Jak jste přišli na to, že jeho motivy byly jiné?
Těžko mohl prostou náhodou vysvětlit, že identickým, zuřivým způsobem usmrtil nožem dvě starší dámy téměř ve shodném věku. Sice tvrdí, že to byl majetkový delikt, ale přitom se vůbec nepokusil ani v jednom případě odnést nějaké cennosti. Navíc druhou oběť velice dovedně aranžoval a také s ní zřejmě souložil, protože na těle zůstaly stopy ejakulátu. Je otázkou, jak jeho sexuální život celkově probíhal. Máme pocit, že je potřeba trochu hlouběji to analyzovat, proto jsme doporučili ústavní léčbu (o případu zde).
Kauza HorčíkJednatřicetiletý Stanislav Horčík v prosinci 2010 zazvonil u domu 71leté ženy v Novém Jičíně na severní Moravě. Vyšetřovatelům řekl, že kvůli penězům. Ženě zasadil 15 ran nožem, některé přímo do srdce. Z domu se nakonec nic neztratilo, soudce při vynášení rozsudku řekl, že Horčík během vraždy zjistil, že ho čin uspokojuje. Letos v dubnu se Horčík v Teplicích vetřel do bytu babičky svého kamaráda a sedmkrát ji bodl nožem. Mrtvou ženu pak svlékl, osprchoval ve vaně a odvlekl zpět do kuchyně. V bytě přespal a na mrtvém těle vyšetřovatelé našli stopy jeho spermatu. Ústecký krajský soud Horčíka ve středu potrestal 18 lety vězení a nařídil mu ústavní sexuální léčbu, se kterou muž začne už ve vězení. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce i obhájce si ponechali lhůtu na případné odvolání (rozsudek zde). |
Jak se jeho sexuální deviace projevovala?
Jako agresivní sadismus, úplně typický. Napadl ženy, které mu nejsou věkově blízké, ženy neznámé, napadl je zuřivě a tak, že je znehybnil, v obou případech usmrtil a pak s tělem zřejmě nějak sexuálně manipuloval.
To se ale v prvním případě neprokázalo.
Já nevím, jestli to byla nějaká „rozcvička“ na ten druhý delikt. To je otázka. Ty časové odstupy jsou veliké, ale tak nějak to muselo být.
Víte, co spustilo jeho agresi?
On má dispozici k agresivnímu sadismu, k erotizaci extrémního násilí, k sexu s nehybnou ženou. Myslím, že v tomto směru je sexuální deviace naprosto jasná.
Jeho advokát prohlásil, že Horčík je nemocný člověk a nemocné je nutné léčit, nikoli trestat.
Tak jednoduché to není. On nebyl nepříčetný, nejednal v žádném mrákotném stavu nebo pod vlivem nějakých bludů. Jeho příčetnost byla jenom snížená.
Advokát dodal, že by obžalovaný měl dostat druhou šanci. Pokud se bude ve vězení léčit, jaká je prognóza jeho stavu?
Je otázka, jakým způsobem bude spolupracovat s lékaři. S námi formálně spolupracoval, ale deviaci nepřipouštěl ani na chvíli. Pokud nedospěje k nějakému rozumnému náhledu na svůj stav, myslím, že by se mezi lidmi vůbec neměl objevit. To právě umožňuje ta ústavní léčba. Pokud nebude úspěšná, může být uchován na zbytek života v ochranné detenci. To ale musejí posoudit lékaři, kteří se jím budou zabývat.
