"Beru zápas jako oslavu života, a jestli dostanu dva góly nebo osm, mi je celkem jedno," mávl rukou Bílek, severočeský sportovní novinář. Premiéry se nemůže dočkat, v okresním přeboru jeho Balticflora B vyzve v sobotu od osmi večer v hale na Stínadlech Barsu Teplice.
Od transplantace uběhly už čtyři roky. Bílkův start v mistrovském zápase bude unikátní, zaznamená ho i pelhřimovská agentura Dobrý den.
"Nevím o nikom po transplantaci srdce, kdo by nastoupil do mistrovského utkání ve fotbale či ve futsale! Je mi známo, že jeden pacient běžel Velkou kunratickou, další s námi absolvoval lékařský triatlon, ale futsal?" udivilo kardiochirurga Jana Pirka, který Bílka v pražském IKEM operoval.
Pirk, sám zdatný sportovec, žádná rizika nevidí. Radí pouze pořádnou rozcvičku, aby se dostalo srdce do tempa. "Po transplantaci je totiž bez nervů, takže reaguje až na vyplavený adrenalin. Předejde se tak dechovým obtížím," vysvětlil lékař na webu Balticflory.
Obdiv k brankářům
Nové srdce Bílkovi změnilo život. Vždyť předtím po každých 20 metrech chůze musel zastavit a vydýchat se; na vině byla vrozená vada, transpozice velkých cév. "Teď už dělám všechno, co zdravý člověk, včetně lehkého sportování. Komplikuje mi ho jen vlastní lenost."
Brankáře obdivoval odmalička, jejich fotky si lepil do sešitu. "Je zajímavé, že maminka, když byla těhotná, měla v práci pod sklem fotku hokejového brankáře," usmívá se Bílek. V dětství si hrál na hokejové modly Haška a Orcta. "To byli moji dva největší hrdinové."
Teď může být hrdinou pro ostatní on sám. "Asi budu nejhorší gólman v dějinách futsalu, v přípravě proti Wolves Teplice jsem dostal devět gólů. Ale o to vůbec nejde. Chci tím startem překonat sám sebe. Snad se mi podaří dát naději i ostatním, kteří třeba na transplantaci čekají. Naději, že je můžou čekat i mnohem lepší dny."
