„Čeho si na bráchovi vážím? No... Ať první odpoví on. Je starší, tak má přece přednost,“ uculí se Dominik, pohodlně se opře na židli u kuchyňského stolu a mrkne na Daniela sedícího naproti. Ten se jen pousměje a pokrčí rameny.
V kamnech praská dřevo, domek stojící na kraji vsi Židovice pohltila zimní idyla. „Jen se pochlubte, jak vám říkám. Jste pupečníci, všechno spolu,“ proletí vzduchem poznámka od jejich „strejdy“ Zdeňka. Vysoký muž právě chystá čaj.
Kluci jen obrátí oči v sloup. Dvěma puberťákům se nepřiznává snadno, jak extrémně blízko k sobě mají. Sudičky se k nim totiž zachovaly krutě a oni v už tak útlém věku mají prakticky jen jeden druhého. Máma se o ně nestarala.
Děda za svého života vychovával dva malé vnuky v naprosto nevyhovujícím panelákovém bytě v Mostě. Štáb pořadu TV Nova „Mise nový domov“ mu zajistil rekonstrukci tohoto bytu. Po náhlé dědově smrti ale zůstali oba chlapci sami. A tak jeho přítel Zdeněk splnil svůj slib a děti si vzal k sobě do domu. Zrekonstruovaný dědův byt je družstevní a musí se tedy vrátit stavebnímu bytovému družstvu. |
Když byli ještě hodně malí, odvedla je k jejich dědovi a odešla. Krátce nato zemřela. Táta se prý občas ozve. Kolonky pro jméno otce v jejich rodných listech nicméně zejí prázdnotou. Měli tak jen dědečka.
Víc než jen přátelé
„Byl hodný. Milý. Takhle si ho budu pamatovat,“ říká Dominik, ten z bratrů podstatně výřečnější. Daniel má při vzpomínání na dědu pohled upřený do země. Nechce, aby ostatní viděli slzy a zrudlé oči.
Střechu nad hlavou jim poskytuje právě „strejda“, sedmapadesátiletý Zdeněk, dědův dlouholetý kamarád. „Jejich děda chtěl mít tohle vyřešené dávno, takže jsme už před lety všechno zařídili, aby šli ke mně, kdyby se s ním něco stalo,“ vypráví Zdeněk.
„Znali jsme se s dědou z Mostu, kde jsme oba žili. Byli jsme kamarádi přes 20 let. Jednou jsem od něj koupil zahradu, na kterou on pak dál jezdil i s kluky, takže je znám opravdu odmalička. Jezdili se mnou i na ryby,“ pokračuje.
Při zmínce o rybaření Dominik i nepříliš hovorný Daniel zpozorní. Začnou vzpomínat, jaké úlovky mají na kontě. Na otázku, co se pro ně od léta nejvíce změnilo, Dominik jen vyhrkne: „Máme tu dobytek“.
Prožili první společné Vánoce
Školu mají kluci stejnou. „Jezdí autobusem. Odpoledne chodí za mnou do práce a pak jedeme z Mostu spolu domů,“ vkládá se do debaty Zdeňkova přítelkyně Jitka.
Za ní na venkov se Zdeněk před pár lety z Mostu přestěhoval. Je to tedy právě ona, kdo má najednou v domě dvě větší děti. „Byla jsem jednoznačně pro, aby šly k nám,“ podotýká drobná žena.
Její i Zdeňkovy děti už dávno vyletěly z hnízda. Dohromady mají osm vnoučat. „Už jsme mohli být s Jitkou sami a užívat si klidu. Místo toho kupa starostí s těmahle dvěma,“ začne se smát Zdeněk.
Vážnějším tónem přiznává, že občas to s kluky skutečně není jednoduché. „Je ale potřeba si uvědomovat, že mají ten život fakt těžký,“ krčí rameny.
Společně prožili první Vánoce. Velkého překvapení se možná dočkají tento rok. „Chtěl bych jim v patře udělat pokoje. Snad to klapne,“ prozrazuje Zdeněk.
