„Už jako student jsem se zapojoval do veřejného dění a nebral jsem to jako vstup do politiky. Jen mi ta naše Kamenice připadala taková spící,“ říká, co bylo na začátku cesty, která ho nakonec vynesla až do čela obce na Děčínsku.
Starostou jste se stal před rokem. Jak ten rok hodnotíte?
Ve městě se nám podařilo nastartovat řadu změn. Rok je samozřejmě relativně krátká doba na to, aby byly viditelné výsledky, co se týká třeba realizovaných staveb či investic. Přišli jsme na to, že ne všechno na úřadě a v podřízených organizacích je funkční, takže abychom mohli dosahovat viditelných výsledků, bylo nutné provést některé organizační a strukturální změny. Ty jsme udělali a teď doufáme, že zbývající tři roky budeme sklízet ovoce z té práce, kterou jsme v prvním roce udělali.
V předchozím volebním období jste byl zastupitel. Bylo něco, co vás po zvolení starostou překvapilo?
Zhruba jsem věděl, co mě čeká, ale jako opoziční zastupitel jsem nevěděl o všem. Řada věcí mě překvapila příjemně, některé věci na úřadě fungovaly a fungují lépe, než jsem si myslel, a zase na druhou stranu se ukázalo, že v některých oblastech je větší nepořádek, než jsme já nebo mí kolegové očekávali. Týká se to třeba dávno neplatných závazných vyhlášek, nefunkčního parkovacího systému a některých dalších kostlivců, které jsme museli řešit.
Jedním z vašich loňských cílů bylo dokončení studia na právnické fakultě. Povedlo se?
Bohužel ne. Kdybych se nestal starostou, tak bych pravděpodobně školu dokončil. Poslední ročník jsem si ale musel rozložit do dvou, se starostováním se to moc skloubit nedá.
Po loňském zvolení jste se chtěl soustředit na tři hlavní body. Jedním z nich byla příprava územního plánu. V jaké fázi je nyní?
Na územním plánu se pracuje už od roku 2012. Zatím ještě není úplně hotový, nicméně v příštích několika týdnech proběhne poslední fáze, která zbývá k jeho schválení. To znamená veřejné projednání upraveného návrhu. Nevzejde-li z toho nějaký závažný problém, pak už by měl nový územní plán začít platit v řádu několika nejbližších měsíců. Tímto krokem můžeme nastavit další rozvoj města z hlediska využívání území.
Jan Papajanovský (24 let)
|
Dalším bodem byla doprava ve městě. Je i tady nějaký posun?
Tato oblast je zrovna jedna z věcí, která se za rok stihnout nedá. Dopravní opatření je třeba nejdříve naprojektovat, povolit a následně zrealizovat. Máme zadaný projekt, který řeší stavbu chodníků na začátku města, a další, který se týká všech přechodů, které tu máme, protože většinou neodpovídají normám a nejsou bezpečné z hlediska šířky nebo nasvícení. V tomto případě by mělo dojít buď k doplnění ostrůvků, nasvícení nebo k vytvoření nástupních ploch a zúžení přechodu. Samozřejmě nemůžeme počítat, že to bude hned. Nějakou dobu trvalo vybrání projektanta, v těchto případech projektantky, a teď potrvá asi tři čtvrtě roku, než budou projekty dokončeny.
Posledním bodem je situace kolem domova pro seniory. Jak to vypadá dnes?
Museli jsme si nejdříve ujasnit, jak vůbec má péče o seniory v Kamenici vypadat. Připravili jsme materiál, ve kterém se řeklo, že stávající budova domova se zrekonstruuje, ale už se nebude nic přistavovat a do budoucna by měl sloužit těm seniorům, kteří jsou méně pohybliví nebo upoutaní na lůžko. Připravujeme projektovou dokumentaci a rozpočet na opravu střechy, následně přijdou na řadu hydroizolace a další věci. Vedle toho chystáme v areálu bývalého Benaru stavbu komunitního domu pro seniory. Tady by měly být bytové jednotky menších rozměrů uzpůsobené seniorům i s ohledem na výši nájmů a dalších poplatků. Vypsaná architektonická soutěž je u konce, byl vybrán dodavatel projektové dokumentace. Projekt samotný by měl být hotový na začátku příštího roku a poté začneme hledat dotační titul nebo zažádáme o dotaci, abychom mohli začít s realizací.
Jak budete všechny tyto i další investiční akce financovat?
Městský rozpočet není bezedný, bez externího financování bychom se neobešli. Vůbec poprvé máme zpracovaný dlouhodobý investiční a finanční plán až do roku 2026, který město nikdy nemělo a podle mého názoru mu chyběl. Dříve se investice plánovaly z roku na rok, což není ideální, větší akce se takto nedaly pořádně připravit. My všechno, co bychom chtěli zrealizovat, dáváme do jednoduchého plánu, veřejnost se k tomu bude moci vyjádřit. V rámci plánu máme i vymezeno, jak bude která stavba či akce financována. Na příští rok už máme přislíbené dotace, o další v řádu 20 až 30 milionů budeme žádat. Jednáme i s bankami, aby si město mohlo vzít úvěr.
I když není Česká Kamenice velkým městem, máte městského architekta. Proč?
Důvodů, proč mít svého architekta, je řada. Myslím, že by nám měl pomáhat jako odborník a radit nám se stavebními a architektonickými úpravami a řešeními. S jeho pomocí bychom chtěli drobnými a postupnými kroky zlepšovat vzhled města. Společně řešíme mobiliář, reklamy, drobné úpravy veřejných prostranství či zanedbaných zákoutí. Pomůže třeba i při vyhlašování a vyhodnocování architektonických soutěží či u návrhu komunitního domu pro seniory.
Je vám 24 let a jste nejmladším starostou v zemi. Jak vaše kroky vnímají obyvatelé města?
Velká část věcí, které jsme zatím udělali, není taková, aby je občané začali vnímat. Že se začalo třeba s přípravou projektů, nebo změny, jež proběhly na úřadě, není to, co se dotýká běžného života občanů. Myslím, že jako pozitivní ale vnímají větší otevřenost a lepší komunikaci s úřadem. Začali jsme víc používat Facebook, který sice byl založený, ale nikdo se o něj aktivně nestaral. Výrazně jsme proměnili městské noviny, velmi oblíbený je třeba v každém vydání rozhovor se zajímavým člověkem. Chceme lidi víc zatáhnout do dění ve městě, tak k mnoha akcím děláme veřejná projednání. Například jsme připravovali rozsáhlou rekonstrukci ulice a chtěli jsme znát jejich názory a náměty, jak si ji představují, byť samozřejmě nemůžeme vyhovět vždy a všem. Kladné ohlasy máme také na Kávu se starostou, kdy každý první čtvrtek v měsíci zveme na radnici občany opravdu na kávu nebo čaj a lidé si přijdou popovídat, ptát se, diskutovat. Zájem je velký.
A jak vás berou kolegové na úřadě?
Tajemník je tu sice nový, ale stal se pevnou součástí týmu vedení města. Stejně jako v jiných pracovních kolektivech cítím, že některé mé kroky jsou vnímány pozitivněji a jiné méně, ale na druhou stranu je třeba uvést, že u nás pracují profesionálové, a i když mají osobní názor odlišný, zadaný úkol splní. Netvrdím, že jsme s prací některých úplně spokojeni, pracujeme ale na zlepšení.
Jste pro mladé v Kamenici inspirací, aby se i oni více zajímali o dění ve městě, kde žijí?
Zatím nevím. Ale byl bych rád, kdyby se víc zapojili. S ředitelem gymnázia a střední školy jsme třeba jednali o založení studentského parlamentu. Obrátily se na mě ale děti ze základní školy s nápady. Tak si je jdeme s tajemníkem a místostarostou vyslechnout a uvidíme, co z toho vzejde.
Proč jste vlastně vstoupil do politiky?
Byl jsem aktivní už na střední škole, kdy jsem dělal předsedu studentského parlamentu a také jsem zakládal a vedl Českou středoškolskou unii. Po nástupu na vysokou školu bylo pro mě dalším krokem zapojit se do dění ve městě, kde žiji. Vůbec jsem to nebral, že se zapojuji do politiky. Jen mi ta naše Kamenice přišla taková spící. Tehdejší osazenstvo radnice nedělalo podle mého názoru všechno dobře, měl jsem potřebu ty pořádky trošku nabourat. Když jsem kandidoval poprvé, sice jsme ve volbách zvítězili, ale náskok, který jsme měli, byl relativně malý. Byli jsme tedy čtyři roky v opozici. S odstupem jsem za to rád. Dalo nám to čas nasbírat zkušenosti, nakouknout pod pokličku fungování úřadu, něco se naučit a myslím, že jsme se lépe připravili na další volby.
Podporuje vás rodina?
Ta moc nadšená není. Sice ji těší, že se nám podařilo ve volbách uspět, ale nemám dokončenou školu, studium jsem musel zpomalit, zanechal jsem i celkem slibně rozjetou kariéru v Praze. A starostův chlebíček je dost nejistý, jeden den starostou jste, druhý den být nemusíte. Z tohoto pohledu tedy moc nadšení nejsou, ale podporují mě.
Čeho si za ten rok nejvíc ceníte, co se vám povedlo?
Je to věc trochu kontroverzní, jsem ale rád, že jsme to udělali. Přijali jsme nová bytová pravidla, která srovnala nájemné v městských bytech na úroveň, která je v Kamenici obvyklá. Pro nájemníky je to šok, nájemné se nezvedalo více než 15 let. Naši předchůdci nechtěli tento nepopulární krok udělat. Já to ale považuji za nesmírně pozitivní, umožní nám to začít obecní domy postupně dávat do kupy. Věděl jsem, že na nás budou lidé, kterých se to týká, na zastupitelstvu křičet, ale někdy je třeba dělat i nepopulární věci. Až se začnou domy opravovat, věřím, že to dodatečně pochopí a ocení.
Na co naopak pyšní nejste?
Úplně se nám nepovedla rekonstrukce Smetanovy ulice. Pracuje tam několik organizací od plynařů přes telekomunikace po vodárny. Chtěli jsme udělat vše naráz, aby se ulice nemusela co dva roky rozkopávat. Došlo ale ke zpoždění a my svou část, tedy položení povrchů, musíme přeložit až na příští rok. Možná jsme mohli lépe vyhodnotit, že my jsme sice připraveni byli, ale naši partneři tak úplně ne. V podstatě jsme je do toho natlačili, slíbili termíny, které nedodrželi, a teď bude ulice rozkopaná až do jara. Je to poučení pro příště.
Co děláte ve volnu, pokud tedy nějaké máte?
Volného času je fakt málo, práce je náročná. Ale když volno je, rád ho trávím s kamarády, chodím po horách a hraji počítačové hry. Po náročném dni na radnici je počítačová střílečka výborným odreagováním.
Kde se vidíte za deset let?
Upřímně zatím nevím, nemám jasnou představu. Po úspěchu ve volbách jsem bral jako občanskou povinnost stát se starostou. Ale jestli budu znovu kandidovat, nebo půjdu jinam, momentálně není na pořadu dne. Záleží, jak se nám bude na radnici dařit v dalších třech letech a zda mě to bude bavit i nadále. Případně se můžu vrátit k právnické práci.
