Ač je původem lodní mechanik, šífařina Janu Hrbáčkovi k srdci nepřirostla. Hned po škole a vojně s ní skončil a sáhl po fotoaparátu. Věrný je mu dodnes a spojil ho s dalekých cestováním.
„Jedete do Afriky poprvé a hned jste ztracen, musíte znovu a znovu. Pokaždé je přitom příroda i krajina jiná, každé roční období přináší nové zážitky a setkání,“ nadšeně líčí Hrbáček.
„Jednou jsou to zelené pláně s bouřkovými mraky, příště na stejném místě spatříte vyprahlou savanu. Po deštích, kdy je všude dost potravy pro býložravce, můžete vidět spoustu mláďat,“ popisuje.
„V období sucha se zvěř naopak stahuje do blízkosti napajedel a řek, kde je šance uvidět i velké šelmy,“ vypráví fotograf. Lidi a jejich život moc nefotí. V oblastech, kam jezdí, je prý jich jen málo a navíc to s nimi ani neumí.
Z hobby se stalo zaměstnání
Postupně jeho koníček přerostl v práci. Spolupracuje s britskou agenturou, která fotografie prodává novinám a časopisům po celém světě. Aby snímek uspěl, musí být něčím jiný než ostatní – ukázat zvířata v nějaké akci, neobvyklou situaci nebo prostředí.
Za třicet let, co Hrbáček do Afriky jezdí, už zvyky a chování různých zvířat zná, což vzniku zajímavých fotografií napomáhá. Vyfotit divoká zvířata v akci prý vyžaduje hlavně velkou trpělivost a odříkání.
„Vše se musí podřídit dobré fotografii. Obnáší to časné ranní vstávání před úsvitem, trpělivé vyčkávání u napajedel, čekání na dobré světlo,“ vyjmenovává fotograf.
Cesty podniká třikrát až čtyřikrát ročně, takže v Africe tráví každý rok až pět měsíců. Zbylý čas věnuje postprodukci. A jeho snímky nejsou ani české veřejnosti neznámé. Své práce představil už na několika výstavách, naposledy v Moravském zemském muzeu v Brně.
„Příliš ale nevystavuji, autorská výstava je poměrně nákladná věc a bez sponzora ji nelze pořádat moc často. Navíc pokud nechcete vystavovat stále to stejné,“ říká.
Kalendáře, články i fotosafari
Čas od času také vydává nástěnné kalendáře se svými fotografiemi a přispívá články se snímky o cestování do různých periodik.
Nedávno se o krásu Afriky začal dělit i s dalšími nadšenci. Pořádá fotosafari pro ty, kteří také chtějí vidět divočinu zblízka a zažít dobrodružství.
„Myslím, že každý, kdo se vydá do Afriky, tam jede tak trochu za dobrodružstvím, stereotypu mají lidé dost doma nebo na chorvatských plážích,“ usmívá se.
Další nadšení fotografové se s ním mohou podívat na divokou zvěř v Botswaně, někdo chce vidět poušť a nádhernou krajinu v Namibii, jiný zase vlny Indického oceánu a vysoké hory v Jihoafrické republice.
Cesty nejsou podle Hrbáčka nebezpečné. „Pro někoho představuje nebezpečí mravenec v botě či pavouk v koupelně. Ale pokud se lidé drží rad průvodců, ctí pravidla chování v divočině, hygienické návyky a zdravý rozum, tak jim nějaké zvláštní nebezpečí nehrozí,“ dodává.
