Já si nemyslím, že zamítnutí náhrady škody v tzv. adhezním řízení je chybou soudu. Domnívám se, že chyba je na straně Krajského úřadu a jeho právníka (zaměstnance KÚ), kteří zcela jistě nerespektovali výzvu soudu k tomu, aby určili jmenovitě škůdce a pokud je jich více, tak např. rukou společnou a nerozdílnou a výši škody, kterou po něm (po nich) požadují. Oni totiž právníci (zaměstnanci) státních či krajských orgánů nejsou moc odborně kvalitní a trestnímu právu vůbec nerozumí, protože se jím nezabývají (nemají v něm žádnou praxi).

Tak je to u nás úplně běžné, i když mi to normální nepřipadá = soud v trestním řízení odsoudí pachatele, výši trestu uloží i na základě zadaného posudku na způsobenou škodu, ale s nárokem odkáže poškozeného na občansko-právní řízení.

To pro poškozeného znamená náklady na žalobu (právník, soudní poplatky a podobně), stát z našich daní utratí další peníze na další soudní řízení, v závěru pachateli uloží úhradu škody a poškozený má papír, se kterým si může  .... , protože z pachatele stejně nic nedostane (= ještě má možnost uhradit exekutorovi náklady za marné vymáhání ... )

Tomu se u nás říká vymahatelnost práva :-)

Vymahatelnost náhrady škod je v Česku na úrovni Banánistánu i díky soudcům. Přece nemůžeme chtít trochu jednodušší jednání a vstřícnější přístup k poškozenému po trvale "přepracovaných" soudcích s jejich mizernými platy v částkách minimálně kolem šedesáti tisíc korun.