Převod pohledávky za Mariánský most na jinou firmu je účelový, říká Ústí

Přes dvě dekády trvající spor města Ústí na Labem s firmou Hutní montáže Ostrava o doplacení desítek milionů za vícepráce při stavbě Mariánského mostu se opět protahuje. Místo očekávaného konečného verdiktu řeší soud přesunutí celé pohledávky na jinou společnost. Město za tímto krokem totiž vidí účel.

Pohledávku ve výši 78 milionů korun za vícepráce i s úroky ve výši 308 milionů loni na podzim společnost Hutní montáže převedla na firmu Witkowitz VHM.

Ta přitom podle právního zástupce města nemá žádný majetek. Ústecký krajský soud teď musí rozhodnout, zda převod uzná.   

„Podle účetní uzávěrky z roku 2018 je patrné, že firma nevykazuje žádný majetek, žádné zaměstnance ani aktivity. Vykazuje pouze ztrátu 197 tisíc korun. Spor mezi Hutními montážemi a městem vznikl před 22 lety a je s podivem, že v samotném závěru sporu Hutní montáže své pohledávky z nepochopitelných důvodů převádějí na společnost, která podle mého názoru nemá žádný majetek,“ uvedl během úterního soudního jednání právník města Lubomír Bejdl.

Spor o placení

Na ústecký krajský soud se město Ústí nad Labem obrátilo poté, co předloni v květnu ústecký okresní soud rozhodl, že má firmě Hutní montáže za vícepráce zaplatit 78 milionů a za úroky 308 milionů korun.

Původně firma požadovala částku 178 milionů korun a k tomu 1,1 miliardy korun za úroky, které od roku 1998 k částce naběhly.

Město však ani se sníženou sumou nesouhlasí. Hájí se, že firma s ním práce navíc neprobrala a postup nebyl odsouhlasen.

Spor vznikl z toho, že Hutní montáže měly Mariánský most dostavět a zprovoznit do konce roku 1997, ale stalo se tak až v červenci 1998. V pylonu se totiž objevily trhliny a voda podemlela podpěry mostní konstrukce. 

Firma proto změnila projekt a na stavbu použila víc materiálu. Město ale odmítlo vícepráce proplatit s tím, že tato odchylka od smlouvy s ním nebyla projednána.

Podle něj tak jde o účelový převod, kterým mohla být zneužita právní úprava v nástupnictví. Zároveň varoval soud, že v případě neúspěchu Hutních montáží ve sporu by všechny znalecké posudky mohly zůstat soudu neuhrazeny a musel by je zaplatit stát. 

„Lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu je, aby se možná pohledávka vůči neúspěšnému žadateli i náklady řízení staly nedobytné,“ zhodnotil Bejdl a doporučil přesunutí pohledávky zamítnout.

Společnost Hutní montáže navíc od podzimu již podruhé změnila svého advokáta. V říjnu ji místo právní kanceláře Císař, Češka, Smutný zastupoval advokát Tomáš Sokol. Při posledním jednání soudu byla už její právní zástupkyní Jana Nováková.

Ta uvedla, že lze na vše nahlížet stejnou optikou. I v případě, že by spor vyhrály Hutní montáže a platit by muselo město.

„19. února 2019 město prohlásilo, že náklady by znamenaly neřešitelné zadlužení města v případě neúspěchu ve sporu. Chci říci, že jsme v tom případě na tom pravděpodobně úplně stejně,“ oponovala Nováková a dodala, že konečným vlastníkem obou společností je jedna osoba. Vše by podle ní nakonec platily Hutní montáže.

Další jednání odročil ústecký krajský soud na 11. března. I kdyby však nyní došlo k dohodě či rychlému ukončení soudu, v kauze jsou otevřené ještě jiné spory o další milionové pohledávky za placení úroků i platbu z prodlení.