„Inka trénovala déle než rok. V sociálně terapeutických dílnách a s pomocí sociální rehabilitace nacvičovala všechny dovednosti, které bude potřebovat pro samostatné bydlení. Dříve jí s takovými činnostmi pomáhali rodiče, nyní se musela naučit, jak si sama namazat chleba, jak si uvařit a jak utřít nádobí,“ vypráví sociální pracovnice Tereza Pelánová.
Ince je něco přes padesát a vedle mentálního postižení je upoutána na invalidní vozík. Celý život se o ni starali rodiče, ale situace se zkomplikovala.
„Maminka jí nedávno umřela a stárnoucí tatínek by se doma o ni pořád starat nezvládl. Inka se rozhodla osamostatnit a je hodně namotivovaná. Rozhodla se všechno zvládnout, i když mnozí lidé z jejího okolí měli obavy, zda to v tomto věku bude dávat,“ pokračuje Pelánová.
Pro Inku je v chráněním bydlení připraven bezbariérový byt. Za tatínkem chce jezdit na víkendy, aby spolu mohli být, co nejvíce to půjde.
„Jak rodiče stárnou, časem už péči o své postižené děti přestávají zvládat. Mají strach, že kdyby se jim přihodilo něco vážného a najednou se ocitli v nemocnici, bylo by to pro jejich postižené dítě velmi komplikované. Rodiče potřebují mít jistotu, že se o jejich dítě někdo postará, když oni už nebudou moct,“ popisuje Pelánová motivaci Diakonie k vybudování chráněného bydlení.
Život mu před lety změnil těžký úraz
Do nového bydlení se těší také čtyřicátník Broňa. Život mu před lety změnil těžký úraz, jehož následky si ponese celý život.
„Je to přátelský a veselý člověk, který má rád lidi a rád komunikuje. I když má berli, strašně rád chodí. Tady v okolí je hodně známý, protože si pěšky dojde třeba do Lovosic, ale lidé ho potkávají až v Úštěku,“ líčí sociální pracovnice.
Dlouho žil Broňa s maminkou. „Pak se ocitli na ulici, a když maminka zemřela, dostal se Broňa na krátký čas do dočasné odlehčovací služby v Lovosicích a odtud k nám. Podařilo se nám pomoci mu z finančních těžkostí a nyní si už sám do nového bytu zakoupil některé vybavení,“ uvádí Pelánová.
Další obyvatelkou bude paní Jana. „Přišla k nám z azylového domu, kde skončila poté, co jí zemřela maminka a vyhořel barák, ve kterém zůstala sama. Je jí téměř šedesát a je u nás něco přes deset let,“ říká Pelánová.
„Také Jana k nám přišla úplně bez peněz. Zajistili jsme jí opatrovníka a pomohli jí dostat se z finančních potíží. Do dluhů se totiž dostala, když byla sama a přilepili se na ni lidi, kteří ji využili. Časem se jí podařilo i našetřit a pokoj si vybavila sama ze svých peněz,“ doplňuje sociální pracovnice.
Konečně mohou žít spolu
Celkem bude v chráněném bydlení žít dvanáct klientů. Někteří se znají z Centra denních služeb, které Diakonie provozuje v Rooseveltově ulici. Pro dva z nich, kteří se v centru seznámili a už několik let spolu chodí, to bude vysněné společné bydlení. Zatím oba bydleli u svých rodičů a pouze jezdili na společné dovolené nebo přespávali jeden u druhého.
„Teď se moc těší na to, že budou spolu v komunitním bytě se dvěma pokoji. S pomocí rodičů už je zařizují jako obývák a ložnici,“ ukazuje sociální pracovnice.
Chráněné bydlení pro handicapované klienty otevřela litoměřická Diakonie v Kamýcké ulici ve vrátnici bývalých kasáren Pod Radobýlem. V budově, kterou Diakonie získala v roce 2018 od města Litoměřice, se podařilo vybudovat prostupné bydlení, které umožňuje postupné osamostatňování klientů.
Vedle garsonky pro ty, kteří chtějí bydlet samostatně s menší podporou, jsou zde dvougarsonky pro páry nebo dva komunitní byty, jež jsou určeny těm, kteří chtějí zatím bydlet společně a s vyšší mírou podpory pracovníků sociální služby. V přízemí třípatrového bezbariérového domu jsou chráněné dílny.
Rekonstrukce objektu vyšla na více než 32 milionů, z nichž většinu zaplatila dotace EU. Zbytek Diakonie získala od dárců a z benefičních aukcí.
