Brigádníci Martina Kubinová a Tomáš Schwetter.

Brigádníci Martina Kubinová a Tomáš Schwetter. | foto: Miroslava Strnadová, 5plus2.cz

Chmelové brigády mají pořád své kouzlo, ale už jen pro menší party lidí

  • 3
Pětačtyřicet let bez jediné absence už jezdí Josef Fric z Ročova na chmelové brigády. Lásku ke chmelu předal i svému synovi, který Zemědělskému družstvu Podlesí Ročov šéfuje. A tedy i sklizni, která v okolí Ročova začala v polovině srpna a potrvá do poloviny září.

Do družstva Josef Fric nastoupil jako dvacetiletý mladík, hned po vojně. Pracoval tam jako údržbář a strojník, ale dělal vše, co bylo třeba. Ruku k dílu přiloží s chutí i teď, co je v důchodu.

„Mezi mladými člověk hned omládne,“ směje se urostlý pětašedesátník vedle rachotící česačky. „A dokud bude zdraví sloužit, budu tu i o dalších sklizních chmele,“ dodává.

Zatímco loni tu kvůli velmi horkému a suchému létu sklidili téměř o polovinu úrody méně, než předpokládali, letos to bude lepší.

„Loňská sklizeň byla historicky nejhorší, co pamatuji. Tropická vedra bez srážek trvala 45 dní, kvůli tomu jsme česání chmele o týden posunuli na druhou polovinu srpna,“ říká Josef Fric mladší .

„Přesto byl výnos rekordně nejnižší, jen 10 metráků suchého chmele na hektar. Letos by to mohlo být až o 30 procent lepší,“ dodává s tím, že celková rozloha chmelnic, které družstvo spravuje, je 265 hektarů.

Je to náročné na psychiku, tvrdí studenti

I když jsou klimatické podmínky pro zrání chmele letos příznivé, stejně počasí pěstitele potrápilo. „Pátého srpna nám bouřka se silným větrem porazila 5 hektarů chmelnic,“ doplnil ředitel společnosti.

Velký kus práce na chmelnicích a u česaček v těchto dnech vykonávají studenti, kteří si jezdí na chmel přivydělat z celé republiky. Výdělek ale podle jejich slov není to hlavní, jezdí hlavně kvůli zážitkům.

Pěstování chmele

  • letos se v Česku sklízí chmel na 4 778 hektarech, z toho téměř 3 700 hektarů tvoří Žatecká chmelařská oblast, zbytek Úštěcko a Tršicko na Moravě
  • nově bylo díky finanční podpoře od státu v Česku osázeno 348 hektarů chmelnic
  • Zemědělské družstvo Podlesí Ročov obhospodařuje především chmelovou odrůdu žatecký poloraný červeňák

„Práce to není zas tak fyzicky namáhavá, spíš psychicky. Děláme od rána do večera se třemi přestávkami na jídlo. Pro někoho to může být úmorné. Stojí ale za to to zažít,“ zdůrazňuje čtyřiadvacetiletá studentka práv ze Šenova u Ostravy Martina Kubinová.

„Letos jsem tu už potřetí a pokaždé je tu skvělá parta, jezdí sem i řada mých kamarádů. A večer někdy zbude i trochu sil na zábavu,“ prozrazuje Kubinová.

Servírují se hlavně knedlíky

Chmelová brigáda má pevný řád. První vstávají polaři, kterým šichta začíná v půl šesté ráno. Strhávají chmel z konstrukcí, na kterých rostl, a nakládají ho na valník za traktorem.

O hodinu později pak začíná směna brigádníkům na česačkách, tedy u strojů, které z chmelových „šlahounů“ očešou šištice. Končí se za soumraku.

Mezitím se parta kuchařek stará o stravu. Servírují se lidovky, hlavně omáčky s masem. Kdo si potrpí na vegetariánskou stravu či nějakou speciální dietu, má smůlu. Na své si přijdou především knedlíkáři.

„Není to zas tak špatné, po pár dnech se toho ale přejíte,“ říká třiadvacetiletý budoucí veterinář Tomáš Schwetter z Havířova. I on si tu ale pochvaluje hlavně skvělou partu, nejezdí sem za gurmánskými zážitky.

„Výdělek je něco přes 10 tisíc korun, není to nijak závratná částka. Ovšem chmelová brigáda má své kouzlo, je tu super parta lidí a je to především o zážitcích,“ potvrzuje dále, že ani peníze tu nejsou to hlavní.

Romantiky ubylo, zábava zůstává

Před lety, kdy byly pro středoškoláky či vysokoškoláky chmelové brigády „dobrovolně povinné“, byly česačky a chmelnice plné mladých lidí. Dnes je to jiné kvůli větší mechanizací sklizně, kdy lidskou sílu nahradily stroje.

U česaček jsou menší party, stejně tak přímo ve chmelnici. Česači na poli dočesávají jen to, co nesebere traktor se strhávačem.

„Kdysi jezdily celé třídy a brigády organizovaly školy, dnes jsou tu jednotlivci nebo parta kamarádů, kteří si chtějí přivydělat. Dělalo se také na dvě směny, takže jedna měla vždy odpoledne volno na zábavu,“ vysvětluje Fric starší.

„To byla romantika, někteří brigádníci tu našli lásku. Dnes všichni dělají na jednu směnu od rána do večera a točí se tu pořád stejní lidé. Zase je to ale dobrá parta, se kterou zažijete legraci,“ usmívá se nejzkušenější brigádník.