Pro dokonalou iluzi si před sebe postavte kostičku droždí; ten charakteristický zápach se kdysi linul legendární "Drožďárnou", stadionem sousedícím s továrnou.
Tři velcí hráči, kteří prošli fotbalovými Teplicemi, teď stojí na trávníku a vykuleně po sobě koukají. Jsou tu i další. Záložník Přemysl Bičovský se svojí typickou patkou, rebel Pavel Stratil, kanonýr, který neposlouchal trenéry. Elegantní obránce Ladislav Novák s vysokým čelem, stejně jako Masopust vicemistr světa z roku 1962. Vytříbený technik Jaroslav Melichar. Rekordman Pavel Verbíř. Populární střelec Sláva Malý. A filuta ze zálohy Pavel Horváth, vtipálek. Teplický Tým snů.
Zkuste snít s námi. Třeba o tom, jak se brankář Sedláček, řečený Hafan, zakousne do soupeře a chytá šanci za šancí. Jak vykopne míč na geniálního tvůrce hry Masopusta, který jej posílá milimetrovým pasem na bosenského snajpra Džeka. Bum, rána, gól! Džeko s Masopustem se objímají, přibíhají další hráči a vyprodaný stadion bouří.
Titul! Už žádná druhá třetí místa, konečně zlato pro Teplice!
Anebo by to bylo jinak? Sedláček by promáchl; moderní míč Roteiro nezná a diví se, jak mohl ve vzduchu "zaplavat". Masopust by nahrál Džekovi, jenže ouvej! Zpocený Bosňan už je u branky, mičuda metry za ním. Je těžká jako medicinbal, ještě se šněrováním, nelítá.
Horváth by si utahoval z poválečného kanonýra Malého: Vaše trenky vypadají jako podvlíkačky mojí babičky! Načež by mu je stáhnul ke kolenům, to on tradičně dělá. Nedoceněný Bičovský by se obořil: Jen běháte, a kde je krása fotbalu? Budíček! Sen je pryč, historie se nedá se současností míchat jako vajíčka.
Ale díky ní je současnost taková, jaká je. Dík za tu teplickou, fotbalovou! I bez zlata je bohatá dost.
