Bylo 26. září a přišel večer jako každý jiný. Když Kateřina Srpová a další členové rodiny dokončili práci kolem zvířat na své farmě, šli domů, kde na ně čekaly další každodenní úkony.
„Než jsem si sedla k televizi, zapnula jsem pračku, protože jsem potřebovala přeprat plachetky, které používám při výrobě sýrů. U televize jsem pak spíš klimbala. Najednou to v domě začalo hrozně smrdět,“ popisuje Kateřina osudný večer.
Ve vedlejší místnosti si u stropu všimla dýmu. Okamžitě proto běžela vzbudit syna. „Já jsem otevřel dveře od koupelny, kde za pračkou šlehal tak metr a půl vysoký plamen,“ odhaduje rukama výšku ničivého živlu Kateřinin přítel František Mocko.
Oběma se co chvíli v očích objevují slzy. Přišli o všechno. Přístavba k domu, ve které žili, kompletně shořela. Hlavní stavba, v níž bydlela maminka Kateřiny, má zničenou střechu. Bydlí teď u známých.
Jako první začali zachraňovat zvířata
Jakmile vyběhli ven, aniž by si stačili cokoli vzít, začali zachraňovat zvířata. Plameny si totiž rychle začaly dělat zálusk i na jejich střechu.
„Všechna zvířata jsme stihli vyvést. Přišlo mi, jako kdyby to chápala. Byla neuvěřitelně poslušná. Naštěstí se nikomu z nás ani žádnému zvířeti nic nestalo,“ kývne Kateřina hlavou směrem k ohradě, ve které pobíhají kozy. Mají tu třeba i krávy, husy, králíky.
Přístřešky zvířecích obyvatel vyvázly téměř bez šrámu. „V kravíně shořel jen jeden trám, a to díky hasičům. To jsou absolutní borci. Odvedli fantastickou práci,“ pokyvuje hlavou František.
„Na místě zasahovalo šest hasičských jednotek. Přesnou příčinu požáru vyšetřuje policie ve spolupráci s námi,“ říká mluvčí krajský mluvčí hasičů Lukáš Marvan.
Na farmu za zvířaty jezdí žáci z mnoha škol, aby je neznali jen z obrázku. Míří sem i děti s handicapem nebo senioři či prostě jen rodiče se svými ratolestmi.
Příbuzní a kamarádi pomáhají
Každou chvíli tu totiž pořádají nějakou akci. Pro majitele je to přitom jen záliba. Živí se jinak. „Já pracuji jako masérka a fyzioterapeutka,“ říká Kateřina.
Kolem ní pobíhají příbuzní a kamarádi. Pomáhají uklízet spoušť, kterou oheň zanechal. „Zažíváme teď chvíle, které nám jasně dokazují, že na světě je spousta dobrých lidí,“ pokračuje Kateřina a dá se do pláče. Jejich neštěstí mnohé nenechalo chladnými.
„Starosta nám zařídil provizorní doklady. Když jsme si je šli vyzvednout, tak nám paní za přepážkou spolu s nimi dala i pětistovku,“ popisuje Kateřina jeden z několika případů solidarity.
Peníze jim přinesla i zdejší pošťačka nebo policisté. Františkův zaměstnavatel jim půjčí potřebnou techniku. Ozvalo se i ministerstvo zemědělství. Zajistí seno. Lidé se mobilizují také prostřednictvím Facebooku.
Přesto se ale našli i tací, kteří šíří teorii, jak si Kateřina s rodinou farmu zapálili sami, aby dostali peníze od pojišťovny.
„My to ale nemáme pojištěné. Plánovali jsme to v nejbližších dnech současně s převodem farmy na dceru, která oslavila osmnáctiny,“ vypráví Kateřina Srpová.
Společně s přítelem však věří, že brzy bude všechno jako dřív. „Bude to tady stát znova. To je jasná věc. Vždyť se podívejte, co kolem sebe máme za lidi,“ pokyne František směrem ke kamarádům, kteří právě rozbíjejí zbytky zničeného přístavku.
