Původně chtěl nějaký osobní vagon, ale byl příliš drahý, podruhé koupi zamítlo představenstvo drah. Až před třemi lety se mu podařilo získat dva staré „hytláky“, tedy vozy pro přepravu pošty či jiného nákladu, odstavené v Děčíně. Cenu za 60 let staré vagony neřekne. „Určitě bych si za to ale koupil slušného choppera, což je můj další sen.“
Vozy stojí přímo na nádraží v Teplicích. „Chtěl jsem si najmout prostor pod vagony, nakonec je z toho 55 metrů kolejí na dobu neurčitou. Musím ale za to sekat trávu a odklízet sníh,“ usmívá se galerista.
Galerii ve vagonech chystal tři roky
Po třech letech úprav je teď galerie na kolejích připravená na premiéru. Odehraje se v úterý v 16 hodin. Původně ji měli obstarat česká výtvarnice a španělský malíř žijící v Teplicích, ti také vagony zvenčí pomalovali. Pak ale zmizeli do ciziny. „Na první výstavě tak představím svou sbírku podpisů slavných českých osobností, hlavně vědců,“ říká Erbert.
Během deseti let nashromáždil František Erbert na 120 podpisů celosvětové uznávaných kapacit. Většinu z nich získal korespondenčním způsobem, někdy ale došlo i na nečekaná setkání. „Běžel jsem v jednu odpoledne v Praze na metro Celetnou ulicí. Najednou zbystřím, mezi lidmi jde plastický chirurg Bohdan Pomahač. Vrátil jsem se, dvacet minut jsme si krásně povídali,“ vypráví.
Za sebou má více než 20 autorských výstav
Vzhledem k tomu, že Erbert pracuje na směny, bude výstava otevřená nepravidelně. Na otevření upozorní poutač. Výstavy by se měly střídat přibližně po měsíci. „Prostor chci dát zejména mladým a neznámým výtvarníkům z našeho regionu. Samozřejmě zdarma.“ Protože vagony nejsou vytápěné a nemají zatím přívod elektřiny, bude provoz sezonní od dubna do října.
František Erbert už uspořádal více než dvacet autorských výstav u nás i ve Francii, organizoval i aukce uměleckých děl. Již dvakrát se pokusil o provozování kamenné galerie. „Poprvé v Teplicích to ztroskotalo na penězích. Podruhé jsem měl pronajatý Modrý salonek v centru Koloseum v Krupce. Uprostřed výstavy radní rozhodli, že to pronajmou na hospodu,“ stěžuje si Erbert.
Teď se těší na vagony. Dlouho si lámal hlavu s názvem galerie. Nakonec pomohla vnoučata. „Z jedné strany je to galerie E jako Emička, z druhé strany P jako Prokop,“ vysvětluje galerista s tím, že děti namalovaly ze žebříku počáteční písmena svých křestních jmen z každé strany vstupního vagonu.
