V úkrytu se našel hrnec a šest beden. Jedna z nich původně sloužila jako vojenský kufr a je na ni štítek se jménem Hegenbarth (více v článku Majitelé staré chalupy našli pod podlahou věci po odsunutých Němcích).
Všechny nalezené předměty si k prozkoumání převzalo ústecké muzeum. Jeho pracovníkům se následně podařilo najít i oba sourozence.
„Nemohla jsem dospat a celá se třesu, když to vše vidím. Nepomyslela bych si, že se něco takového stane po tolika letech. Kdybych měla velké auto, všechno bych si odvezla domů,“ neskrývala Anneliese v pátek v Ústí nad Labem dojetí při prohlídce těchto věcí.
Její bratr tolik nadšený nebyl. „Už jsem toho prožil v životě hodně, takže tolik dojatý nejsem,“ konstatoval Friedrich.
Oba sourozenci, kteří bydlí nedaleko Berlína, jsou potomky česko-německých rodičů, s nimiž žili v Roztokách až do přelomu let 1945-1946. Pak museli svůj domov opustit v rámci odsunu a odejít do Německa. Anneliese tehdy bylo deset let, jejímu bratrovi tři roky.
Už během války jejich rodiče ukládali do beden oblečení, boty, mýdla, fotografie, noviny nebo pneumatiky na kola.
„Moc už si na to ukládání nevzpomínám. Jen vím, že otec nám vždycky říkal, že je to na horší časy. Tohle byla moje košilka, tu jsem nosila, a tyhle boty obouvala maminka. Tady na té fotce je táta,“ ukazovala nadšeně Anneliese.
Muzeum nález ihned zveřejnilo
„Nález jsme hned publikovali. To nám pomohlo zprostředkovat kontakty, které nyní máme,“ vysvětlil Martin Krsek, historik Muzea města Ústí nad Labem, který depot zkoumal.
„Mezi věcmi jsme našli například i nepoužitou uniformu Hitlerjugend s papírovými nášivkami. Pan Hegenbart nás ale ujistil, že jejich nebyla. Možná si ji u nich uložil nějaký soused, který o skrýši věděl,“ domýšlí Krsek.
„Byla to velká náhoda. Na internetu jsem si hledal nějaké informace a narazil jsem na fotografii mého otce. Pak jsem se ozval muzeu. Rodiče nám občas vyprávěli, že jsou ve starém domě ukryté naše věci, ale moc mě to tehdy nezajímalo,“ přiznal Fridrich.
Před odchodem do Německa žili Hegenbarthovi společně s českou rodinou, která se do jejich domu nastěhovala v květnu 1945. Ta vlastní chalupu dodnes.
„Všechny naše hračky dostaly po válce děti, které se k nám přistěhovaly. Ale my jsme si společně s nimi hráli, než jsme museli odejít,“ dodala Anneliese.
Sourozenci Hegenbarthovi si odvezou některé z fotografií, které byly v nálezu dvakrát. Zbytek si ponechá ústecké městské muzeum a věci využije pro své expozice.
