partnerské školy v německém Schildow si během roku vyměňovali pracovní listy na toto téma a nakonec došlo i ke dvěma vzájemným návštěvám.

„Letošním tématem je Stres a jeho odbourávání. Zatím ale čekáme, až se uzdraví německý učitel, který onemocněl,“ přibližuje Klára Šmicová pokračování projektu.

„V tomto ročníku by se také mělo podařit, aby byly německé děti při výměnném pobytu v českých rodinách. Loni neměli čeští rodiče zájem, zřejmě se báli neznámého nebo jazykové bariéry, takže děti bydlely v hotelu. V Německu přitom české děti ubytovali v rodinách bez problému,“ doplňuje učitelka.

Klára Šmicová učí na škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy kromě němčiny i angličtinu. Může tak porovnávat, jaký přístup k oběma jazykům žáci mají.

„Němčinu mají většinou jako druhý jazyk a vnímají ji jako nutné zlo. Nechápou, proč se mají učit ještě jeden jazyk, když jim bude stačit angličtina,“ říká učitelka.

Motivací je i šance na budoucí zaměstnání

V takovém případě je podle ní důležitá správná motivace, která je v příhraničním regionu snazší než v jiných částech Česka.

„Můžeme dětem nabídnout praktičtější využití jazyka. Často říkají, že jezdí s rodiči do Německa na nákupy. Tak se jich ptám, jestli by nechtěly někdy zkusit rodiče překvapit a koupit si něco samy,“ nabízí příklad.

Další motivací je šance na budoucí zaměstnání. „Hranice jsou blízko a za prací a vysokými výdělky lze dojíždět. Spousta německých firem navíc působí v Čechách, a pokud pro ně chcete pracovat, bez němčiny se neobejdete,“ upozorňuje učitelka.

Mladším dětem pak ukazuje propojenost obou jazyků, které mají podobnou celou řadu slov. „Říkám jim německé výrazy a děti se pokoušejí uhodnout, co znamenají v češtině. Poznávají, že vliv němčiny na češtinu byl velký a dodnes je patrný,“ připomíná Klára Šmicová.

Podle oceněné učitelky by se mělo s výukou cizího jazyka začínat co nejdříve, pokud možno už v předškolním věku. Sama měla angličtinu už ve školce, s němčinou se seznámila na jazykové základní škole v Lounech.

„S jazykem se tehdy začínalo až ve třetí třídě a chtěla jsem pokračovat v angličtině. Byl o ni ale velký zájem, takže některé děti musely začít s němčinou. A já byla mezi nimi,“ vzpomíná pedagožka, která ve studiích pokračovala na bilingivním gymnáziu v Praze a ústecké univerzitě.

Klára Šmicová upozorňuje na to, že smyslem výuky cizích jazyků je dorozumět se. A to bez ohledu na to, zda má mluvčí gramatiku v malíku, nebo s ní bojuje.

„Pokud se chci s někým domluvit, tak je jedno, jestli vynechám člen nebo spletu koncovku. Musím se jen zbavit strachu. A to se dětem v našem projektu povedlo. Zprvu se bavili Češi s Čechy, ale za pár dní se už skupinky promíchaly a děti spolu mluvily bez obav,“ dodává teplická pedagožka.