Zatímco na jedné straně, na té nejblíže Mostu se buduje, na protilehlé lze spatřit zbytky uhelné sloje nebo nerušeně pozorovat ptactvo. Jezero se totiž proměnilo v jedno z nejvýznamnějších zimovišť v Česku.
Zatím to ale lze zažít na vlastní kůži jen díky povolení ke vstupu od správce lokality – státního podniku Palivový kombinát Ústí (PKÚ). Areál, který bude v budoucnu sloužit rekreačním účelům, se má otevřít veřejnosti až příští rok v červnu. Mělo se tak stát už letos, ale nakonec byl termín posunut.
„Vím, že jsou lidé nedočkaví, ale letos tu bude ještě staveniště a pustit lidi na stavbu prostě nejde. Posunutí termínu ale má i své pozitivum – všechno bude kompletně hotové. Nebude to tedy takové jako kdysi na Miladě u Ústí,“ poukazuje primátor Mostu Jan Paparega na další velké jezero v kraji, jež vzniklo zatopením bývalé uhelné jámy a stále je tu jen minimální infrastruktura.
Koupat se v Miladě, běhat či procházet se kolem ní ale lidé mohou. Nedočkavost Mostečanů po tomtéž dokazuje třeba účast na běhu kolem jezera, v roce 2016 se přihlásilo téměř 500 běžců.
„Uvažujeme, že bychom tu letos udělali den otevřených dveří,“ přibližuje Miroslav Seidl z PKÚ záměr, jak zájemce i v Mostě aspoň zčásti uspokojit. Vedle sebe má informační tabuli s černobílými fotkami. Přesně tady stávalo divadlo, když ještě existoval starý Most.
Proměna za stovky milionů
Trochu dál od jezera se rýsuje největší stavební akce – silnice spojující Most a Mariánské Radčice. Dělníci teď pracují hlavně na stavbě mostu.
Jezero Most
|
„Na konci března se znovu uzavře nájezd k muzeu, aby se mohlo dodělat napojení na tuto komunikaci. To má být hotové v červnu,“ říká primátor Paparega.
Rozrytá tráva na jiném místě avizuje další, zatím teprve chystanou stavbu. Zainteresovaní tomu říkají druhá etapa. Zahrnuje napojení jezera na přilehlé cesty a přivedení inženýrských sítí. Pozvolna se na tom začíná pracovat.
Třetí etapa, do níž patří oddychová a pobřežní část, se zatím řeší teprve administrativně. Část veřejné zakázky se totiž musela zrušit a probíhá znovu. Tohle má na starosti ministerstvo financí.
Ministerstvo průmyslu a obchodu pak na vše dohlíží a dává souhlas k tomu, aby se použily prostředky z 15 tzv. ekomiliard určených na zahlazení následků hnědouhelné těžby.
A že sem obrazně řečeno skutečně tečou peníze proudem. Jen zmíněná silnice mezi Mostem a Mariánskými Radčicemi vyjde na více než 300 milionů. Ale má to prý stát za to.
Motorové čluny sem nepustí
„Bude to super. Úplně vidím, jak lodičky brázdí hladinu,“ zasní se Paparega, když stojí na břehu a jen pár metrů od něj plují labutě. Co na tom, že na dohled se kouří z komínů litvínovské chemičky. Kolem jezera povede i síť cyklostezek. Někde už jsou hotové.
Vzhledem k tomu, co všechno člověk dokáže, nebude pro „mostecké moře“ nebezpečné sem lidi pustit? „Jo, různé spolky už mi říkaly, abychom to ani neotevírali,“ usmívá se Seidl.
Pomoci má uzavřená dohoda. „Dohodli jsme se s městem a jezero rozdělili na tři oblasti. Zadní část, nejdál od Mostu, necháme pro přírodu. Střední část pro vodní sporty, ovšem s nemotorovými zařízeními. A přední část pro relaxaci, pláže. Takhle to bude ideální,“ přibližuje Seidl.
Pustit sem třeba rychlé motorové čluny by mělo katastrofální důsledky. „Jezero je bezodtoké. Voda, která je v něm teď, v něm bude i za sto let, a nemůžeme ji tedy znečistit, což by právě čluny mohly,“ vysvětluje Seidl a ukazuje na malou ohrádku na hladině.
Jde o výparoměr, teprve druhý v republice. Voda, kterou sem přivedli z Ohře, z jezera nikudy „neutíká“, pouze se vypařuje. Když hladina klesne, jezero se dopustí.
„Voda každopádně splňuje všechny možné normy. Někdy má dohlednost až 9 metrů, což je vynikající,“ říká Seidl. O čistotu se starají i ryby, z nichž je 60 procent dravých.
Zatím patří jezero státu
Velkou otázkou je, komu jednou bude jezero a jeho okolí patřit. V současnosti patří státu, město má ale zájem být budoucím vlastníkem. „Majetkoprávní vypořádání se stále řeší. I když ale tohle nebude hotové, nic to nemění na termínu otevření,“ ujišťuje Paparega.
Magistrát by chtěl plochu získat za korunu s tím, že by se staral o provoz, výše nákladů se odhaduje na 15 až 20 milionů korun ročně.
Odpovědět zatím nejde ani na dotaz, jestli budou někdy u jezera stát domy, jestli tu budou moci lidé bydlet. V tomto ohledu nejde jen o to, že zatím není znám budoucí majitel plochy, ale také o podloží tvořené výsypkou.
„Já bych tu viděl spíše jen na nějaké chatky, něco lehkého,“ uzavírá Miroslav Seidl.
