Když se podívám na politology, tak mě fascinují dvě věci. Za prvé, což je tento případ, jak se dokáží přiživovat na tom, že říkají naprosté banálnosti, které jsou všem známé, ale oni to říkají s vážnou tváří, s patosem v hlasu a ve slovních formulacích a s kravatou u krku. A říkají tomu "věda". Asi tak, jako kdybychom zoologii a meteorologii meteorologii považovali za vědy, přičemž zoologové by se zmohli jen na to, aby nám o kočce a psu sdělili, že jeden leze dírou a druhý oknem a by se meteorologové zmohli jenom na tom, aby nám sdělili, že nebude-li pršet, nezmoknem.
DO této první kategorie spadá tento výrok pana Kroupy. Tom co nám řekl pan Kroupa, je přeci jasné každému. Ale pan Kroupa si hraje na vědce.
Za druhé mne fascinuje, když se s odstupem času podívám na to, co nám říkali, že se stane, a na to, co se skutečně stalo. Když se měla dělit federace, tak nám politologové říkali, jaký to bude mít vliv na destabilizaci světa: Vlámové se trhnou od Valonů a rozpadne se Belgie. Skotové se trhnou od Anglie a rozpadne se Velká Británie. Quebec se trhne od ¨zbytku Kanady a rozpadne se Kanada. Nic z toho se nestalo, ale politologové se nadále tváří jako znalci.
A kdo mi chce snad oponovat, že politolog není jasnovidec a nemůže vědět všechno, tomu já řeknu: Ano, máte pravdu, politolog nemůže vědět všechno, ale nebožka moje babička, kuchařka z povolání, o sobě říkala, že je "bába od škopku", ale ona i pouze se základním vzděláním z prvorepublikové vesnické školy tvrdila, že se rozpadem Československa v Evropě nic tragického nestane. Jak je možné, že obyčejná venkovská žena bez vzdělání věděla více než ti, kteří za pavědu zvanou politologie berou velké peníze z kapes nás všech?
