„Stav napadení lesa kůrovcem je natolik kalamitní, že jsme se v loňském roce dostali do fáze, kdy bychom museli odlesnit přibližně 60 procent plochy parku. Tím by vznikly velké holiny, což je z přírodovědného hlediska v národním parku nepřípustné,“ říká ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda.
Napadení stromů lýkožroutem smrkovým je však druhotná příčina, ta prvotní je chřadnutí a usychání stromů kvůli dlouhotrvajícímu suchu. Ty se potom nedokážou kůrovci bránit.
Když se suché lesy nechají stát, vytvoří se pod nimi příznivější mikroklima, bude tam více stínu, více vlhkosti a vláhy a les se začne obnovovat podstatně rychleji než na holých vykácených místech. Neznamená to však, že v celém parku budou stromy ponechány vlastnímu osudu.
U hranic národního parku zůstává nárazníkové pásmo, tedy pruh široký průměrně 500 metrů, kde se bude proti lýkožroutu smrkovému zasahovat i nadále v plném rozsahu.
„Kácet budeme také podél turistických cest, kolem silnic, které vedou národním parkem nebo kolem cyklostezek,“ upřesňuje Pavel Benda.
S postupnou přeměnou lesa začal park už při svém vzniku. Tehdy se začaly místo smrkových monokultur vysazovat duby nebo buky podle vhodnosti stanoviště.
Nyní nechají správci smrkové plochy být a podle toho, jak se bude les vyvíjet, začnou vysazovat kromě buku a dubu také jedli, jasan nebo javor.
Kůrovcová kalamita je podle odborníků nejhorší v historii a kromě lesů v Českém Švýcarsku zasáhla i Beskydy, Vysočinu nebo jižní Čechy.
