"Prager Strasse je oblíbená jednak díky velkým nákupním centrům, jednak si její jméno lidé pamatují. Už v dobách NDR byla budována jako centrum nákupů a zábavy," říká Martin Müller, novinář z Drážďan.
Vše začalo po 2. světové válce. Část Drážďan nacházející se na jih od Altmarktu byla od 19. století plná obchodů, bank, a jak uvádějí živí i papíroví průvodci po Drážďanech, byly tu i vyhlášené kabarety.
Krásné nádraží na jihu ulicePrager Strasse končí na jihu u hlavního drážďanského nádraží. To se postupně stává architektonickou atrakcí podobně jako třeba znovuvybudovaný chrám Frauenkirche ve Starém městě. Jde o příklad citlivé, ale moderní rekonstrukce budovy z konce 19. století. Po válce se nádraží dočkalo od soudruhů z NDR mizerné rekonstrukce. Obří konstrukce byla překryta dokonce dřevěným bedněním. Architekt Norman Foster, který zakázku na opravu počátkem nového tisíciletí získal (je například za New Globe Theater a Hearst Tower v New Yorku), vrátil objektu lehkost. Historická kovová konstrukce zastřešující nástupiště byla pečlivě zrekonstruována. Dřevo opět nahradilo sklo. |
Po bombardování v noci ze 13. na 14. února 1945 zůstala tato část města méně zasažena. Jak se později ukázalo, nebyla to pro majitele domů a stavebníky zrovna výhoda, protože peníze šly do obnovy nejzničenějších částí a ty byly jinde.
Okolí dnešní Prager Strasse tedy opravováno příliš nebylo. Dostalo se na něj až počátkem šedesátých let, kdy plánovači rozhodli vybudovat tu největší nákupní třídu v bývalé NDR.
Záměr zněl: postavit bydlení pro masy, doplnit to o hotely, provozovny se službami, kino a další místa pro kulturu.
Nákupní domy
Na celém prostoru pracovalo několik desítek architektů pod vedením Kurta W. Leuchta. Právě obytný blok nazvaný Wohnzeile (lze přeložit jako Obytná alej), který je dlouhý 240 metrů, se stal základem. Na jeho severní straně vyrostlo kino, naproti hotel s věžemi spojenými nízkými restauracemi.
Koncem sedmdesátých let přibyl nákupní dům Centrum. Jeho fasádu kompletně "posetou" hliníkovými špicemi si jistě pamatuje i řada lidí, kteří sem z Česka jezdili nakupovat.
Za komunistů oblíbené kabátky s umělou chlupatou odepínací vložkou a kotníkové semišky, v nichž chodily v osmdesátých letech snad všechny severočeské děti, se tu daly sehnat vždy.
Pokud jde o vzhled, rozhodně se nedá říci, že by tento objekt maďarských architektů Ference Simona a Ivana Fokvariho byl špatný. Názory na urbanistický celek se však různily a různí.
Pohled na jeden z obchodů, v pozadí je dům Wohnzeile, o který vedli památkáři i developer spory. Nakonec zůstal stát.
Někdo by použil slovo velkorysý, jiný megalomanský. Bezesporu ale situaci vystihla redaktorka časopisu Art & Antique Karolína Jirkalová, když nedávno Prager Strasse z počátku osmdesátých let charakterizovala jako "zhmotnění prostorového snu modernistických urbanistů, ovšem se zpožděním celého půlstoletí". Socialistická moderna prostě byla rigidní, špičkoví světoví architekti už byli jinde, daleko před socialistickými plánovači.
Nová doba
Po sjednocení Německa a s bohatstvím novodobé společnosti se na prostor dnešní Prager Strasse začalo pohlížet úplně jinak. Podnik bytové výstavby chtěl zbořit Wohnzeile, investoři se na lukrativní pozemky vrhli a využili toho, že Prager Strasse nebyla v dobách NDR z jihu a severu dokončena (chyběl tu například plánovaný další hotel).
V devadesátých letech drážďanští patrioti, developeři a architekti jen těžko hledali kompromisy. Ale částečně se "sešli". Na jedné straně se podařilo přesvědčit majitele Wohnzeile, aby objekt neboural, ale nechal citlivě zrekonstruovat.
Naopak společnost Multi Development, která tu loni otevřela nákupní Centrum Gallery, nerespektovala uliční čáru severní části o zhruba 20 metrů, což jednotu prostoru narušilo.
Slavný architekt Norman Foster zrekonstruoval nádraží na jihu ulice.
Úplně stejně byl "předsazen" nákupní palác Wöhrl Plaza za zdejším kinem. Centrum Gallery ovšem nelze šmahem odsoudit, Multi Development ke stavbě na místě bývalého obchodního domu Centrum přistoupila na naše poměry poměrně slušně.
Nové špice
Pro místo zmíněného nákupního domu Centrum, který zbořila, nechala nejprve navrhnout "hmotu paláce", pak oslovila devět špičkových architektonických kanceláří, aby se popasovaly s fasádou. Vítězem se stal místní architekt Peter Kulka. Navrhl podobu tak, že využil proslavené hliníkové špice od Fokvariho a Simona. Část budovy ze skla a betonu chtěl jimi pokrýt.
Nestalo se to úplně, špice se vyráběly nové, ale objekt nakonec původní modernu připomíná. A aby získali Drážďanští už v průběhu stavby ke Gallery vztah, probíhalo hned několik soutěží, v nichž mohli lidé staré špice umělecky pojednávat.
V průběhu stavby byla díla umísťovaná u rostoucího paláce. A díla rozhodně nebyla špatná, i známí místní umělci považovali za prestižní, když jim byla špice nabídnuta k pojednání. Krásná a milá pak byla díla škol a školek, kdy na objektu pracovalo více dětí s paní učitelkou.
Vzpomínka na staré časy
Postupně byly na "nové" Prager Strasse upraveny fontány, opraveny modernistické sochy a přibyl městský mobiliář - lavičky nebo stojany na kola. Prostor lze dnes označit za příjemný. U fontán je řada stánků i zahradních restaurací a dobře se zde nakupuje i odpočívá.
Ovšem stejně tak můžete dobře nakoupit při Altmarktu, na severní periferii metropole v Elbe Parku nebo na jižním předměstí v prohlisu. Prager Strasse už není fenomén.
"Ale každý sem hlavně před Vánoci zabrousí, všichni Drážďanští to tu znají a mají celkem rádi. Je to tak trochu i nostalgie a vzpomínka na staré časy," říká paní Susanne Gertoberensová. Také jí kdysi zajímala Prager Strasse. Žila v Hamburku a slyšela o ní, pak se do Drážďan přistěhovala a pravidelně sem chodí.
