Snímky tvoří novou stálou výstavu v expozici Důl Richard v proměnách času, která se nachází ve sklepních prostorách pod budovou litoměřické radnice. Vchází se do nich skrz městské opevnění pod Máchovými schody.
Fotogalerie |
„K vidění jsou fotografie ze současného stavu podzemí. Je to ukázka toho, jak se dnes v dole stále sesouvají nestabilní stěny i stropy. Jde i o určité varování, aby tam lidé nelezli, protože to je nebezpečné místo,“ říká Dominik Faustus z Centra cestovního ruchu, které touto akcí zahajuje letošní turistickou sezonu.
Nová expozice obsahuje celkem 38 velkoformátových fotografií. „Jde o první stálou výstavu Aleistera Despa,“ poznamenává Faustus.
V dole Richard se zprvu těžil vápenec, pak si v něm nacisté zřídili továrnu a nyní jeho část slouží jako úložiště radioaktivního odpadu.
Továrna nacistů se mění každým dnem
Zvláštností dolu Richard je, že podzemní továrna se mění každým dnem. I když je výstava zaměřená na to, jak vypadá Richard v dnešní době, fotografie mnohdy ukazují místa, která už neexistují.
Celý komplex neustále pracuje, závaly jsou zde velice časté. Třeba v části čížkovické těžby, která je navázána na nacistickou továrnu, byla ještě na podzim podzemní jezírka.
„Pro výstavu jsem je tenkrát ještě nafotil, ale v prosinci už tam žádná podzemní jezírka nebyla, protože byla zavalena. Stalo se to během dvou měsíců,“ upozorňuje fotograf Desp.
Sám prý dobře zná nebezpečí podzemních sesuvů. „Richard rozhodně patří k nejnebezpečnějším podzemím v Čechách. Vždycky se snažím chodit s někým, protože chodit tam sám je velké bláznovství,“ dodává Desp.
„Stačí zakopnout a už je problém. Když něco spadne, říkáme tomu ‚víka do rakve‘. Stropy jsou totiž jako cibule a jednotlivé vrstvy pomalu odpadávají. Vrstva ale váží několik tun a pohřbí všechno, co je pod ní. Už se mi stalo, že na to doplatila má technika, což nebylo příjemné ani levné,“ líčí umělec.
Složité fotografování v temné hloubce
Fotit hluboko v podzemí, kde zcela chybí světlo, není jednoduché. „Někdo fotí bleskem, jiný si celou scénu osvětluje. Mně stačí jedna obyčejná svítilna a stativ. Říkáme tomu ‚fotit na dlouhý čas‘,“ vysvětluje.
Fotoaparát snímá světlo, které za určitou dobu padne na scénu. „Místo, které fotím, proto využiji jako omalovánky a vysvítím si ho, jak potřebuji. Snažím se, aby byly vidět kontrasty mezi betonem a vápencem,“ přibližuje Desp.
Jeho fotografie budou druhým rozšířením podzemní expozice Důl Richard v proměnách času.
Výstava vznikla na jaře 2013. Začíná historií lámání vápence a pokračuje válečnou epochou, kdy byla v dole tajná podzemní nacistická továrna (psali jsme o ní zde).
Třetí část ukazuje současné úložiště nízkoradioaktivního odpadu (více o něm zde).
„Další část, kterou jsme otevřeli před dvěma lety, seznamuje s vizí mladého litoměřického architekta Filipa Landy, jak by se dalo toto místo a prostor okolo něj využít pro veřejnost a turisty,“ podotýká Faustus.
