Josef Mocker byl přitom slavný stavitel. Projektoval děčínskou hrobku rodiny Thunů, byl jedním z nejvýznamnějších stavitelů dokončujících katedrálu svatého Víta v Praze, navrhl plány na rekonstrukci Karlštejna. Měl zásluhu i na úpravách Konopiště či Křivoklátu (psali jsme o tom zde).
Až dosud se nevědělo, proč ústečtí konšelé nenechali Mockera ústecké dílo dokončit. Historici teď zjistili, že důvodem byly nacionalistické třenice Čechů a Němců na konci devatenáctého století.
„Netušili jsme, co stálo za výměnou architekta městského kostela. O jeho přestavbě se napsalo hodně, dokonce mu bylo věnováno i zvláštní číslo prestižního odborného časopisu Allgemeine Bauzeitung, ale o tomhle nebyla nikde ani zmínka,“ říká historik Martin Krsek.
Odpověď teď našla kunsthistorička Věra Vostřelová. Ta objevila při svém bádání krátkou zprávu v novinách z června 1897. Text Mockera vinil z toho, že se jako čelný představitel památkové ochrany v Praze neohradil proti osekání německého nápisu z historické kašny na tamějším Betlémském náměstí.
Bylo to v době, kdy panovaly nacionální boje mezi Čechy a českými Němci. A protože vedení ústecké radnice bylo tehdy německé, rozhodlo se úspěšného architekta kvůli jeho postoji a nečinnosti vyměnit.
Jeho postoj radní označili jako pročeský
Roku 1897 se vyhrotil spor mezi Čechy a Němci o tzv. Badeniho jazyková nařízení, která prohlubovala zrovnoprávnění češtiny na úřadech. Pro úředníky z řad českých Němců by znamenala povinnost rychle se naučit česky, anebo přijít o práci.
„A v této vypjaté atmosféře vedení ústecké radnice označilo Mockerův postoj za nacionální, pročeský, a proto musel odejít,“ nastiňuje Vostřelová.
Nebyl to přitom jediný případ, kdy nacionalismus zasáhl do jeho života. Narodil se v severočeských Cítolibech do německy mluvící rodiny, ale necítil se být ani Čechem, ani Němcem, nýbrž Rakušanem. V národnostních rozepřích proto nikomu nenadržoval – ale znepřátelil si tak vlastně všechny.
Mocker byl odborníkem na památkovou péči, a když se řešilo, jestli budou na opravených budovách německé, nebo české nápisy, přistupoval k tomu neodvisle.
„To mu ale nepomohlo, jednou naštval Čechy a podruhé zase Němce, takže ho nakonec neměla ráda ani jedna strana,“ podotkl další ústecký historik a ředitel zdejšího muzea Václav Houfek.
Snaha o dominantu v novogotickém stylu
Na přestavbu ústeckého kostela si přitom Mockera vybrali sami radní. Věřili, že z jejich kostela udělá městskou dominantu v novogotickém stylu.
„V devatenáctém století se Ústí nad Labem rozvíjelo a rostlo. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl symbolickým místem, pro jeho přestavbu chtěli toho nejlepšího a Mocker byl dobrá volba,“ říká Houfek.
Se stavebními pracemi se na kostele začalo počátkem 80. let devatenáctého století. Jako první byla odstraněna a nahrazena střecha věže a zbouraly se přístavby, jako třeba ochoz pro věžného nebo schodiště na jižní straně věže.
Mockerovi se totiž tyto novější přístavby nelíbily a rozhodl se, že vrátí kostelu jeho původní gotický ráz. Jeho největším zásahem do podoby svatostánku pak bylo zvýšení věže, na niž nechal posadit ohromnou jehlancovou střechu.
„Učinil tím z ústeckého kostela majestátní stavbu, jak ji známe dnes,“ doplnil historik Houfek.
