„V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila 18 až 20 kilo na metr vedení, podobné problémy jsme řešili i na Měděnci. Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná. Omezení se netýkalo nemocnic a národních výborů,“ vzpomíná tehdejší zaměstnanec Severočeské energetiky Milan Fink.
Aby energetici hrozícímu blackoutu zabránili, museli použít havarijní „vypínací plán“. Některé regiony odpojili na 19 hodin od elektrické energie.
Pak se prostřednictvím pokynů v Českém rozhlase podařilo snížit spotřebu v domácnostech a podnicích.
Problémy způsobily silné mrazy přesahující 25 stupňů pod nulou. Kritický stav nastal v druhém lednovém týdnu a následně v druhém únorovém týdnu. Kromě silné námrazy na vedení mráz působil potíže i při samotné výrobě elektřiny, spotřeba přitom kvůli vytápění extrémně stoupla.
„Byty a kanceláře měly tehdy vytápění dimenzované na venkovní teplotu do -12 °C. Dimenzovat topné systémy na nižší venkovní teploty by totiž bylo příliš nákladné. Mrazy byly navíc tak silné, že se topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek nevyžadovaly, například ve skladech potravin a v některých zemědělských objektech,“ přibližuje mluvčí Skupiny ČEZ pro severní Čechy Soňa Holingerová.
Tehdejší Československo dokázalo pokrýt zatížení maximálně 12 000 MW. Přitom jen v elektrických topeních bylo v Česku instalováno zhruba 7 000 MW, z toho 4 000 MW v domácnostech.
Dnes hrozí blackout z jiných důvodů
„Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2 000 MW výkonu elektráren,“ poznamenala Holingerová.
Na uhelných elektrárnách tehdy výroba elektřiny závisela. V jaderné elektrárně Dukovany se teprve chystal ke spuštění první blok a stavba Temelína se teprve připravovala. Dodávky uhlí přitom vázly, protože u dopravních pásů z nedaleké šachty zamrzaly válečky. Dalším problémem byla voda, která v elektrárnách při výrobě zamrzala.
„Tehdy se ukázalo, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech. Proto po kritických měsících roku 1985 následovala rozsáhlá řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala,“ uvedla mluvčí Holingerová.
Hrozba blackoutu však není zcela zažehnaná ani dnes, i když z jiných důvodů.
„Česká republika musí v současné době často čelit příliš silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, například havárií v přenosové síti, mohlo kolaps energetické soustavy přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života,“ tvrdí ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce Pavel Filipi.
