Studentka cukrařiny a vítězka soutěže Ajpkaljeva Botakoz. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Nejlepší nákyp je od Kazašky z Ústí, vyhrála s ním mezinárodní soutěž

  • 3
Studentka cukrařiny Ajpkaljeva Botakoz, která pochází z Kazachstánu a od sedmi let žije v Ústí nad Labem, vyhrála mezinárodní mistrovství mladých kuchařů Gastro Junior s rýžovým nákypem jako moderním moučníkem. „Peču každý den. Stále zkouším něco nového,“ přiznává osmnáctiletá dívka.

Jste léta přesvědčeni, že vám rýžový nákyp nechutná? Možná jste jen dosud nenarazili na ten „svůj“.

Zkuste rýžový nákyp s čokoládou, kokosovým mlékem, sušenými meruňkami, creme fraiche a sezamovými semínky doplněný smetanovo-jogurtovou zmrzlinou, čerstvým ovocem, ořechy v karamelu a čokoládovou pěnou.

Osmnáctiletá Asma, jak dívce říkají učitelé a spolužáci ze Střední školy obchodu, řemesel a služeb v ústecké čtvrti Krásné Březno, chtěla být odmala cukrářkou.

„Jednou bych si přála mít svou vlastní malou cukrárnu, která by se věnovala moderní cukrařině,“ prozrazuje skromná tichá dívka, na níž si učitelé cení upřímnosti a pokory.

Vyhrála jste cukrářskou kategorii 23. ročníku Mezinárodního mistrovství České republiky mladých odborníků v oblasti gastronomie. Vedle cukrářů mají své kategorie i kuchaři a číšníci. Co přesně čekalo na vás?
V zadání bylo dáno šest moučníků, na jejichž výrobu se má soutěžící připravit. Letos to byl čokoládový fondant, cheesecake ze sýru Philadelphia, žemlovka z bílého pečiva, rýžový nákyp z kulatozrnné rýže, moučník z litého těsta a ovocný páj. Navíc si soutěžící vylosuje jeden z tzv. „black boxů“ (pozn. red.: tajných košů), který obsahuje pět druhů základních surovin, jež musí na výrobu použít.

Jak jste se připravovala a co vše je nutné před takovouto soutěží zvládnout ?
Intenzivní příprava probíhala 14 dnů. Napřed jsme s mistrovou Renatou Jírovou daly dohromady receptury a vyladily suroviny. Paní mistrová mi na praxi udělala modelové studio, kde jsem trénovala přípravu všech šesti pokrmů v soutěžním čase 45 minut. Protože při soutěži se může stát ledacos, věnovaly jsme hodně času právě rychlosti přípravy jídel.

Vítězný moučník

Suroviny:

  • 50 g kulatozrnné rýže
  • 120 ml mléka, 80 ml kokosového mléka
  • 2 g skořice
  • 10 ml javorového sirupu
  • 4 čerstvé maliny
  • 60 g čerstvých hrušek a jablek a sušených meruněk
  • 20 g třtinového cukru
  • 20 g žloutků
  • 50 g bílků
  • 10 g másla
  • 60 ml smetany na šlehání

rum na namočení sušených meruněk

Na ozdobu:

  • pekanové ořechy v karamelu
  • smetanovo-jogurtová zmrzlina
  • čokoládová pěna
  • ovoce

Postup:

Rýži dáme do kokosového a obyčejného mléka a vaříme ji do změknutí. Nakrájíme si ovoce na malé kostičky, maliny necháme celé. Do uvařené rýže zamícháme třtinový cukr, javorový sirup, žloutky smíchané s rozpuštěným máslem a lžičku rumu. Vyšleháme bílky a část (zhruba polovinu) lehce vmícháme do ochucené rýže. Do formiček o průměru maximálně 10 cm z poloviny vymazaných máslem dáme rýži, poté nakrájené ovoce a maliny a opět rýži, a to až pod okraj formičky. Na povrch do každé formičky nalijeme tekutou smetanu. Pečeme při 180°C asi 8 minut, vyndáme z trouby a lžící navrstvíme zbylé ušlehané bílky. Povrch jemně posypeme moučkovým cukrem a dopečeme dozlatova. Podáváme s ovocem, pekanovými ořechy v karamelu, čokoládovou pěnou a smetanovo-jogurtovou zmrzlinou.

Pozn.: recept je na 4 porce

Jak potom probíhala samotná soutěž?
Vylosovala jsem si rýžový nákyp a již zmíněné suroviny. Na přípravu a jejich zvážení bylo 40 minut, v nichž jsem se mohla ještě poradit s paní mistrovou. V dalších pěti minutách si soutěžící musí věci připravit a vyskládat na stůl. Na vlastní přípravu je 45 minut, kdy musíte připravit čtyři stejné talíře, z nichž dva dostali porotci k hodnocení, jeden moje mistrová a poslední byl na výstavu.

Podařilo se vám všechno podle vašich představ?
Všechno probíhalo v pohodě, ale pak mě zradil konvektomat. Kvůli tomu jsem vymezený čas přetáhla o 2 minuty. To pro mě byla nejhorší chvíle v celé soutěži. Naštěstí mě ale tento problém o vítězství nepřipravil.

Gastro Junior Brno nebyla první soutěž, které jste se zúčastnila a uspěla na ní, je to tak?
V září jsem vyhrála první místo v celostátní soutěži odborných dovedností žáků na téma „atraktivní cukrářský výrobek“, kterou organizoval Svaz pekařů a cukrářů v České republice. Vyrobila jsem „tropický svět“, jehož základním prvkem byla čokoláda. A na podzim jsem v soutěži Ústecký štrúdl získala 3. místo.

Účastní se podobných soutěží i vaši spolužáci?
Několikrát jsem je zvala, ale odmítli s tím, že příprava a trénink zaberou mnoho času.

Co vás ve škole nejvíc baví?
Nejraději mám odborné předměty cukrářská gastronomie a technologie. Naopak matematika, fyzika a chemie, to vůbec nejsou moje předměty. Ty mě nebaví. Chci se přihlásit na dvouletou nástavbu, abych si udělala maturitu.

Kdy jste v sobě objevila touhu vařit?
Odmalička jsem měla ráda cukrařinu. Asi v jedenácti jsem už byla pevně rozhodnutá se jí věnovat.

Co je na cukrářských výrobcích pro vás důležitější - vzhled, nebo chuť?Říká se, že člověk jí nejdřív očima a pak teprve ochutnává ústy. Když vidím dort, musí mě něčím zaujmout. Mám ráda, když jsou výrobky detailně a čistě propracované. Ale když ho ochutnám, musí být také dobrý.

Sledujete televizní kuchařské soutěže?
Moc ráda se dívám na seriál Báječné dorty.

Co děláte proti tomu, abyste nepřibrala?
Hlídám se, abych se nepřejídala. Ochutnávat se musí opatrně.

Zdědila jste po někom kuchařský či cukrářský talent?
Všechny základní dovednosti mě naučila maminka.

Co připravujete nejraději?
Nejraději mám cizí kuchyně, třeba tu českou. Moje nejoblíbenější české jídlo jsou bramborové knedlíky. Klidně jich k obědu sním i šestnáct. Také mi moc chutná koprová omáčka. A ráda mám i vánoční cukroví, nejvíc linecké třené s nugátem a vanilkové rohlíčky. Vařím i italskou kuchyni - těstoviny, pizzu a ravioli.

A co kazašská kuchyně, pamatujete si ji ještě z dětství?
Maminka dosud vaří kazašskou kuchyni. Mně ale nevyhovuje, protože je postavená na tlustém mase.

Na hlavě nosíte šátek, nemáte s tím ve škole problém?
Nikdy jsem se tam s žádným problémem nesetkala. Ani od spolužáků jsem nikdy neslyšela nic špatného. Pouze z televize a z internetu jsem zaznamenala ten známý případ studentky s šátkem.

A co v běžném životě, třeba při cestě autobusem?
Často vnímám dost nepříjemné pohledy, ale snažím se je ignorovat. S žádnými urážkami, nebo dokonce násilím jsem se ale nesetkala.