Momentálně celý systém poběží v ročním zkušební provozu, poté by se měla voda, zbavená všech nežádoucích chemických prvků, používat i k udržování stálé hladiny na nedalekém jezeře Most.
Důlní vody pocházejí z blízkého hnědouhelného lomu Bílina a jejich čerpání zajišťuje státní podnik Palivový kombinát Ústí (PKÚ) v této lokalitě již od roku 2004 v rámci nutného odvodňování Mostecké pánve kvůli stále probíhající těžbě uhlí.
„Přípravy na projektu začaly zhruba před pěti lety. Stavba samotná pak trvala více než rok. Naštěstí jí nezbrzdila ani omezení kvůli koronaviru,“ řekl Walter Fiedler, ředitel PKÚ ředitel.
Než voda přes čerpadla doputuje do čistírny, nastoupá více než tři sta výškových metrů. Čerpá se totiž ze dna lomu, které je již dvacet metrů pod hladinou moře. Standardní přítok do vodního systému čistírny je 60 litrů za sekundu, čerpadla a čistírna však mohou zvládnout v případě potřeby až dvojnásobek.
Uměle vytvořený mokřad na ploše více než 2,5 hektaru tvoří šest usazovacích a čistících nádrží osázených různými vodními rostlinami, přes které voda pozvolna protéká. Sedmá nádrž je stabilizační a dočišťovací.
Během čištění by se měla zbavit například zvýšené koncentrace železa, manganu a hliníku čí síranů. Dosud voda putovala přes odkaliště a nejnutnější chemické přečištění do Mračného potoka, nyní teče do Radčického potoka.
Voda odtéká do bezodtokového jezera, musí být čistá
Díky nové kořenové čistírně a plánovanému přečerpávání vody do jezera Most by měla odpadnout státnímu podniku i starost s udržováním jeho stálé hladiny.
Každý rok je totiž nutné do nádrže pomocí přivaděče z Nechranické přehrady dopouštět hektolitry vody, za které PKÚ platí miliony korun. Tím, že nemá jezero stálý přítok, trápí ho v horkých a suchých letech zvýšený odpar.
„Nyní budou odborníci odebírat pravidelně vzorky, aby zjistili, že rostliny a příroda pracuje tak jak má, a že z areálu odtéká voda v požadované kvalitě. Pokud budeme chtít vodu přečerpávat i do jezera, které je bezodtokové, je nutné, aby voda splňovala ta nejpřísnější kritéria,“ doplnil Miroslav Seidl, vedoucí střediska Kohinoor, pod které čistička spadá.
Největší přírodní čistička byla výzvou i pro projektanty. „Inspiraci jsme čerpali v Anglii, kde jsou podobné systémy čištění běžné, akorát že ne v tak velkém rozsahu a pro takové množství vody,“ popsal Jiří Rous ze společnosti Grania, jež se zabývá výstavbou kořenových čistíren.
„V takovémto měřítku podobnou stavbu zatím nikdo v Evropě neudělal. Celá příprava měla dlouhý vývoj a trvala několik let. Spousta věcí se navíc musela řešit až v průběhu stavby,“ dodal Rous.
Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 80 milionů korun a byly hrazeny z takzvaných patnácti ekomiliard, které jsou určené na odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji. Náklady na samotný provoz areálu už by se měly být minimální, hlavní slovo tu totiž bude mít příroda.
