Panovalo velké sucho, ale vaše společnost uklidňovala zákazníky, že dodávky vody nejsou ohroženy. Co za touhle jistotou bylo?
Ano, nebyly ohroženy a nejsou. Začíná to u vodních zdrojů a ty jsou na našem území ve dvou základních podobách – povrchové a podzemní. Ty povrchové v horských oblastech mají několikaleté zásoby vody a podzemní jsou u nás také vydatné. Čím je ale naše vodárenská soustava na severu Čech unikátní, tak to je vzájemná propojenost.
Mluvíme o Ústeckém a Libereckém kraji dohromady, že?
Ano. Ta propojenost je jak mezi zdroji, tak mezi regiony. V případě, že někde dojde k problému nebo třeba opravě, není potíž zdroj odstavit a nahradit, tedy přivést vodu odjinud. Samozřejmě to není stoprocentní, ale míst, která nelze napojit na jiný zdroj, není mnoho.
Můžete pro laika popsat onu nahraditelnost? Jak postupujete, když třeba nějaký zdroj v Krušných horách vyschne?
Aby nějaký významný povrchový zdroj v Krušných nebo Jizerských horách vyschl, to nehrozí, ale kvalitu vody mohou ovlivnit nenadálé události, pak není problém náhrady.
To dispečer někde „zmáčkne čudlík“ a Teplicím neteče voda z Flájí, ale třeba z Přísečnice?
Pokud jsou problémový zdroj a jeho náhrada napojené na páteřní síť, tak není žádný problém. Je to skoro tak, jak říkáte, jde v podstatě o přepojení přívodu do vodojemu.
Setkali jste se v létě s nějakou závadou v důsledku lidské činnosti, nebo jste hlavně řešili otázku naplnění vodojemů?
Pokud jde o sucho, tak to nebyla závada, ale některé malé zdroje už prostě nestačily pokrýt spotřebu v daném vodojemu a bylo třeba je doplňovat cisternami. Ovšem při počtu 990 vodojemů na území dvou krajů se to týkalo asi 30, a to těch menšího rozsahu. Většinou je stačilo zavézt jednou za týden. Pokud jde ale o kvalitu vody, tak s tou jsme potíže neměli. A mimochodem potíže nehrozí jen za sucha, ale třeba i po prudkých deštích, kdy se voda v určitých zdrojích může zakalit a musí být dočasně odstavena, než si vše sedne zpět.
Bronislav Špičák (40 let)
|
Staráte se o 13 tisíc kilometrů vodovodů a kanalizací. Řekněte, jak staré máte trubky vodovodů a kanalizací?
Naše potrubí mohou být i více než 100 let stará. Reprodukční hodnota majetku je 109 miliard korun neboli tolik je potřeba na kompletní obnovu. A ten majetek je prostě ve stavu, který odpovídá tomu, jak o něj bylo pečováno, hlavně v době dlouho před revolucí. Statisticky nám vychází, že 65 procent majetku je opotřebeno a za svou životností. Takže ta situace není jednoduchá a snažíme se tedy investice co nejvíce rozprostřít napříč regiony.
Máte plán oprav, nebo se stáří ukáže až při havárii?
Havárie je jedním ze způsobů, který potřebu obnovy ukáže, jinak ale máme nastaven způsob bodování majetku – posuzujeme stáří, materiál, opotřebovanost, poruchovost… Pak sami provádíme průzkum stavu majetku kamerovým systémem a dost poznáme i z monitoringu ztrát, při němž nacházíme místa, kde nám utíká víc vody, než se spotřebovává. Opotřebovanost je opravdu plošná. V každém městě se dá něco udělat. A rozhodující není ani stáří trubek. Třeba materiály, jež se používaly v 70. a 80. letech, nebyly dobré a začínají se rozpadat. Někde jsme i rádi za stoleté trubky z kvalitní litiny, které drží.
Severočeši napojení na vaši soustavu mají jednu z nejdražších vod v zemi. Co je za letošní cenou 98,67 Kč za kubík vody?
Já bych oponoval. V našem regionu není voda drahá. Prostě cena odráží reálné náklady, které jsou spojené s výrobou, dopravou, odkanalizováním a vyčištěním. Zní to trošku jako klišé, ale definuje to míru komplexnosti. Často se srovnávají ceny a regiony, ale je to trochu míchání jablek s hruškami. Uvedu vám příklad na Praze a severních Čechách. V obou regionech je kolem 1,1 milionu obyvatel, pak se podíváte na vodárenskou infrastrukturu a její rozsah se vůbec nedá srovnat. My na zásobení jednoho obyvatele potřebujeme nesrovnatelně delší potrubí a větší majetek. Už jsme říkali, že na severu máme 13 tisíc kilometrů trubek, v Praze je to asi 7 tisíc, ale tam mají dvě úpravny vody, my 54, v Praze je 68 vodojemů, my jich máme 990. Ta nákladovost na kubík je prostě vyšší.
Dobře, Prahu nechme, ale proč je voda levnější třeba na mnoha místech jižních Čech? Tam také musí mít delší trubky...
Ono to ale moc srovnat opravdu nejde, protože SVS zabírá desetinu trhu. Nikde jinde tak velká vodárenská společnost není. Vždycky jsou to firmy na úrovni dvou tří okresů a závisí to i na vodních zdrojích. Pokud je máte mezi dvěma městy, tak do každého vede nějaká infrastruktura, zpravidla mnohem kratší než u nás. A pak se znova bavíme o obnově majetku. Vezměte si vodárny pro několik obcí nebo pro jednu obec. Vodné a stočné často pokrývá pouze provozní náklady a ve chvíli, kdy je potřeba řešit nějakou obnovu nebo investici, tak obce sáhnou do rozpočtu nebo na dotaci. Ovšem takhle to nejde a vystupuje proti tomu i ministerstvo zemědělství. Je potřeba v ceně vody generovat finance na obnovu majetku.
Proč je cena na severu Čech solidární neboli všude stejná?
To byste se měl zeptat zakladatelů SVS z devadesátých let. Můžeme se k tomu ovšem vrátit. Začátkem 90. let ještě existoval státní podnik SčVK, který vlastnil a provozoval infrastrukturu. Přišla privatizace přes Fond národního majetku a rozhodlo se, že vodárenský majetek připadne městům a obcím a z provozu se udělá akciovka a zprivatizuje se. Obce se pak sdružily a vytvořily SVS a řekly: Tady máš, SVS, majetek a vybuduj vlastnickou společnost. A mimo jiné také řekly, že chtějí na celém území stejnou cenu vody. My se toho držíme, protože si myslíme, že je to prospěšný princip, a je to jeden ze základních pilířů SVS. Při solidárním řešení na nic nedoplácejí odlehlé obce, kde není kvalitní vodoteč. Pak je to výhoda i ve zmíněném nahrazování zdrojů vody. Malá obec by při suchu přepojení vodojemů sama finančně nezvládla.
Z roku 2017 na rok 2018 jste zvedli cenu o 13 haléřů. Už určitě děláte kalkulace na rok 2019. Jaká bude cena za kubík?
Zvedali jsme cenu asi o 0,4 procenta, a když se podíváte, tak inflace byla 2,5 procenta, takže v reálu došlo ke zlevnění, i když to asi nikdo nebude chtít slyšet. Samozřejmě kalkulaci na příští rok děláme a ze zákona ji vyhlašujeme v listopadu. Jinak cena vody je regulovaná a skládá se z několika částí, významnou je DPH a ta doposud byla 15 procent. Nyní probíhá legislativní proces s cílem snížit ji na 10 procent. Pokud se to stihne do konce roku, tak můžu prohlásit, že celková cena se sníží. Neumím teď říci o kolik, ale snížení DPH se plně promítne.
V roce 2016 šlo k zahraničním firmám za českou vodu 1,6 miliardy korun. Vy spolupracujete s francouzskou Veolií. Akcionáři, města a obce, vám však dali podmínky, že chtějí vodu do českých rukou, ale ta spolupráce s Veolií trvá. Můžete to vysvětlit?
Ten proces začal už v roce 2013 a letos doběhl do finále. Musela se realizovat celá řada postupných kroků. Podrobně se o tom dočtete na našem webu www.svs.cz v sekci pro veřejnost nebo jen zkoukněte video. Spolupráce s Veolií bude nyní probíhat na úplně jiné úrovni. Veolia doposud díky majoritnímu podílu ovládala provozní společnost SčVK, ta ale nyní přejde pod plnou kontrolu SVS, která bude od ledna jejím 100procentním vlastníkem. Veolia na základě smlouvy využila nabídky a odkoupila 25procentní podíl v nově vzniklé servisní společnosti (SčS), která bude zajišťovat vybrané služby pro SčVK, například opravy havárií v terénu. Veolia ponese odpovědnost za fungování a výsledky servisní společnosti, SVS ale bude mít ve firmě majoritu (75 %), bude ovládat dozorčí radu a obsadí pozici ředitele pro rozvoj a kontrolu. Smlouva s Veolií je uzavřena navíc jen do roku 2030. Model této spolupráce je výsledkem složitých vyjednávání, který byl akceptovatelný pro obě strany. Veolia byla ochotná o prodeji podílu jednat pouze za podmínky, že jí bude ze strany SVS nabídnuta akceptovatelná forma spolupráce i v dalším období.
O kolik peněz méně nyní získá Veolia za správu infrastruktury?
Veolia nebude spravovat ani provozovat žádnou infrastrukturu, bude spolupracovat se SVS na poskytování podpůrných servisních služeb. Odměna za poskytování servisních služeb se bude odvíjet od efektivity, jaké SčS pod řízením Veolie dosáhne, a to při garantovaném výnosu pro SVS. To znamená, že pokud výkon SčS pod vedením Veolie nebude nic moc, dividendy pro Veolii budou minimální nebo žádné a naopak. Pokud jsme se dosud u Veolie bavili o dividendách v řádech spodních stovek milionů korun, nyní bude její maximální dividenda o řád či dva nižší.
