"Tato stavba hraje stěžejní roli v kulturních dějinách metropole severozápadních Čech, a tento význam ji činí ochrany hodnou památkovým zákonem," stojí v návrhu, které sdružení před pár dny poslalo na ministerstvo kultury.
První milion pro Činoherák ÚstíPůvodní soubor Činoherního studia založil spolek Činoherák Ústí a chce pokračovat v tradici. Spolku se podařilo získat většinu inscenací a fundusu zaniklého divadla, zázemí chce mít v budově bývalého kina Hraničář v centru Ústí. Na svůj rozvoj vyhlásil spolek sbírku, v níž se po 19 dnech sešel už milion korun (sbírka zde). Spolek chce první inscenaci sehrát během května, v Hraničáři by působil od září. |
Snaha sdružení směřuje k tomu, aby případná památková ochrana zajistila objektu kulturní využití i do budoucna.
"Naše snaha má význam spíše kulturní než architektonický. Protože nejspíš tu hrozí užití budovy k účelům, které neodpovídají kulturní hodnotě," řekl architekt Matěj Páral ze sdružení, které žádost podalo.
Sdružení v návrhu poukazuje v první řadě na význam budovy pro vývoj kultury, který přesahuje i hranice města. V roce 1929 se třeba na této adrese (tehdy kino Alhambra) odehrála premiéra československého zvukového filmu. Stavba pak proslula jako sídlo Činoherního studia, které zde našlo útočiště v roce 1981.
"Toto divadlo plnilo a plní v tuzemském divadelní světě osobitou roli experimentální svobodomyslné scény a líhně plejády slavných herců," píše sdružení ministerstvu a připomíná i úlohu objektu jako centra občanské a politické aktivity v Ústí během sametové revoluce.
Příznivci Činoherního studia se obávají kasina
Pochyby sdružení i části ústecké veřejnosti plynou z toho, zda město jako vlastník budovy nehodlá dům poskytnout ke komerčním účelům. V této souvislosti se nejčastěji mluví o možnosti zřízení kasina, byť město takovou možnost odmítá.
"Žádný takový záměr nikdy nebyl," tvrdí tiskový referent magistrátu Karel Rouč.
Radnice zatím deklaruje zájem postavit po zániku Činoherního studia nový soubor, který při nově založené příspěvkové organizaci má v budově působit. Vybudovat nové činoherní divadlo ale bude pro město velmi obtížné, a právě proto se vyskytují obavy o budoucí osud domu.
Pokud se ministerstvo začne žádostí sdružení vážně zabývat, možnost jiného než kulturního využití budovy by se tím zkomplikovala. Město by totiž po zahájení správního řízení muselo dodržovat jeho režim.
"Vlastník objektu je povinen oznámit ministerstvu každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu vlastnictví budovy, správy nebo užívání," přiblížila mluvčí ministerstva kultury Helena Markusová.
Stavební úpravy domu, instalace světelných panelů či blikajících reklam by pak podléhaly ministerstvu. "Případné kupce či nájemce by to mohlo předem odradit," míní architekt Páral.
Šance je 50 na 50, odhaduje architekt
Jestli ministerstvo resort správní řízení zahájí, by mohlo být jasné v průběhu května. Pokud nakonec ministerstvo vyhlásí objekt kulturní památkou, jeho ochrana před razantní stavební proměnou či změnou využití by byla zajištěná.
"Před stavebními úpravami by si vlastník musel vyžádat závazné stanovisko příslušného národního památkového ústavu, který dohlíží na zachování kulturních hodnot budovy," dodala mluvčí Markusová.
Proces prohlášení budovy za kulturní památku může trvat měsíce. Navíc i díky dlouhodobě neujasněné koncepci ministerstva v prioritách památkové ochrany lze těžko odhadnout, jakou má sídlo bývalého Činoherního studia na status památky šanci. Architekt Matěj Páral předpokládá, že možnosti jsou otevřené.
"Myslím si, že šanci na úspěch má. Je to tak 50 na 50," uvažuje architekt.
Budova má i architektonickou hodnotu
Sdružení kromě kulturního přínosu stavby připomíná i její architektonickou hodnotu. "Pozoruhodná je novátorským užitím železobetonových konstrukcí, které dokonce tvoří i krov segmentové střechy," argumentuje sdružení.
Autorem návrhu domu je architekt Richard Brosche, který se specializoval právě na návrh biografů, které po něm zbyly například v Libouchci, Duchcově či Děčíně.
Také herci a tvůrci z bývalého Činoherního studia si přejí, aby dům ve čtvrti Střekov dál sloužil ryze kulturním účelům a udržel si uměleckou kontinuitu.
"Pokud se prodá na komerční účely, bude to nedozírná hrůza, katastrofa a hřích, protože to je nejlepší divadelní budova, kterou znám," řekl poslední umělecký šéf zaniklého Činoherního studia Filip Nuckolls.
