Prodavačka hudebních nosičů Růžena Donínová z Ústí nad Labem potvrzuje, že současný zájem o nahrávky s Karlem Gottem je dvojnásobný. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Mezi gottofily převažují muži, říká ústecká prodavačka hudebnin

  • 2
Otázka ještě skoro ani nestačí zaznít celá, když prodavačka v obchodě s hudebními nosiči v ústecké Bílinské ulici začne odpovídat. „Jednoznačně platí to, že pokud jde o ty opravdu velké fanoušky – gottofily, převažují mezi nimi muži,“ líčí Růžena Donínová.

„Gott se prodává pořád, ale od jeho skonu prodej stoupl, troufám si říct až o sto procent,“ sdělí na dotaz, jaký je nyní u ní v obchodě zájem o hudební nosiče s písněmi nedávno zesnulého Karla Gotta. „Chtějí je lidé od třiceti let výš,“ dodává.

„Elpíčka“ jsou nyní vyprodaná, cédéček ještě několik má, ale čeká na nové zboží. „Objednala jsem toho víc,“ podotýká.

„Ten zájem samozřejmě nebude pořád tak vysoký, postupně opadne, ale myslím, že v prosinci se s blížícími se Vánocemi zase hodně zvedne,“ tipuje Růžena Donínová.

Sama prý nejslavnějšího českého zpěváka, jenž zemřel 1. října, ráda poslouchá. Nejraději má píseň Když milenky pláčou. Hudební nosiče prodává už čtyřicet let.

Za tu dobu má perfektně nastudovanou strukturu zákazníků. „Jednoznačně platí to, že pokud jde o ty opravdu velké fanoušky – gottofily, převažují mezi nimi muži,“ usmívá se.

S jedním se zná už opravdu dlouho. S Jiřím Suchánkem z Ústí.

„Díky ní jsem se dostal k řadě relikvií,“ říká pan Suchánek, jenž se stal fanouškem Zlatého hlasu z Prahy, jak se Karlu Gottovi přezdívá, ve svých čtyřech letech.

Tehdy slyšel hit Lady Carneval. „Obrovsky mě ta hudba oslovila. Ani jako teenagera mě to nepustilo,“ pokračuje čtyřiapadesátiletý Jiří Suchánek.

Právě oslovení Karel používá zcela běžně. „To není tak, že bych byl nějaký jeho kamarád a tykal si s ním, ale Karel je prostě náš. Takhle mu říkáme všichni,“ odkazuje na další velké příznivce.

Některé věci půjčoval i na Gottovu výstavu

Na otázku, kolik vlastní relikvií týkajících se Gotta, se jen pousměje. „To se nedá spočítat. Jsou toho tisíce. Správný sběratel musí pořád po něčem toužit, ale já si troufám říct, že všechny zásadní věci mám,“ doplňuje.

V minulosti dokonce některé věci zapůjčoval na Gottovu výstavu. Se svým oblíbencem se viděl mnohokrát. Když se dozvěděl, že zemřel, cítil se, jako kdyby mu odešel někdo blízký.

Dnes se však do pražského paláce Žofín nechystá. „Asi nepojedu. Trochu mě to odrazuje. Já už jsem se s Karlem rozloučil 3. října u jeho domu na Bertramce. Byl jsem tam večer, kdy byly krásně vidět rozsvícené svíčky. Bylo to působivé a decentnější,“ dodává.