Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pro mě bylo důležité, že mám doma super tátu, říká dcera hrdiny Fajtla

  14:22aktualizováno  14:22
Generála Františka Fajtla, který se právě před sto lety narodil v Doníně na Lounsku, vnímá většina lidí jako válečného pilota, vojáka a hrdinu. Jeho nejbližší na něj ale vzpomínají i kvůli tomu, jaký byl v soukromí. "Pro mě je mnohem důležitější, že byl neuvěřitelný manžel, táta nebo později děda," říká jeho dcera Jitka Režná.

Fajtlova dcera Jitka Režná se spolu se svou matkou Hanou o víkendu zúčastnila vzpomínkové akce u generálova rodného domu v Doníně. | foto: Tomáš Kassal, MF DNES

Co je nejsilnější, když na tatínka vzpomínáte?
Jsou dvě vlastnosti, které byly u táty naprosto dominantní. Skromnost a čestnost. I když to může znít zprofanovaně. On tak žil a takhle nás vychovával. Skromnost možná byla i jeho handicapem. Nikam se nikdy netlačil, aby prodal, co v něm bylo.

František Fajtl

František Fajtl

Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku.

Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích.

Roku 1939 odešel do Francie, aby mohl bojovat proti fašistickému Německu.

Poté působil jako pilot RAF v Británii, pak dva roky bojoval na východní frontě, se svým plukem se zúčastnil i Slovenského národního povstání nebo osvobozování Ostravska.

Po únoru 1948 byl degradován a uvězněn na Mírově.

Částečné rehabilitace se dočkal v roce 1964, úplné až v roce 1990.

Zemřel 4. října 2006.

Přesto byl ale z válečných pilotů asi nejvíc vidět. Už proto, že psal knížky.
Ano, to chci také říct. Psal a uměl jazyky. Je víc pilotů, co měli víc sestřelů než on. Ale on měl velitelské schopnosti, byl komunikativní, uměl jazyky a psal o tom všem. To je propojení, které u vojáků není úplně časté.

Je otázka, jestli mu jeho dobré vlastnosti pomohly, nebo spíš ublížily...
To ano. Ale ve chvíli, kdy se život účtuje a vy se díváte zpátky, on šel s čistým štítem. Samozřejmě, mohl být někde jinde, dál, ale myslím, že nikdo z naší rodiny by neměnil.

Z toho, co jsem o vašem tatínkovi četl, mám pocit, že buď pořád válčil, nebo se snažil, aby mohl bojovat. Vnímala jste ho tak?
Nemám ho tak v paměti. Možná víc než to, co říkáte, bylo, že byl neuvěřitelný vlastenec. Chápal to tak, že "My jsme přísahali a zem je v ohrožení." To byla priorita. Bojovnost byl prostředek, aby se choval jako vlastenec. Já ho spíš znám jako mírumilovného.

Vyrůstala jste s pocitem, že váš táta je hrdina? Že máte doma někoho výjimečného?
Ne. On tak nežil. Pro mne bylo důležitější, že mám doma super tátu. Já se narodila už v Lounech, kam jsme byli vystěhovaní. Ale o tom, co se stalo, se se mnou jako s děckem nikdo nebavil, protože to byl smutek. Že byl voják, jsem začala vnímat až později. On byl v 60. letech rehabilitován a dělal inspektora pro vyšetřování leteckých nehod. Jednu havárii vyšetřoval i v Kanadě. To byl první moment, kdy jsem si řekla Hele, ten táta je dobrej. Pak jsem se o to začala zajímat víc. Nejsilnější byl ten šílený pocit, co jemu i dalším komunisté udělali.

Dával to někdy najevo? Rozmrzelost, co mu vlastně národ, za který bojoval, udělal?
Bavili jsme se o tom, až když jsem dospěla. Úžasné je, že táta s mámou nám se sestrou udělali krásné dětství a nic ošklivého tam nepustili. A měli na to právo. Maminka nemohla učit, táta nemohl létat - ani jeden nemohl vykonávat své povolání.

Vztah k Donínu byl u vás doma pořád stejný?
Jezdili jsme sem se sestrou jako děti za babičkou a dědou, pamatuji na úžasné třešně v zahradě. Pak se dům prodal. Po letech jsme jeli s manželem na kolech, já tady zazvonila. Táta tehdy umíral a já poprosila, jestli můžu na zahradu. Třešně už tam nebyly, jen stará švestka. Já z ní utrhla jeden lístek, dala do celofánu a tátovi odnesla do nemocnice. Měl obrovskou radost. Lísteček švestky s fotkou rodiny jsme pak tátovi dali do kapsičky uniformy, když zemřel. Táta to tady měl strašně rád. Horší byl vztah k Lounům. Musel tam žít, a byla tam spousta soudruhů, kteří mu ublížili. Ale i když pracoval ve stavebním podniku, lidé chodili a říkali Pane Fajtl, vyprávějte. To byl rád.




Nejčtenější

Barážová hádanka, blíží se rozuzlení. Jágrovo Kladno cítí křivdu

Kladenští trenéři Pavel Patera (vlevo) a Miloslav Hořava přihlížejí společně s...

Do konce baráže o hokejovou extraligu zbývají už jen tři kola, ale situace je stále zamotaná. Jak tohle dopadne? Hodně...

Karlovy Vary jsou blízko extralize. Litvínov ožil a drží druhé místo

Litvínovský Jakub Černý slaví gól se spoluhráčem Markem Baránkem

Hokejisté Karlových Varů jsou blízko návratu do extraligy. Západočeši se k postupu mezi elitu přiblížili dvě kola před...



Obrnice byly vzorem začlenění Romů, s novými rodinami ale přišly potíže

Současný život v Obrnicích, které dříve byly vzorem pro ostatní.

Před pěti lety o sobě daly Obrnice na Mostecku vědět v pozitivním slova smyslu celé Evropě. Tehdejší starostka...

Dvakrát ho lékaři poslali z nemocnice domů s virózou, napotřetí zemřel

Ilustrační snímek

Dvakrát během jednoho dne poslali lékaři ústecké nemocnice 75letého Itala Maria Favu domů s tím, že jeho zdravotní stav...

Střelce z Chomutova poslal soud na dvanáct a půl roku do vězení

Obžalovaný Petr Benda.

Krajský soud v Ústí nad Labem potrestal 12,5 lety vězení sedmatřicetiletého Petra Bendu, který loni na jaře zastřelil...

Další z rubriky

Státní zástupce obžaloval muže z Doubice z vraždy čtrnáctileté dívky

Obviněný u vazebního soudu v Děčíně.

Státní zástupce obžaloval Martina Ch. za loňskou vraždu čtrnáctileté dívky v Doubici na Děčínsku a pokus o vraždu její...

Pokladník z Teplicka zpronevěřil klubové peníze, všechny je prosázel

(Ilustrační snímek)

Policie stíhá dlouholetého pokladníka jednoho sportovního klubu na Teplicku. Z oddílového účtu, kam se ukládaly členské...

Z chomutovského stadionu unikl čpavek, hasiči evakuovali 116 lidí

Zásah hasičů u chomutovské SD Arény, z níž unikal čpavek.

Únik čpavku na zimním stadionu v Chomutově si ráno vyžádal evakuaci 116 obyvatel z blízkosti sportovního a rekreačního...

Najdete na iDNES.cz