„Popravdě, bál jsem se, že spousta dětí už nepřijde. Naštěstí to bylo zbytečné, na prvních trénincích byla velká účast. Dokonce přišly i nové děti. Když pak vidíte to nadšení jejich i rodičů… bylo to skvělé,“ přiznává muž, který fotbalu věnuje všechen svůj čas.
Kromě práce pro oddíl a krajský fotbalový svaz je i fotbalovým agentem. Je jednatelem společnosti TOPSPORT management, jež zastupuje profesionální hráče v Česku i v zahraničí. V době rozhovoru pro MF DNES byl zrovna na cestě do Maďarska, kde by měl jeden z jeho hráčů v nejbližší době podepsat lukrativní smlouvu.
Jak vidím, jste v jednom kole. Je to známka toho, že se fotbal zase rozjel naplno. Prozraďte, v jaké kondici se vám do Modlan vrátili vaši nejmenší hráči? Je na nich znát dlouhá pauza způsobená pandemií koronaviru?
Některé děti jsou samozřejmě zanedbanější, než když od nás odcházely. Ztratily fyzičku i fotbalové dovednosti, ale největší problém vidím v tom, že se nám spousta z nich zakulatila. Nějakých 20 až 30 procent hráčů je obéznějších, dokonce i ti, u kterých bychom to nečekali. Jenže ty děti za to nemůžou, když jim ze dne na den zakážete sport a školu, kde jinde se mají hýbat? Samozřejmě mohly vyběhnout někam na zahradu, ale to není ono. Věřím ale, že všechno doženeme. Chuť sportovat je velká a jsme rádi, že se nám děti vrátily v hojném počtu. My se u nás snažíme hlavně o to, aby měly ten fotbal rády.
Kvůli vládním restrikcím se dlouho nemohlo trénovat. Jak to bylo u vás v oddíle? Mohly děti během pandemie alespoň nějak trénovat? Nebo dostaly plány na doma?
Museli jsme dodržovat všechna vládní nařízení a opatření, takže tréninky byly individuální, dle situace. Hráči dostávali „domácí úkoly“ a zadaná témata zasílali trenérům ve formě videa. Někteří dělali slalomy, jiní zase museli udělat co největší počet „nožiček“. Hlavní odpovědnost však byla v koronavirové době na rodičích. Záleželo na jejich aktivitách, které pro své děti vymýšleli.
Martin Hrdlička (40 let)
|
Co na tom všem bylo pro děti nejhorší? Bavili jste se s nimi o tom?
Samozřejmě, s dětmi rozebíráme různá aktuální témata. Nejhorší pro ně bylo odloučení od všeho, co pro ně bylo zcela přirozené – od kamarádů, sportu, volného pohybu. Dokonce i škola jim chyběla.
Kolik dětí je nyní u vás v Modlanech? Vrátily se všechny? Jaký je vůbec zájem o sportování po ukončení vládních restrikcí?
V klubu máme asi 120 hráčů do 18 let. Největší počet je u těch nejmladších, kde máme asi 80 dětí ve věku od 4 do 11 let. Po zahájení plnohodnotných tréninků se nám vrátilo zhruba 95 procent všech hráčů a kupodivu k nám přicházejí stále noví a to do všech kategorií.
Letošní fotbalové soutěže mládeže i dospělých byly předčasně ukončeny. Co tedy pro děti chystáte v nejbližší době?
V rámci tréninků mezi sebou neustále hrají fotbal a samozřejmě chystáme i nějaká přátelská utkání. Jako každý rok pak budou i příměstské fotbalové kempy, jak po ose klubu, které organizuje Michal Doležal, tak ve spolupráci s Okresním fotbalovým svazem Teplice. Aktivit máme hodně, děti se nezastaví.
Jste předsedou krajského fotbalového svazu. Máte informace i od ostatních klubů, zda se k nim mládežníci po pandemii vrátili? Nebo jsou kluby, které kvůli jejich nedostatku třeba mohou mít problémy?
V některých klubech se stává, že se jim někteří sportovci nevrátili, ale zase přicházejí noví. Dětí je stále dost. Vždycky je to o jednotlivém klubu, jakým způsobem se mládeži věnuje. Pokud má silné zázemí a lidi, kteří fotbal milují a věnují mu mnoho svého času, nemám o mládež obavy. V kategorii dospělých je to horší. Oddíly bojují o každého hráče a už víme, že v některých konkrétních klubech může nastat problém. Dospělých byl totiž nedostatek už před covidem, a když teď byli hráči několik měsíců doma, ztratili fyzičku, přibrali. U nich je to horší než u dětí, někteří z nich už třeba delší dobu uvažovali o tom, že skončí a pandemie jejich rozhodnutí urychlila. Vždyť jsou to třeba pětačtyřicetiletí chlapi, už nenajdou motivaci se vrátit zpátky do formy. Spousta z nich teď skončí.
I proto jste po vzoru loňského Korona Cupu do programu soutěží opět zařadili turnaje dospělých i mládeže. Kdy se uskuteční a kolik družstev je bude hrát?
Ano. Turnaje už začaly. Letos se jedná o Covid Cup pro kategorie mužů (7 družstev), dorostu U19 a U17 (6 družstev), dorostu (7 družstev), starších žáků (8 družstev) a mladších žáků (10 družstev). Přípravky mají naplánované finálové turnaje pro jednotlivé ročníky (34 družstev ve 4 kategoriích). Připravujeme se i na start nového ročníku soutěží, krajské začnou v první polovině srpna, okresní pak tradičně trochu později.
Hlavní událostí, kterou nyní sledují fanoušci, jsou však volby nového předsedy fotbalového svazu, které se uskuteční zítra na zasedání valné hromady v Nymburce. Kandidáty jsou Petr Fousek a Karel Poborský. Koho budete za ÚKFS volit?
Na výkonném výboru Ústeckého krajského fotbalového svazu, který se konal na konci května, jsme se rozhodli, že podpoříme Karla Poborského. Nebylo to rozhodnutí jednotlivce, panovala na tom relativní shoda. Pro nás je totiž nejdůležitější, aby se stal náš kandidát Jan Richter místopředsedou FAČR a Rudolf Řepka, aby se dostal do jeho výkonného výboru. Kdyby se tohle povedlo, bral bych to jako největší vítězství.
Překvapilo vás, že se na poslední chvíli vzdal kandidatury bývalý reprezentant Vladimír Šmicer, který stál v čele F-evoluce?
Ano, překvapilo mě to. Vláďu znám osobně, je to super kluk a podle mě měl určitě šanci zvítězit. Po lidské stránce je to opravdu perfektní člověk.
Jste i fotbalovým agentem. Jak se daří pracovat s hráči v této době, kdy kluby nemají moc peněz. Hýbe se trh?
S hráči je to pořád stejná práce, ale problém bude s přestupy. Určitě se sníží jejich počet, což bylo vidět už v zimním přestupovém okně a nejspíše ubude i počet velkých transferů. Bude daleko více využíváno hostování s opcí, výměn hráčů nebo čekání na konce smluv, aby mohli hráči odejít zadarmo. Kvůli pandemii je totiž ve fotbale obrovský úbytek peněz. Západoevropské kluby žijí z televizních práv a z příjmů ze vstupného, jenže ty letos vůbec nebyly. O obrovské peníze přišly nejen velké kluby jako třeba Bayern Mnichov, ale týká se to samozřejmě všech klubů, a to i těch českých.
Vaše agentura TOPSPORT management zastupuje jednoho z nejžádanějších hráčů na trhu – Lukáše Provoda. Můžete prozradit, kolik na něj letos přišlo nabídek?
Vzhledem k tomu, že se Lukáš nedávno zranil a bude mimo hru nějakých šest až osm měsíců, jsme to přestali řešit. Mohu ale potvrdit, že se o něj zajímaly kluby ze všech zajímavých soutěží, například z Premier League, z Francie, z Německa... Je to obrovská škoda, ale Lukášův přestup teď logicky padá. Jsem rád, že jsme se dohodli na nové smlouvě ve Slavii, kde podepsal na 5 let. Lukáš je tam spokojený, ale samozřejmě každý má sen dostat se jednou do těch nejlepších soutěží světa. Lukáš je ale psychicky velmi odolný kluk, takže věřím, že se třeba za rok nebo dva vrátí do top formy a znovu bude jedním z nejlepších hráčů ligy, který bude mít nabídky ze zahraničí.
Přesto, vaše agentura byla krok od historického přestupu. Jak moc vás to mrzí?
Mohl to být náš jednoznačně největší přestup. Ale mnohem více než pro nás je to samozřejmě špatné pro toho hráče. Popravdě, byl jsem z toho hodně zlomený, zvlášť když k těm klukům máte vztah. Nejdůležitější je prostě zdraví a zase se to potvrdilo. Každý to bereme jen jako frázi, ale ono je to opravdu to nejdůležitější.
