Českoslovenští vojáci, veteráni první světové války, běhají v mosteckých ulicích od domu k domu a snaží se vyhnout kulkám, které na ně střílejí němečtí vojáci i civilisté.
Hodlají dostat pohraniční město do svých rukou a připojit jej k nově vzniklé masarykovské republice. To se českým Němcům žijícím ve městě nelíbí, chtějí být připojeni k provincii Německé Čechy neboli Deutschböhmen a rozhodli se za to bojovat.
Třiadvacetihodinová bitva zuřila z 27. na 28. listopadu 1918. Nakonec ji rebelové vzdali a i tato oblast se stala součástí Československa.
Drama začalo 27. listopadu okolo desáté večer, kdy se v Nádražní ulici, která se táhla starým Mostem, střetla místní česká a německá hlídka.
Před půlnocí pak přijel do města 8. československý střelecký pluk z Prahy. A ve tři ráno rozhodl jeho velitel, kapitán Václav Havlíček, že město má být dobyto.
Do té doby se jednalo o přestřelky českých a německých hlídek. Českoslovenští vojáci i dobrovolníci se museli probíjet ulicemi a zabezpečovat jednotlivé domy, v nichž byli bojující Němci i civilisté. Ti kontrolovali střed města, kde žili.
 Památník bitvy o Most
|
„Češi bydleli hlavně na předměstích, jako je Souš. Šlo o to dobýt tři náměstí, obsadit budovu soudu, radnice, školy a děkanského kostela,“ přibližuje tehdejší události historik mosteckého oblastního muzea Jiří Šlajsna.
Vojáci z hlavního města nové republiky dorazili na sever země kvůli tomu, že Most stejně jako Ústí, Teplice a další pohraniční oblasti osídlené převážně Němci, odmítly patřit k masarykovskému zřízení a vytvořily zmíněnou provincii Deutschböhmen.
Střelba do zad, granáty do oken
Vznikla hned den po Československé republice, v pátek 29. října 1918. A města v ní razantně žádala její okamžité připojení k takzvanému Německému Rakousku.
Československý národní výbor sídlící v Praze ale provincii neakceptoval a vyžadoval, aby její představitelé uznali svrchovanost právě výboru.
Mostečtí němečtí politici i obyvatelé to však odmítli, proto se Praha rozhodla řešit situaci silou. Během dvaceti tří hodin střetů a střelby pak v Mostě padlo asi třicet lidí.
„Zřejmě nejhorší fáze bojů byla při obsazování druhého náměstí. Ale celkově boj v zastavěném prostoru je těžký. Doložených obětí máme na straně bojujících šest. Bylo jich ale určitě víc, protože mnozí ještě podlehli později svým zraněním. Mluví se zhruba o třiceti mrtvých. Z velké části šlo o civilní obyvatelstvo. Občas se například ozvala střelba z německých domů na Čechy, takzvaně do zad. Často přitom šlo o veterány první světové války a ti reagovali tak, jak byli zvyklí z fronty – do oken naházeli ruční granáty, které zabily či zranily všechny v bytě nebo i celém domě,“ líčí historik Šlajsna.
Kulomet na věži zastavila až hrozba bombardováním
Svou roli sehrál v bitvě i gotický kostel proslulý tím, že byl v polovině 70. let dvacátého století přesunut o 841 metrů, aby se mohlo vytěžit ložisko uhlí pod ním. Na věži chrámu měli Němci kulomet, jehož obsluha střílela na všechny domy v okolí.
Zranili tak kromě vojáků i řadu Mostečanů, kteří se buď schovávali ve svých bytech, nebo se z nich snažili utéct.
„Víme o třech zraněných civilistech, kteří došli k úhoně ve chvíli, kdy se snažili přeběhnout náměstí a schovat se. Kapitán Havlíček dal večer druhého dne bitvy ultimátum, že pokud se německé vedení města nevzdá do 23. hodiny, začne československá armáda bombardovat neobsazené části Mostu. Okolo desáté Němci skutečně kapitulovali a město ovládli Čechoslováci. O den později došlo ještě k drobným potyčkám, kdy se Němci ze Žatce snažili obsadit již Čechy ovládaná kasárna, která dodnes stojí. Byli ale kulometnou palbou zahnáni,“ popsal historik Šlajsna závěr bitvy o Most.
