Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. | foto: HZS Libereckého kraje

Pro strojvůdce je trať Teplice - Bohosudov noční můrou. Láká sebevrahy

  • 3
Už šest lidí letos zemřelo na trati z Teplic do Bohosudova. Sebevrazi ji volí záměrně. Může za to její dostupnost a nápodoba – ti, kteří skutečně chtějí zemřít, vědí z předchozích případů, že tu je „úspěch“ zaručen. Poznamenají tím ale život i mnoha jiným lidem.

Dlouhé hodiny zmatků, stovky naštvaných cestujících a dva zmařené lidské životy. Taková byla bilance jediného říjnového týdne na železničním úseku mezi Teplicemi a Ústím.

Smrt na kolejích

  • 215 střetů s lidmi se zatím letos stalo v České republice
  • 158 lidí přišlo o život; loni za celý rok bylo střetů 260
  • 7 srážek se v letošním roce odehrálo na úseku Teplice – Bohosudov, 6 osob při nich zemřelo

Nejprve šestnáctiletá dívka, dva dny poté žena kolem čtyřicítky. Obě čekaly v kolejišti mezi Teplicemi a Bohosudovem, obě spojoval úmysl zemřít.

A šlo letos už o pátou a šestou dokonanou sebevraždu v tomto úseku.

Tato trať se pomalu stává noční můrou strojvůdců. K šesti letošním úmrtím je totiž nutné připočíst ještě jeden pokus o sebevraždu.

„V kraji evidujeme nejvíc střetů vlaků s osobami právě v úseku Teplice – Bohosudov. Podobně je na tom už jen úsek Střekov – Velké Březno,“ potvrzuje mluvčí Drážní inspekce Karel Zídka.

Smrt často bez vysvětlení

Policie a inspekce v těchto případech zkoumají možné cizí zavinění či přítomnost alkoholu v krvi strojvůdce a oběti střetu.

Ovšem to, proč se člověk rozhodl pro takto drastický způsob odchodu ze světa, zůstává často bez vysvětlení. Většina lidí totiž srážku s vlakem nepřežije.

„Neznám nikoho, kdo přežil střet s vlakem. Je to téměř stoprocentní jistota zániku. Skok z výšky na beton či pod vlak je veden impulzem skutečně zemřít. Často jej páchají i lidé těžce nemocní nebo ve stavu těžké melancholie,“ říká pro MF DNES psychiatr Jan Cimický.

Mnohem méně tragičtěji prý končí úmyslné střety s automobilem či tramvají. „Takové případy znám. Pokusy končí například trvalou invaliditou a závislostí na cizí pomoci. Právě nejistota výsledku vede k tomu, že by skutečně odhodlaní lidé volili jiný, jistější způsob sebevraždy,“ připomíná psychiatr.

Nejde o demonstrativní sebevraždy

Podle něj proto také u lidí, kteří skočí pod vlak, nelze hovořit o demonstrativních sebevraždách, jež jsou vlastně voláním o pomoc.

„Ti, co jen demonstrují, si většinou ponechávají zadní vrátka a podvědomě spoléhají, že přijde pomoc a od toho se odvine řešení jejich situace,“ vysvětluje Cimický.

Odborníky nepřekvapuje ani skutečnost, že si sebevrazi pro odchod ze světa vyhlédli jednu konkrétní trať. Úsek mezi Teplicemi a Bohosudovem je dobře přístupný, vlaky tu jezdí rychle a šance, že strojvedoucí vlak ubrzdí, nulová.

Každá dokonaná sebevražda pak může inspirovat ty, kteří vidí v ukončení života východisko ze svého trápení.

„Nápodoba skutečně funguje, zejména u nevyzrálých osobností. Znám už i několik osob, které k úvahám o sebevraždu vedl případ zpěvačky Ivety Bartošové, plánovaly ji dokonce na stejném místě jako ona,“ zmínil Cimický.

Někteří strojvůdci radši skončí

Zoufalý čin jednotlivců ale významně ovlivní i životy dalších lidí – cestujících, kteří musí řešit mnohahodinové zpoždění, ale hlavně strojvedoucích, kteří byli posledními, kdo sebevraha viděl živého.

„Strojvedoucí je obvykle po takové události vystřídán a dále v práci nepokračuje. Může požádat až o několik dní volna,“ uvedla mluvčí Českých drah Radka Pistoriusová.

Někdy však ani dny strávené mimo železnici nepomohou a strojvedoucím se nedaří tragickou událost z mysli vytěsnit.

V závislosti na případu a zdravotním stavu strojvedoucích je jim poskytnuta i psychologická pomoc. České dráhy disponují specialisty v tomto směru.

„Stávají se ale i případy, kdy taková událost ovlivní život strojvedoucího natolik, že musí ukončit svou profesi a přejít na jiné pracoviště,“ doplňuje Pistoriusová.