„Mělo pověst progresivního divadla s odvážnou dramaturgií, které chce poukazovat na nové texty a směry. Hrálo se tu něco jiného než v jiných oblastních divadlech a to mě jako mladého zajímalo více než scéna, kde se hrál jen Romeo a Julie a v šatně sedí třeba už pět Romeů, kteří se v roli postupně vystřídali,“ přibližuje 33letý herec.
Jeho očekávání se prý splnilo a na severu Čech našel divadlo, které hledal. A které jako by zároveň našlo jeho. Stal se jednou z jeho nejvýraznějších tváří - dokázal zaujmout v komediích i dramatech stejně jako bavit děti v pohádce. Nechyběl ani v Klubu rváčů, inscenaci na motivy kultovního filmu, na jehož divadelní ztvárnění získalo Činoherní studio práva jako první na světě.
„Právě tato hra otevřela spoustu otázek a směrů. Když je dobrá literární či filmová předloha, tak se z toho dá vytřískat spousta věcí. Podobnou cestou se následně vydala další divadla, začal se hrát například Limonádový Joe,“ podotkl Plouhar, který je i daleko od Prahy tak výrazný, že dál dostává role i v televizi a filmu.
Objevil se třeba v cyklu televizních filmů Nevinné lži, hrál v seriálech Kriminálka Anděl a Případy 1. oddělení, letos se blýsknul ve filmovém dramatu Jan Hus.
Nás DiCapriů je víc, směje se herec
Jeden filmový časopis ho pro jeho charisma a vizáž hned zkraje kariéry nazval českým Leonardem DiCapriem. „Bylo to po filmu Zatracení,“ vzpomíná Plouhar na roli mladíka vězněného v Thajsku za pašování drog.
„Jenže to pak psali i o dalších hercích, třeba o Kotkovi a Mádlovi. Takže je nás DiCapriů víc,“ směje se.
Minulý rok odešel z Ústí do Plzně, ale už tam dohrává jen tři představení. Hraje i ve dvou inscenacích Divadla V Celetné, v jedné hře A studia Rubín a dál točí. „Právě kvůli častému natáčení jsem nechtěl mít stálé angažmá, nebylo by to vůči kolegům fér,“ říká, proč šel na volnou nohu.
A taky nedokázal zcela opustit svou srdeční záležitost - ústecký Činoherák. Stále tu vystupuje v několika inscenacích a zkouší i nové. Teď právě finišuje příprava Hrůzy v Brně od Arnošta Goldflama.
Politik nemůže říkat, kdo má v divadle hrát a co, říká Plouhar
Vývoj v divadle, které loni zažilo velkou krizi a vedení města ho málem zlikvidovalo, komentuje i s odstupem pořád stejně odhodlaně. „Je rok 2015, a aby politik říkal, co se má hrát a co ne, kdo v divadle má hrát a kdo ne, to patří do dávné historie. Teď by se to snad mohlo minimálně na sezonu uklidnit a může se v klidu a bez cenzury pracovat,“ doufá herec, který se v Ústí i usadil.
Zamiloval si jeho nádherné okolí a rád chodí do hor, jež má přímo za domem. Naopak se mu nelíbí odtažitost lidí od města i kraje. Na vlastní kůži to poznává při pořádání hudebního festivalu Mezi dvorci, při němž musí překonávat řadu nepochopitelných problémů.
„Mám občas pocit, že by bylo nejlepší Ústí zakonzervovat, zavést bezplatné linky autobusu k levným potravinám, dát všem kabelovku zdarma a většině lidí by to ke štěstí stačilo. A jsem rozčarovaný, že i mnozí mladí lidé by chtěli jen levné jídlo, klidnou práci a svůj poprděný gauč,“ hudruje zpod plnovousu.
Ten si nechal narůst kvůli filmu o Karlu IV. „V říjnu končíme s natáčením. Karla IV. hraje Kryštof Hádek, já tam mám menší roli. Film je z doby, kdy byl Karel ještě mladý a měl za zády despotického otce Jana Lucemburského,“ prozrazuje Plouhar.